Seneca: Popis Nilu (vybrané pasáže z Naturales quaestiones)

Seneca
Popis Nilu (vybrané pasáže z Naturales quaestiones)

ukázka beletrie zahraniční

Jisté řeky v létě nabývají na mohutnosti - například Nil, o čemž bude ještě pojednáno na jiném místě...

L. A. Seneca, Popis Nilu (vybrané pasáže z Naturales quaestiones) [[*]]

(III, 26, 1) Jisté řeky v létě nabývají na mohutnosti - například Nil, o čemž bude ještě pojednáno na jiném místě [[1]]. Podle Theofrastova [[2]] tvrzení také v Pontu [[3]] v době léta některé řeky stoupají. Soudí se, že jsou k tomu čtyři příčiny. Buď prý je tou dobou půda velmi nestálá co do vláhy, nebo jsou ve vzdálených končinách vydatné deště, jejichž voda skrytými průduchy vtéká do řek a potajmu zaplavuje kraj. (2) Za třetí: ustavičnými větry je ústí řeky rozbouřeno a příboj ženoucí se proti proudu řeku zastavuje a zabraňuje jí vtékat do moře; zdá se pak, že hladina řeky stoupá. Čtvrtý výklad se týká působení hvězd. Ty jsou totiž v určitých měsících zemi blíže a vysoušejí řeky. Když se poněkud vzdálí, táhnou k sobě a pohlcují vody již méně, takže co bývalo nedostatkem, obrací se v záplavu.

(3) Jisté řeky se zjevně ztrácejí v nějakých rozsedlinách a mizí nám tak z očí. Jiné jsou zase stravovány pomalu a vytrácejí se pozvolna, později se tytéž pod stejným jménem opět vynořují a pokračují původním směrem. Příčina je nasnadě: pod povrchem země je dutina, a každá tekutina přece přirozeně stéká do níže položeného a prázdného prostoru. Když takto řeky zmizí, tečou dále skrytě, ale jakmile se jim do cesty postaví něco pevného, prorážejí si cestu tam, kde se setkávají s menším odporem, a navracejí se k původnímu směru. (4) Tak například Lykos [[4]] poté, co se vsaje do zemské průrvy, vynořuje se daleko odtud a znovu se tak rodí v jiném zřídle. Podobně se vpíjí do země mohutný Erasínos [[5]], neslyšně uchvacovaný do propasti, a opět se navrací do argolských vod. [[6]] Tigris na východě se chová právě tak: vsakuje se a po dlouhé době očekávání se nakonec daleko na vzdáleném místě objevuje a není pochyb o tom, že jde o něho.

(IVa 1, 1) [...] Společně [[7]] se teď zamysleme nad tím, od čeho jsem odběhl v předešlé knize: [[8]] proč se Nil v létě tolik rozvodňuje.

Filozofové Nil pro jeho vlastnosti přirovnávali k Dunaji, protože prý jeho pramen neznáme a v létě má více vody než v zimě. (2) Obě tvrzení jsou očividně nesprávná. Zjistili jsme totiž, že Dunaj pramení v Germánii a i když v létě začíná stoupat, jak slunce koncem jara mocně rozpouští sněhy, děje se tak v době, kdy má Nil ještě normální stav vody; Dunaj tedy nabírá tuto vláhu dříve, než se Nil začne vzdouvat záplavou. Po zbytek léta potom slábne a navrací se k běžnému zimnímu průtoku, dokonce klesá i pod něj. Naproti tomu Nil nestoupá dříve, než uprostřed léta vyjde Psí hvězda, a opadává ještě po rovnodennosti.

(2, 1) Nil, nejproslulejší ze všech řek, vystavila příroda člověku na odiv a zajistila, že zaplavuje Egypt v ten čas, kdy je zem nejvíce rozpálena vedry a načerpá tolik vláhy, kolik jí jen potřebuje na pokrytí jejího celoročního úbytku. V části Egypta sousedící s Etiopií [[9]] totiž deště nebývají vůbec nebo jen zřídka a zemi, nezvyklou na dešťovou vodu, dostatečně nezavlaží. (2) Jak víš, jedině v tom spočívá pro Egypt naděje. Rok je zde úrodný, nebo chudý podle toho, byla-li záplava vydatná, nebo skoupá. "Žádný rolník nepozoruje oblohu a nezkoumá počasí." [[10]] Co bych si nezažertoval se svým básnickým přítelem? Připomenu mu verš z jeho oblíbeného Ovidia [[11]], jenž praví, že rostlina pokorně neprosí ani dárce deště Jova.

