Topol, Jáchym
Supermarket sovětských hrdinů

Supermarket sovětských hrdinů
Andrzej Stasiuk: Jak jsem se stal spisovatelem, překlad Václav Burian, doslov Jáchym Topol, Prostor, 2004, 232 stran

Flašky jsme nechali dole, batohy hodili nahoru. Vlak vybral Čáp. Vlak na východ v pátek večer. Slováci, Ukrajinci se vracej z robot dom. Z českýho západu. Najdem kupé, který není plný. Dvě starší romský dámy, holčina. Jak nás viděla, smykla se jak užovka a šup mezi dámy. Skrývá se za časopis Girl. Ostatní lidi tohle kupé zatím šanovali, protože sou střízlivý. My předstíráme, že je fuk, ke komu do kupé vlezeš. Tohle je čistě mužskej vlak. Dámy nám sdělí, kde je picí kupé. Kořalka došla velice brzo. Přičemž já piju velice opatrně. Před pár dny jsem vysadil antabus. S tím, že na výpravě bude rozumnější pít, jsem se svěřil akorát Stojakovi. Je z naší čtveřice nejuvážlivější. Musíš pít, to bys jinak nepřežil, poradil mi. Dobrá. Abstinence trvala půl roku, porušil jsem ji v Berlíně právě se Stasiukem. A zas jsem se v tom plácal až do antabusu. I ten největší bohatýr se rozpadne do kreténskýho Marmeladova, co svou ženu normálně utrápí a dcerku Soněčku vyžene šlapat. Právě o tom teď vykládám chlapům. Pokyvujou. Čáp, náš vedoucí, stojí u okýnka. Zaplaťpánbů, že jsme v našem hnusným poblitým východoevropským vlaku! Jdou tu otvírat okýnka a člověk v klidu žere vzduch. Stojak mý řeči taky schvaluje. Jen Jirka Zyndram namítá, že Hrabal pil normálně do osmdesátky, než se zabil. Na to nejde nic říct.

Celý text

© Jáchym Topol
text vyšel jako doslov ke knize A. Stasiuka
na iLiteratura.cz se souhlasem autora