Helle, Helle 1

Helle, Helle 1

rozhovor beletrie zahraniční

Jsem taková kamera dokumentující život, říká dánská spisovatelka Helle Helle...

Štěstí člověka trvá vždycky krátce

"Jsem taková kamera dokumentující život," říká dánská spisovatelka Helle Helle. Žena s ne právě obvyklým jménem Helle Helle patří k předním spisovatelům současného Dánska. Knižně ve své vlasti debutovala v první polovině minulé dekády. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy: povídkový svazek Zbytky a před časem román Představa o nekomplikovaném životě s mužem.

- Název Představa o nekomplikovaném životě s mužem může evokovat příručku o mezilidských vztazích. Věříte na nekomplikovaný život ženy s mužem? - Všechny mé knihy by se mohly jmenovat Představa o nekomplikovaném životě s mužem. Základní látka je v nich totiž stejná: muž a žena a všechno to, s čím si mezi sebou nevědí rady. Neměla jsem v úmyslu evokovat ve čtenáři příručku, spíš mu na tváři vyloudit úsměv. Na nekomplikovaný život v páru nevěřím. A když už konečně ta bezproblémová chvilka nastane, člověk se začne bát nudy a uhlazenosti. Aspoň já to tak cítím a stejně je na tom i protagonistka mé knížky. Kromě toho jsem bytostně závislá na čtenářově představivosti. Vždycky mě nejvíc zajímá poloviční příběh; čtenář si druhou půlku musí domyslet sám, vyplnit prázdná místa.

- Knižně jste debutovala roku 1993. Bylo těžké najít nakladatele?
- Tak zpola. První dva nakladatelé chtěli, abych text hodně změnila, ale já byla hrdá a jejich dobré rady jsem nepřijala. Dnes nechápu, jak jsem tu knihu vůbec napsala. Často mě napadá, že debutanti musí mít nepředstavitelnou vůli. Vzpomínám si na intenzivní pocit, že první knihu prostě musím přestát, abych se pak vážně mohla pustit do psaní.

- V prvotině se napětí odehrává v jazyce, v dalších knihách popisujete už více realistické příběhy, kde napětí vyplývá z neschopnosti vzájemné komunikace. Proč ten posun?
- Nejsem si jistá, jestli napětí v první knize vychází z jazyka více než v těch následujících. Ale máte pravdu, tehdy mi šlo o něco jiného. Můj debut obsahoval řadu surreálných pasáží, které byste marně hledali v mé následující povídkové sbírce Zbytky. Cítila jsem, že mám-li se posunout dál, musím psaní ořezat na kost, odříznout vše přebytečné. Chtěla jsem psát jako kamera, která pouze zachycuje, co je možné slyšet a vidět. Bez reflexe, bez pocitového balastu.

- Píšete komorní příběhy ponořené do všednodenní banality. Čím vás banalita provokuje?
- Velká, vnějšková dramata mě prostě nezajímají. Myslím, že je mnohem zajímavější zachytit strach z katastrofy než katastrofu samu. Jako v Hitchcockově Psychu je cesta do sprchy s nožem v ruce mnohem hrozivější než vražda sama. Banalita, všednost, rozpoznatelné situace, to všechno mě fascinuje. Je to taky to jediné, co umím pozorovat a vylíčit. Tak sebe jako spisovatelku i vnímám, pozoruji a líčím, aniž to přímo tlumočím. Rozhodně to není vědomá volba, mám to v sobě. Jsem posedlá drobnými znaky a náznaky. Je neskutečně vzrušující lidi číst; proč třeba vstoupil do pokoje právě takhle, proč klade ta dívka důraz zrovna na tohle slovo, co znamená, že se ten muž na ni dívá? Takhle i píšu, nebo spíš popisuju, pod každým člověkem totiž zeje obrovská propast.