(3) Kdyby se dalo vypátrat, kde začíná Nil stoupat, byly by tím odhaleny i příčiny toho stoupání. Jenže on plyne rozlehlými pustinami, rozlévá se v bažiny a roztroušen mezi množství ostrovů sbírá se po nejistém bloudění teprve v okolí ostrova Fílé [[12]]. Ten ostrov je skalnatý a ze všech stran srázný. Obtékají ho dvě ramena řeky, která se po spojení stávají Nilem a nesou jeho jméno. Celý ostrov zaujímá město.

(4) Spíše mohutný než divoký dostává se Nil z tohoto místa přes Etiopii a plyne písečnou krajinou, kterou vede obchodní cesta k Indickému oceánu. Poté ho vítají peřeje, místo vyhlášené úchvatnou podívanou. (5) Zde se vzpíná na strmých a mnohde rozervaných skaliskách a dává průchod své síle. Tříští se ale o čnící balvany, divoce se prodírá soutěskami - buď proráží, nebo je zkrocen. Tam se poprvé jeho vody, plynoucí dosud beze spěchu klidným korytem, bouří a Nil se tudy divoce a prudce valí úzkými soutěskami, sám sobě nepodobný, ježto až sem plynul blátivý a kalný, ale jak tepe do útesů a bičuje rozeklaná skaliska, pění a nabývá barvy již nikoli vlastní, ale podle drsnosti toho místa. Konečně se probojuje a zbaven překážek poznenáhlu za nesmírného hukotu po celém kraji padá do veliké hloubky. Lidé, kteří zde byli kdysi usazeni Peršany [[13]], nemohli toto burácení snést, a proto se - ohlušeni ustavičným jekotem vod - přestěhovali na klidnější místo.

(6) Mezi jinými divy Nilu jsem si všiml i neuvěřitelné odvahy tamních obyvatel. Po dvou nastupují do malé loďky; jeden ji řídí, druhý z ní vylévá vodu. V rychlém pádění Nilu a ve vratiproudech to jimi silně zmítá, přesto se drží v uzoučkých korytech, jimiž unikají ze skalních soutěsek. Když je spousty vod zalijí, přidržují pádící loďku rukou a k hrůze přihlížejících padají po hlavě do řeky. A když by ses už dal do pláče a měl za to, že se ta masa vody nad nimi zavřela a oni se utopili, plaví se vymrštěni jako katapultem už daleko od místa, kde byli strženi. Vlna, jež se přes ně valí, je nepotopí, nýbrž odnese na otevřenou vodu.

(7) Stoupání Nilu je nejdříve patrné u ostrova Fílé, o němž jsem už mluvil. Kousek od něho rozděluje řeku skalnatý ostrůvek; Řekové jej nazývají abaton a nikdo jiný než velekněz na něj nesmí položit nohu. [[14]] Tato skála jako první zaznamenává vzestup hladiny. Po drahné vzdálenosti se objevují dvě skaliska, obyvateli nazývaná tepny Nilu [[15]]. Z nich se dere ven proud vody, ne však dost silný, aby mohl zatopit Egypt. Když se koná náboženská slavnost, vhazují kněží do toho ústí obětiny, prefekti dary ve zlatě.

(8) Odtud je Nil, již zřetelný a naplněný novými silami, unášen vysokým a hlubokým řečištěm v sevření skal, bránících mu vystoupit z břehů. Teprve u Memfidy [[16]] se svobodně porůznu rozlévá do mnoha ramen a kanálů vybudovaných lidskou rukou, aby se jeho životodárná síla vhodně rozdělila; rozbíhá se do celého Egypta. Nejprve je rozváděn, posléze již stojí v souvislé vodní hladině jako širé a kalné moře. Rozlehlá pole, do nichž se rozlévá vpravo i vlevo, způsobují, že již neteče jediným směrem, ztrácí svou někdejší divokost, a zaplavuje tak celý Egypt.

