Svevo, Italo: Vědomí a svědomí Zena Cosiniho 2

Svevo, Italo
Vědomí a svědomí Zena Cosiniho 2

ukázka beletrie zahraniční

V závěrečné kapitole románu, v deníkovém záznamu z 24. března 1916, Zeno Cosini dělá definitivní tečku za svou psychoanalytickou kúrou.

Italo Svevo: Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (La coscienza di Zeno), přel. Jan Vladislav, Tichá Byzanc, Kutná Hora 2005, ukázka na str. 384-387.

V závěrečné kapitole románu, v deníkovém záznamu z 24. března 1916, Zeno Cosini dělá definitivní tečku za svou psychoanalytickou kúrou a posílá svůj deník doktorovi S. Zestárlý a zmoudřelý Zeno dospívá k závěru, že jeho celoživotní nemoc byla jen klamem. Dospívá k tomu na základě konkrétní zkušenosti: úspěchu ve spekulování se zbožím, v jakémsi průniku do okolní reality, v jejím ovládnutí. Obchodní úspěch nejen odstranil bariéru mezi těmi normálními, úspěšnými, sebevědomými a Zenem, který se celý život cítil odstrčený a slabý, ale dokonale převrátil role. Zeno se z legračního hypochondra stává přísným arbitrem lidstva a světového dění. Zatímco sám se cítí zcela zdráv, konstatuje nemoc zdegenerovaného, přemnoženého a na přírodě parazitujícího lidstva, které dokáže žít, nebo spíše živořit, jen se stále složitějšími nástroji, které si pořizuje k léčení vlastní slabosti a ubohosti.

 

24. března 1916

Od května minulého roku jsem se tohoto zápisníku ani nedotkl. A teď mi najednou doktor S. píše ze Švýcarska a žádá mě, abych mu poslal všechno, co jsem si ještě zapsal. Je to zvláštní žádost, ale nemám nic proti tomu, a tak mu pošlu i tenhle zápisník, ze kterého bude jasně vidět, co si myslím o něm a o jeho léčbě. Když už má celou moji zpověď, ať si má i těchto pár stránek a několik dalších, které k nim ochotně připojím pro jeho poučení. Mám málo času, protože se musím celý den starat o svůj obchod. Ale panu doktoru S. chci přesto říct, co si zaslouží. Přemýšlel jsem o tom tolik, že už v tom mám docela jasno.

Zatímco si myslí, že dostane další zpověď o nemoci a slabostech, dostane popis zdraví tak pevného a dokonalého, jak jen to můj dosti pokročilý věk dovoluje. Jsem uzdraven Nejenže se nechci podrobovat psychoanalýze, ale ani to nepotřebuju. A moje zdraví nepramení pouze z toho, že se cítím privilegován mezi tolika mučedníky. Ne že bych se cítil zdráv pouze ve srovnání s jinými. Jsem zdráv, absolutně zdráv. Už dlouho jsem věděl, že moje zdraví je jen a jen otázkou mého přesvědčení a že to je hloupost hodná somnambula, chtít se místo přesvědčování léčit. Mívám sice občas bolesti, ale to v tom mém velkém zdraví nehraje úlohu. Můžu si dát tam či onam náplast, ale to ostatní se musí hýbat a bít, to ostatní nesmí nikdy upadnout do nehybnosti těch, jež zachvátila sněť. Bolest a láska, prostě život, se nemohou považovat za nemoc jen proto, že bolí.

Abych dospěl k přesvědčení, že jsem zdráv, musel jsem ovšem, to připouštím, změnit svůj osud tak, aby roznítil můj organismus bojem, a především vítězstvím. Uzdravil mě můj obchod a chci, aby to doktor S. věděl.

Až do začátku loňského srpna jsem ten zmatený svět jen užasle a nečinně pozoroval. Potom jsem začal kupovat. Podtrhávám to sloveso, protože má vyšší smysl než před válkou. Tenkrát v ústech obchodníka znamenalo, že je ochoten koupit jistý artikl.

Když jsem je však vyslovil já, chtěl jsem naznačit, že kupuju jakékoli zboží, které mi bude nabídnuto. Jako všichni silní lidé měl jsem v hlavě jen jedinou představu a tou jsem žil a dosáhl štěstí. Olivi nebyl v Terstu, ale je jisté, že by nebyl podobné riziko dovolil a přenechal by je jiným. Pro mne to však nebylo riziko. Byl jsem si zdárným výsledkem naprosto jist. Především jsem začal podle starého zvyku válečných dob ukládat veškeré jmění do zlata, ale s kupováním a prodáváním zlata byly jisté nesnáze. Likvidním zlatem, kterým se snáz manipulovalo, bylo, abych tak řekl, zboží, a tak jsem je tedy skupoval. Čas od času jsem taky něco odprodal, ale tyto odprodeje byly vždy menší než nákupy. A protože jsem s nakupováním začal v pravý čas, byly odprodeje velice výhodné a zajišťovaly mi velké prostředky, které jsem potřeboval k dalším nákupům.