- Jak a proč vznikl pseudonym Helle Helle?
- Helle Helle není pseudonym, ale mé pravé jméno. Ale nejmenovala jsem se tak vždycky. V Dánsku je Helle docela běžné křestní jméno a trochu netypické příjmení. Maminka se za svobodna jmenovala příjmením Helle. Ale když se provdala za mého otce, vzala si příjmení Olsenová. Když jsem se narodila, rozhodli, že se budu jmenovat Helle Olsenová. Pak se rozvedli, matka se znovu provdala a pak zase rozvedla... Je to zkrátka dost spletité. V každém případě jsem do svých osmnácti let vystřídala čtyři různá jména. Helle Olsenová, Helle Hansenová, Helle Kroghová Hansenová a Helle Kroghová. A tak jsem se rozhodla, že si jako příjmení vezmu mámino staré příjmení Helle. Už jsem toho prostě měla dost! Taky jsem si přirozeně myslela, že to bude pro spisovatelku dobré jméno. Ale to jsem se pletla. Často jsem měla pocit, že když už se jmenuju tak přihlouple, měla bych psát dvojnásob dobře. Jeden kritik o mé první knize napsal: "Jmenuje se Helle Helle a umí psát psát. Bohužel nemá o čem psát psát."

- Studovala jste literární vědu. Opíráte se při psaní o teoretická studia?
- Textům rozumím, jen pokud je před sebou vidím v obrazech a postavách. Radši jsem se měla dát na medicínu nebo na biologii, ta moje studia totiž nebyla žádná sláva. Na druhou stranu mám opravdu dobrou paměť, což asi platí o všech spisovatelích. Například si pamatuju vše ze zaměstnání, kterými jsem prošla. Kdysi jsem pracovala na půl úvazku jako svačinářka v nemocnici, know-how jsem pak využila v knize Představa. V novém románu, který na jaře vyšel v Dánsku, využívám zkušenosti z práce prodavačky v parfumerii na trajektu mezi Rodby a Puttgartenem. Rešerše nedělám skoro nikdy, to mě nezajímá.

- V Představě o nekomplikovaném životě s mužem vydělává peníze žena a partner je doma, což není ve Skandinávii neobvyklé. Nedostavuje se však pozvolna protireakce? A nechybí ženám silný muž-kariérista?
- V mém románu je ta situace trochu vyostřená. Tolik dánských mužů v domácnosti není a nepeče vánoční cukroví, zatímco žena vydělává na živobytí. Ale v okruhu mých známých není vůbec vzácné, že se žena a muž střídají ve své kariéře. Mám pocit, že dánské ženy jsou nyní extrémně ambiciózní, že se my ženy soustřeďujeme více na vlastní kariéru než na mužovu. Není pro nás rozhodující, jestli je muž kariérista, stačí, když je silná osobnost. No a silný by samozřejmě měl být taky. Zkrátka nemá to teď vůbec lehké.

- Jste vdaná, máte dvě děti a přitom jste spisovatelka na plný úvazek. Jak dokážete skloubit rodinu a práci?
- Mám to nesmírné štěstí, že se uživím psaním. Taky hodně přednáším ve školách a knihovnách. Děti mě nutí pracovat disciplinovaně, nikdy jsem si nemohla dovolit psát celou noc. Pracuju přes den, když jsou děti ve škole. Ale nebudu lhát, že bych na psaní nechtěla mít víc času. Často s kolegyněmi spisovatelkami rozebíráme, jaké by to asi bylo, být klasický pan spisovatel, který má doma manželku-hospodyni. Může se zaměřit jen na čtení a psaní; domácí starosti přenechává jiným. Ale na druhou stranu nevím, zda bych dokázala psát knihy, kdybych neměla i ten druhý život.

- Myslíte, že v nějakém vašem příštím díle budou hrdinové spokojení, ne-li šťastní?
- Ale v mých knížkách je fůra šťastných lidí. Jenom jim to štěstí vydrží nanejvýš pár minut. Ale copak to jde jinak?

Alice Horáčková, Helena Březinová
Vyšlo v MFDNES 7.10.2005

 

Diskuse

Vložil: Vít Kremlička, 26.07.2006 14:47
Helle, Helle 1
Při četbě Nekomplikovaného života jsem se ohromně bavil.1) Protože v Dánském království to jde.2)Protože v České republice to nejde.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3994x

Inzerce
Inzerce