(9) Podle toho, o kolik vystoupí Nil z břehů, má zem pro ten rok dobré či špatné vyhlídky. A výpočty rolníka neklamou - tak velice úrodnost půdy odpovídá naměřené výšce záplavy. Nil přináší písčité a vyprahlé zemi vodu i půdu, protože jak teče rozvířen, ukládá všechno bahno na vyprahlých a proláklých místech, a vše úrodné, co s sebou unáší, ukládá na suchá místa. Tím zúrodňuje pole hned dvěma způsoby: vláhou i naplaveným bahnem. Proto pole, která nezaleje, zůstávají ležet neúrodná a pustá. Je-li však záplava příliš vysoká, působí škody.

(10) Nil má tedy úžasné přirozené vlastnosti: zatímco jiné řeky zemi smývají a odnášejí ji, on, ač o tolik mohutnější než ostatní, půdu nestravuje a neodplavuje, ale naopak jí sil přidává a zúrodňuje ji. Neobsahuje nic, čím by půdu ředil; ukládané bahno dodává totiž prašné a písčité půdě živiny a stmeluje ji. Egypt proto Nilu vděčí nejen za úrodnost polí, ale za samu jejich existenci.

(11) Nejkrásnější tvář nastavuje Nil tehdy, když se rozlije do polí. Pláně jsou zahaleny, doliny zakryty, pouze vesnice vystupují jako ostrovy a ve vnitrozemí není možné jiné spojení než po loďkách. A čím méně své země lidé vidí, tím více se radují.

(12) Když se pak Nil navrátí mezi dva břehy, ústí sedmi rameny do moře; ať bys vybral kterékoli z nich, je řekou. Kromě nich Nil dosahuje mořského pobřeží na různých místech mnoha dalšími, bezejmennými [[17]] rameny.

Ostatně Nil rodí obludy velikostí i nebezpečností podobné mořským. Na jeho velikost můžeme usuzovat podle toho, že v sobě chová obrovská zvířata a má pro ně dostatečné množství potravy i prostoru. (13) Balbillus (muž výtečný a vzácně vynikající v každém literárním žánru) vypravuje, že když jako prefekt získal Egypt [[18]], naskytla se mu v héraklejském [[19]], tedy největším ze sedmi nilských ramen, tato podívaná. Z moře prý vyskakovali delfíni a z řeky proti nim vyráželi krokodýli, v šiku jako protivníci k bitvě. Poklidní delfíni krokodýly přemohli, aniž je zranil jediný krokodýlí zub.

(14) Svrchní část těla mají krokodýli tuhou, chrání je i před zraněním od zubů poněkud větších zvířat. Spodní část mají ale měkkou a tenkou. Na tu právě potopivší se delfíni čelně útočili, zraňovali ji a trhali ostny, které jim trčí na hřbetě. Mnoho krokodýlů bylo takto roztrháno a zbylá hrstka se poté obrátila jako vojenský šik a uprchla. Krokodýli jsou vůči troufalým tvorům krotcí, ale troufalí k bojácným!

(15) Dendeřané [[20]] nevynikají nad delfíny zvláštností svého rodu nebo krve, ale pohrdáním a nerozvážností vůči krokodýlům. Oni totiž krokodýly navíc pronásledují a na útěku je chytají do smyček. Mnoho jich při tom zemře, především ti, kteří nejsou při pronásledování dost duchapřítomní.

(16) Nil kdysi přinášel mořskou vodu, jak vypravuje Theofrastos. [[21]] Je známo, že za panování Kleopatry se Nil dva roky po sobě nerozlil. Bylo to desátý a jedenáctý rok její vlády [[22]]. Říká se, že ta pohroma předznamenala smrt dvou uzurpátorů vladařské moci - konec vlády panovníků Antonia a Kleopatry. Kallimachos [[23]] píše, že v dřívějších dobách Nil nevystoupil z břehů po devět let. (17) Nyní ale přikročím ke zkoumání příčin letních záplav na Nilu a začnu od nejstarších názorů a představ. [[24]]

Anaxagorás[[25]] praví, že až do Nilu stéká sníh tající v etiopských horách. Tento názor převládal po celou starou dobu, sdílejí ho Aischylos, Sofoklés i Eurípidés. Pod tíhou mnoha argumentů je ovšem zřejmé, že je mylný.