S velkou hrdostí si vzpomínám, že můj první nákup byla na pohled hotová pitomost a jeho jediným smyslem bylo uskutečnit okamžitě můj nový nápad. Šlo o menší partii kadidla. Prodávající vyzdvihoval možnost použít kadidla jako náhražky pryskyřice, které se začalo nedostávat, ale já jako chemik věděl s naprostou jistotou, že kadidlo nikdy nemůže pryskyřici nahradit, protože se od ní liší toto genere. Jenže podle mé představy se svět dostane do takové bídy, že nakonec to kadidlo jako náhražku pryskyřice přijme. A tak jsem je koupil. Před několika dny jsem ho malou část prodal a dostal jsem za ni tolik, kolik jsem zaplatil za celou partii. V okamžiku, kdy jsem ty peníze shrábl, se mi prsa vzedmula pocitem síly a zdraví.

Jakmile doktor dostane tuto poslední část mého rukopisu, měl by mi ho celý vrátit, abych ho mohl opravdu jasně přepracovat. Jak jsem mohl rozumět svému životu, dokud jsem neznal toto jeho poslední období Možná že jsem žil celá ta léta, jen abych se připravoval na ně.

Přirozeně nejsem tak naivní, abych měl doktorovi za zlé, že vidí v celém mém životě jen projev nemoci. Život připomíná trochu nemoc tím, jak se v něm postupně střídají záchvaty a úlevy a jak se denně zlepšuje a zase zhoršuje. Na rozdíl od ostatních nemocí však život končí vždycky smrtí. Nesnáší léčení. To by bylo, jako bychom pokládali otvory, jež máme v těle, za rány a chtěli je ucpat. Sotva bychom se vyléčili, umřeli bychom udušením.

Dnešní život je zamořen až k samým kořenům. Člověk zabral místo stromům a zvířatům, zamořil vzduch a zaplnil volný prostor. A může dojít ještě k horšímu. Ten smutný a činorodý tvor by mohl objevit a podrobit si ještě další síly. Hrozba něčeho takového je ve vzduchu. Důsledkem bude velký rozmach… co do počtu lidí. Na každém čtverečním kilometru bude člověk. Kdo nás vyléčí z nedostatku vzduchu a prostoru. Dusím se, jen na to pomyslím Ale o to nejde, jen o to nejde.

Každá snaha o zdraví je marná. Zdraví může mít jen zvíře, které zná jediný pokrok, pokrok svého vlastního organismu. Jakmile vlaštovka pochopila, že pro ni není jiná možnost než se stěhovat, chce-li žít, postarala se, aby jí zesílily svaly, které uvádějí do pohybu křídla, a staly se nejdůležitější částí jejího organismu. Krtek se zahrabal do země a celé jeho tělo se přizpůsobilo jeho potřebám. Kůň zmohutněl a dal své noze nový tvar.

O pokroku jiných zvířat nevíme, ale určitě k němu došlo a nikdy nebyl na škodu jejich zdraví.

Zato obrýlený člověk, ten si místo toho vymýšlí nástroje vně vlastního těla, a i když se ten, co je vymyslel, vyznačoval zdravím a ušlechtilostí, ten, co jich užívá, je skoro vždycky postrádá. Nástroje se kupují, prodávají, kradou, a člověk je čím dál prohnanější a slabší. Je to ostatně pochopitelné, jeho prohnanost roste úměrně s jeho slabostí. Jeho první nástroje vypadaly jako prodloužení paže a jejich účinnost závisela na její síle, teď však už nemá nástroj s končetinou žádnou spojitost. A právě nástroj způsobuje nemoc, protože pomíjí zákon, který je tvůrčí silou na celé zemi. Zmizel zákon silnějšího a chybí nám spásonosný výběr. Bylo by třeba něčeho jiného než psychoanalýzy pod vládou majitele největšího počtu nástrojů bude nemocí a nemocných ještě víc.

Možná že se ke zdraví vrátíme neslýchanou katastrofou, kterou jednou způsobí nástroje. Až už nebudou stačit jedovaté plyny, vymyslí někdo, člověk jako každý jiný, nevídanou výbušninu, vedle níž budou dosavadní výbušniny vypadat jako neškodné hračky. A někdo další, zase člověk jako každý jiný, tu výbušninu ukradne a sešplhá do středu země, aby ji tam uložil na místě, kde bude její účinek největší. Pak nastane nesmírný výbuch, který už nikdo neuslyší, a Země, opět v podobě mlhoviny, bude bloudit nebem zbavena všech parazitů a nemocí.

koupit knihu: www.kosmas.cz

&nbs

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2190x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce