Marguerite Yourcenarová: Orientální povídky, přel. Eva Schleissová, Garamond, 2005, 104 str.

Orientální povídky (Nouvelles orientales, 1938, 1963) se původně měly jmenovat Contes et nouvelles, Povídky a novely, což by možná lépe vystihovalo jak nestejný rozsah jednotlivých textů, tak fakt, že ne všechny jsou skutečně orientální – ačkoli se některé odehrávají v Japonsku, Číně a Indii, jiné čtenáře přenášejí na Balkán. Poslední příběh je dokonce zasazen v Holandsku, do Orientu se malíř vrací pouze ve vzpomínkách.

Podstatnější než konkrétní zeměpisné zasazení textů je však jejich duch a styl. Yourcenarová barvitým, silně obrazným jazykem rozvíjí autentické pověsti, mýty a pohádky, které našla v knihách nebo slyšela vyprávět. Příznačná je autorčina spřízněnost s východním myšlením, které se v jejím díle začalo výrazněji projevovat právě v předválečné době, a romantické ladění příběhů, jejichž jemná krása má pomoci zapomenout na strasti současnosti. Čtenáři dodnes potřebují „příběh co nejkrásnější a nejnevěrohodnější, díky němuž bych mohl zapomenout na vlastenecké lži a protimluvy novin“, jak žádá jedna z postav. Pro krásu lze odpouštět („Vesničané odpouštěli vílám zlé skutky, jako se odpouští slunci, jež rozkládá mozek bláznům, luně, která pije mléko spícím matkám, a lásce, jež působí tolik utrpení.“); v příběhu srbského hrdiny Marka Kraljeviče, chlapce předstírajícího smrt, jenž neodolá kráse tančící dívky a usměje se, sice krása málem způsobí jeho smrt, ale přesto či právě proto je tak vznešená a žádoucí.

koupit knihu: www.kosmas.cz