(18) O nesmírném žáru v Etiopii svědčí především osmahlá pleť obyvatel a Trógodyté [[26]] bydlící pod zemí. Kameny sálají jako oheň nejen v poledne, ale též na sklonku dne; na rozžhavený písek se nedá ani šlápnout, stříbro se taví, spáry soch povolují, kryt z žádného pokoveného materiálu neodolá. Vždyť také auster, jižní vítr, jenž odtud vane, je nejteplejší z větrů. Žádné ze zvířat, která se jinde na zimu ukrývají, se tu neuchyluje pod zem, i zmije zůstává během zimy nekrytá na povrchu. Ani v Alexandreji - daleko od nesmírných veder - nepadává sníh, i deště se jí vyhýbají. (19) Jak tedy kraj v zajetí takového horka přijde k nějakému sněhu, který by vydržel po celé léto? Jistě, i na některých tamějších horách sněžívá, ale více snad než v Alpách nebo pohoří thráckém, více než na Kavkazu? A přece říčky těchto horstev zjara a počátkem léta mohutní, na zimu ovšem opadávají. Jarní deště totiž rozpouštějí sníh a jeho zbytky se rozplynou již pod prvními paprsky. (20) Ani Rýn, ani Rhôna, ani Dunaj, ani Kücük Menderes tekoucí pod horou Boz Dag [[27]] nevystupují v létě z koryta, ač je tam trvale mnoho sněhu, jak tomu bývá v severních krajích. Také Rioni a Dněpr [[28]] by musely v tu dobu stoupat, kdyby sněhy mohly i ve vrcholném létě způsobit rozvodnění řek. (21) Mimoto, i kdyby se z té příčiny Nil vyléval, byl by nejmohutnější začátkem léta, kdy nejsilněji taje doposavad pevný sníh a mění se v břečku. Nil ale stoupá po čtyři měsíce a pozvolna.

(22) Dáváš-li za pravdu Thalétovi [[29]], pak věříš, že tekoucímu Nilu se staví do cesty pasátní větry zvané etésie [[30]], které dují do ústí a tak zadržují jeho vody. Takto bičován žene se Nil zpět, nevylévá se z břehů, ale protože se mu brání v průtoku, nakonec mocným tlakem přece proráží, kudy jen může.

Euthymenés [[31]] z Massílie [tj. Marseille] přináší následující svědectví: "Plavil jsem se Atlantským oceánem. Odtamtud teče Nil mohutnější, dokud trvají etésie; tehdy totiž vytrvale dotírající větry ženou vodu z moře zpátky do ústí řeky. Když ustanou, také moře se ztiší a Nil odtud teče slaběji. Ostatně moře má sladkou chuť a žijí v něm zvířata podobná nilským." (23) Proč tedy záplavy začínají dříve, než zadují etésie, a trvají i po jejich utišení, jestliže to ony vzdouvají Nil? Mimoto řeka nestoupá v závislosti na síle pasátních větrů ani podle toho, kdy udeří, což by se dělo, kdyby stoupala jejich působením. Co potom říci na to, že etésie bičují egyptské pobřeží a Nil teče v opačném směru proti nim tam, odkud přicházejí, mají-li být ony tou příčinou? A navíc z moře by Nil přicházel čistý a modravý, ne kalný jako teď.

(24) K tomu ještě uvaž, že Euthymenovu výpověď potvrzuje celý zástup svědků. Tehdy byla příležitost šířit nepravdy; jelikož cizí kraje byly neznámy, mohly se o nich vyprávět pohádky. Dnes ale brázdí celé pobřeží vnějšího moře lodě kupců, z nichž nikdo nevykládá o prameni Nilu nebo o sladkosti moře. Sám přírodní zákon brání tomu uvěřit, protože slunce k sobě táhne vše velmi sladké a lehké. (25) Mimoto: proč nestoupá Nil v zimě? I tehdy může být moře rozbouřeno větry, často dokonce ještě silnějšími; etésie jsou totiž poměrně mírné. Kdyby Nil přicházel z Atlantského oceánu, zaplavil by Egypt najednou, jeho hladina se však zvedá postupně.

(26) Oinopidés z Chiu [[32]] praví, že teplo je v zimě zadržováno pod zemí. Proto prý je v jeskyních teplo a studny mají vlažnou vodu; tak se i prameny podzemním horkem vysoušejí. Jinde prý řeky mohutní díky dešťům, avšak Nil - jelikož ho žádné deště nesytí - slábne, zato pak stoupá v létě, kdy se podzemí ochlazuje a pramenům se navrací síla.

(27) Kdyby toto byla pravda, stoupaly by v létě všechny řeky a všechny studny by byly v létě plné. Proto je chybné tvrdit, že v zimě je podzemí teplejší. Proč jsou tedy jeskyně a studny vlahé? Poněvadž dovnitř nevpouštějí chladný vzduch zvenčí. Nemají proto horko doslova, ale uzavírají se před zimou. Z téhož důvodu se v létě ochlazují, protože k nim tak hluboko horký vzduch nepronikne.

(28) Diogenés z Apollónie [[33]] říká: "Slunce k sobě táhne vláhu, tu bere vyschlá země z moře, které ji má z ostatních vod. Není ale možné, aby jedna zem byla vyprahlá, jiná oplývala vodou. Celá země je totiž plná skulin a oboustranně prostupná - suchá se vlaží od vlhké. Kdyby totiž zem neměla odkud brát vláhu, byla by docela vyschla. Slunce tedy táhne vláhu odevšad, nejvíce ale odtamtud, kde nejsilněji sálá, tedy z jižních krajů. (29) Když je zem úplně vyprahlá, tím spíše k sobě táhne vodu. Jako v lucernách olej stoupá tam, kde je spalován, tak i voda vzlíná do míst, kam ji táhnou silný žár a vyprahlá zem. Odkud se tudíž bere? Patrně z věčně chladných končin, severní kraje vláhou oplývají. Díky tomu se Černé moře rychle a vytrvale vlévá do Středozemního, ne jako ostatní moře - střídavým přílivem a odlivem, ale prudce padajíc stále do jednoho místa. Kdyby se totiž voda skrytými cestami netáhla tam, kde je jí nedostatek, a neodváděla se naopak z míst jejího přebytku, byla by již všecka zem buď vyprahlá nebo naopak zaplavená."

(30) Rád bych se otázal Diogena, proč nestoupají v létě hladiny všech řek, když je zem pórovitá a prostupná v obou směrech. "V Egyptě je slunce poněkud palčivější, proto Nil i více stoupá, ovšem i v ostatních zemích mohou řeky získat něco vody navíc." Proč je potom některá krajina bez vláhy, když ji každá zem táhne z jiné oblasti tím víc, čím je teplejší? A proč je potom nilská voda sladká, má-li pocházet z moře? Není přece sladší vody než v Nilu.

(VI, 8, 3) Avšak nevíš, že jeden z názorů na příčinu letního stoupání Nilu říká, že Nil vyvěrá ze země a sílí ne vláhou nebeskou, ale tou, která se vrací z nitra země? Slyšel jsem totiž dva centuriony, poslané císařem Neronem (jenž stejně jako další ctnosti miluje především pravdu) vypátrat pramen Nilu, [[34]] jak vypravovali o dlouhé cestě, kterou vykonali, když se jim od etiopského krále dostalo podpory a doporučení k sousedním králům; pronikli prý do velmi vzdálených krajů. (4) Pravili toto: "Pak jsme došli k nesmírným bažinám, z nichž nebyl znám východ ani tamním obyvatelům a nikdo nemůže doufat, že by ho nalezl. Rostliny jsou tam ve vodě natolik propletené, [[35]] že je není možno překonat ani pěšky ani na lodi, leda na loďce pro jediného člověka, neboť zarostlý močál nic většího nepropustí. Tam jsme také uviděli dvě skaliska, z nichž vyvěral ohromný proud vody." [[36]]

(5) Ale ať to byl pramen Nilu, anebo jeho přítok, ať zde řeka pramení, nebo znovu vytéká na povrch a navrací se k předešlému směru, což nemyslíš, ať už je to cokoliv, že to vyvěrá z obrovského podpovrchového jezera? Je totiž nutné, aby zem disponovala vláhou jednak rozptýlenou po mnoha místech a zároveň shromážděnou na jednom místě, má-li tak prudce tryskat ven.


POZNÁMKY
[[*]]Oproti tištěné verzi (pod názvem "Nilus - nobilissimus amnium aneb Senecův popis Nilu" in: Auriga - ZJKF 44 (2002), č. 1-2, str. 57-63) byly provedeny tyto úpravy: překlad byl revidován na základě nejnovějšího teubnerského textového vydání (L. Annaeus Seneca, Naturalium quaestionum libri. Recogn. Harry M. Hine. Stuttgart - Leipzig, B. G. Teubner 1996.), komentář byl rozšířen nad rámec knihy Thomase H. Corcorana (ed.), Seneca, Naturales Quaestiones, I-II, London, Loeb Classical Library 1971, které jsem se držel v tištěné verzi. Členění textu do odstavců přizpůsobuji požadavkům českého stylu; původní odstavce vyznačuji číslicemi v textu. Zeměpisné názvy uvádím v dnešní nebo již vžité podobě. Egyptštinu i řečtinu bylo nutno přepsat latinkou. Za cenné připomínky vděčím Mgr. Brožové, dr. Svobodové, dr. Muchnové a dr. Kalivodovi.
[[1]] Odkaz na pasáž IVa, 1-2.
[[2]]Peripatetik, následovník Aristotelův; žil asi v letech 371/0 - 287/6 př. Kr. Pravděpodobně napsal dnes ztracenou knihu o Nilu.
[[3]] Území na jižním pobřeží Černého moře; řec. Pontos.
[[4]] Řeka nejspíše v Pontu.
[[5]] Řeka v jihozápadní části argolské planiny.
[[6]] Od č. 4 téměř doslovná citace z Ovidia (Met. XV, 273-276). Překládám volnou prózou.
[[7]] V orig. tecum. Seneca se zde i níže obrací k básníku Luciliovi, jemuž spis věnoval.
[[8]] V orig. libro superiore - pravděpodobně odkaz na III, 1, 2 a III, 26, 1, neboť archetypní pořadí knih bylo podle dnes užívaného číslování patrně následující: 3, 4a, 4b, 5, 6, 7, 1, 2. Celkem jich tedy bylo sedm, nebo deset. Podrobněji cf. Hine, str. XXII-XXV.
[[9]] Antičtí autoři nazývali Etiopií oblasti jižně od prvního kataraktu, Etiopy se rozuměla všechna africká etnika tmavé pleti (cf. řec. aithó), často také Indové. Tento pojem tedy souvisí s územím dnešní republiky jen okrajově.
[[10]] Možná jde o citaci nebo spíše parafrázi některého verše již zmíněného Lucilia, autorova přítele.
[[11]] Následují slova Tibullova (I, 7, 26), mylně, či v žertu připsaná Ovidiovi.
[[12]] Ostrov na tradiční jižní hranici Egypta nad prvními nilskými peřejemi se známým Esetiným chrámem (dnes přeneseným na nedaleký ostrov Agilkia); řec. Filai, eg. P-Jrk (pravděpodobně núbijského původu). Seneca se ale mýlí, když popisuje oblast Meroe a nazývá ji Fílé, ač ostatní antičtí autoři (Lucanus, Plinius, Ammianus aj.) mezi oběma kraji jasně rozlišují.
[[13]] Egypt byl v letech 525-404 a znovu 343-332 př. Kr. součástí Perské říše. Uvedenými obyvateli se snad myslí židovská kolonie, pro niž jsou k dispozici aramejské papyrové doklady datované od přelomu 6. a 5. stol. do r. 400 př. Kr. (edice s hebrejským a anglickým překladem: Bezalel Porten - Ada Yardeni, Textbook of Aramaic Documents from Ancient Egypt, I-IV. Jerusalem, Hebrew University 1986, 1989, 1993, 1999; komentovaný překlad: Bezalel Porten (ed.), The Aramaic texts, in: Bezalel Porten et al., The Elephantine papyri in English. Three millenia of cross-cultural continuity and change. Leiden - New York - Köln, Brill 1996, str. 74-276).
[[14]] Řec. abatos, -on "nepošlapaný", "nemající být pošlapán" - zejm. v souvislosti s posvátným a proto kulticky čistým místem, v Egyptě konkrétně s místem mumifikace Usira. Posvátný okrsek abaton na ostrově Bigga (snad na jihu novodobé vesnice), ležícím západně od Fílé, byl podle tradice místem Usirova hrobu; pro jeho duši (b3 špś) se tu každý den konala úlitba mléka. Archeologicky nebylo místo identifikováno, lokalizace se opírá o písemné prameny. V egyptštině je místo nazýváno j3.t w´b.t "(kulticky) čisté místo", Seneca o něm píše jako o kameni či skále (petra). Na základě edice, překladu a interpretace dvou recenzí dekretu vytesaného na vnitřních stěnách tzv. Hadriánovy brány v okrsku chrámu na Fílé se otázkou zabývá Hermann Junker (Das Götterdekret über das Abaton. Wien, Alfred Hölder 1913), jenž zkoumá také svědectví antických autorů. Dekret řeší otázky uctívání místa a obřadů, které se tu mají konat. Vyhlašovatelem je sám bůh Re, vyhotovitelem bůh Thovt. Zákaz vstupu se nalézá na řádcích 43-44 prvé recenze a na řádku 24 druhé recenze dekretu.
[[15]] Sami Egypťané toto místo pod ostrovem Bigga a identifikovatelné s abatonem tradičně považovali za pramen Nilu, přinejmenším v mytologickém a kultovním kontextu.
[[16]] S přestávkami po staletí hlavní město starého Egypta. Leželo při jižním okraji nilské delty, jeho centrum se podle všeho nalézalo v okolí dnešní Mit Rahíny, ale nebylo dosud archeologicky prokázáno.
[[17]] Konjekturou doplněné non před ignobiles nepřejímám.
[[18]] Claudius Balbillus se stal prefektem Egypta r. 55 po Kr.
[[19]] Nejzápadnější ze sedmi hlavních ramen, nazývané také kanópské nebo naukrátské.
[[20]] V orig. Tentyritae z řec. toponyma Tentyra, česky (z arab.) Dendera. Město leží na západním břehu řeky naproti dnešní Keně; bývalo centrem 6. hornoegyptského kraje. Krokodýl byl zasvěcen bohu Sutehovi. Hony na krokodýla zmiňují také Plinius Mladší (Nat. Hist. VIII, 92f.) a Ailianos Klaudios (De Nat. Anim. X, 24).
[[21]] Viz zlomek 214B podle Fortenbaughova a Gutasova vydání (Theophrastus - his psychological, doxographical, and scientific writings. New Brunswick, Transaction Books 1992)
[[22]] Tj. r. 42-41 př. Kr.
[[23]] Básník (nar. kolem r. 310 př. Kr.), literární kritik a bibliograf spojený s alexandrejskou knihovnou. Odkaz na jeho Aetia (zlomek 44).
[[24]] Představy latinsky píšících autorů raného principátu o příčinách nilských záplav jsem se pokusil podat v analýze odpovídajících spisů Senecy, Plinia Mladšího a Pomponia Mely v: "Římané tváří v tvář odvěkému tajemství nilských záplav", in: Egypt za vlády faraonů [sborník ke stejnojmenné výstavě v Uherském Hradišti, 6.11.2003 - 15.2.2004]. Praha, Občanské sdružení Aegyptus 2003, str. 101-105.
[[25]] Přírodní filozof, původem z jónského města Klazomenai v Lýdii. Žil asi v letech 500-428 př. Kr. Napsal nedochovaný spis Peri fyseós ("O přírodě").
[[26]] Řec. Trógodytai. Hérodotos (IV, 183: trógodytai Aithiopes) jimi rozumí obyvatele jižní Libye. Pozdější etymologizací z tróglé ("jáma") a dyó ("zalézám") vzniklo Tróglodytai ve smyslu "ti, kteří bydlí v jámě", prvně doložené u Aristotela při popisu Pygmejů (Hist. anim. VIII, 12, čili 597a, 9). Plinius Mladší (Nat. Hist. XXXVII, 107) i Seneca již uvádějí správnou, ačkoli etymologicky nejasnou formu Trogodytae. Nedopatřením redakce stojí v tištěné verzi překladu chybně Tróglodyté.
[[27]] V orig. následující hydronyma a oronymum: Rhenus, Rhodanus, Hister, Caystrus a Tmolus.
[[28]] V orig. Phasis a Borysthenes.
[[29]] Filozof, astronom a matematik 1. pol. 6. stol. př. Kr., zakladatel tzv. milétské filozofické školy. Zřejmě navštívil Egypt.
[[30]] Z řec. hoi etésiai "každoroční", a sice anemoi "větry".
[[31]] Žil kolem r. 500 př. Kr. Sepsal nedochované periplús o cestě, kterou na lodi podnikl podél atlantického pobřeží Afriky.
[[32]] Řecký matematik a astronom z pol. 5. stol., současník Anaxagorův
[[33]] Žák a nástupce Anaximenův, současník Anaxagorův.
[[34]] Expedice se uskutečnila r. 60 po Kr.
[[35]] Zřejmě tzv. sudd, plovoucí části bahenních a vodních rostlin, které i dnes překáží plavbě po Bílém Nilu.
[[36]] Mohlo jít o "tepny Nilu", jež Seneca zmiňuje v IVa, 2, 7.

Výbor, překlad a komentář Marek Dospěl.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 2253x

Inzerce
Inzerce