V polovině září se vyhlášení svého letošního vítěze dočkalo po červencových Premio Strega a Premio Viareggio také Premio Campiello. Třiačtyřicátý ročník se přitom poprvé v historii ceny nespokojil při galavečeru v benátském divadle La Fenice s vítězem jedním, ale vyhlásil hned dva.

Byli jimi Pino Roveredo s knihou Vzkaž mi (Mandami a dire) a Antonio Scurati s knihou Přeživší (Il Sopravvissuto), kteří obdrželi shodně po 79 hlasech a pomyslný pohár museli každý chytit jen za jedno ucho. Za absolutního vítěze lze však považovat italské nakladatelství Bompiani, které se mohlo pyšnit tím, že oba oceněné tituly vydalo.

Jenom pro pořádek dodejme vedle vítězů také „poražené“ (i když i ti si odnesli nemalý finanční obnos za to, že je odborná komise nominovala do pětice finalistů): Raffaele Nigro: Proskurník (Malvarosa, 73 hlasů), Ennio Cavalli: Čtyři Boží omyly (Quattro errori di Dio, 19 hlasů) a Gianni Celati: Fata morgána (Fata Morgana, 16 hlasů). Během večera byla předána také cena v kategorii „Prvotina“ Alessandru Pipernovi za knihu S těmi nejhoršími úmysly (Con le peggiori intenzioni). Ten se radoval již v létě, když za stejný titul získal v téže kategorii i cenu Premio Viareggio.

Starší z obou laureátů Premio Campiello, Pino Roveredo (1954), narozením i životním osudem spjatý se severoitalským Terstem, poznal život od těch nejnižších pater: léta pracoval v továrně, potýkal se s alkoholismem, žil v prostředí věznice i psychiatrické léčebny, zatímco nyní působí v řadě humanitárních organizací, zabývá se i žurnalistikou a literární tvorbou. Z jeho předchozích knih jmenujme Srny při výstupu (Capriole in salita, 1996), Město plné vrátek (La citta´ dei cancelli, 1998), Stříkance vína ve vývaru (Schizzi di vino in brodo, 2000) a Tanec s Cecílií (Ballando con Cecilia, 2000).

Sbírka čtrnácti příběhů Vzkaž mi se otevírá úvodním slovem Claudia Magrise, kterého s Roveredem spojuje terstský původ. Autorova životní zkušenost z prostředí lidí žijících na okraji společnosti se v knize promítá především do citlivého, zároveň však nic nezakrývajícího vyobrazení každodenních útrap místních lidiček. Ve svých povídkách Roveredo vykresluje násilí a ponížení, která se na ně valí a kterým oni s odvahou čelí, aby tak unikli ze spárů svého pošmourného života.

Autobiografický akcent je přítomen hned v první povídce, kde autor vypráví o tom, jak se žije s hluchoněmými rodiči (oba jeho rodiče byli hluchoněmí). Zkušenost s dorozumíváním se prostřednictvím gest přenesl Roveredo také do svých příběhů, kde právě gesta hrají často ne nepodstatnou roli a zdůrazňují tak leckdy nepotřebnost slovního vyjádření. Kniha je směsicí stylů a témat, kterou však zároveň spojuje pocit individuální životní tísně, bolest, kterou autor dokáže díky svým životním peripetiím vyjádřit v celé její nahotě.

V případě Antonia Scuratiho čelí čtenář jeho knihy Přeživší vlně násilí, které tu vytváří jakýsi zárodek, ze kterého se odvíjí přemítání o neurčitém zlu v lidských srdcích, o náhodném násilí, kterým se všichni cítíme být v dnešní době ohroženi. Na začátku knihy sledujeme čekání zkušební komise na příchod prvního zkoušeného, studenta lycea, k závěrečné ústní zkoušce. Po dlouhém čekání se student dostaví, překvapivě však s pistolí v ruce. Následuje střelba, které padnou za oběť všichni učitelé kromě jednoho, toho „přeživšího“. Na toho pak čeká úkol dopátrat se odpovědi na otázku „proč?“ Proč se mladík takového činu dopustil? A proč zrovna on jediný ze všech zkoušejících zůstal naživu?

Vypravěč se proto vydává na jakousi cestu nazpět časem, aby objevil kořeny takového násilí, a odkrývá generační problémy dnešní doby – odmítání vzorů a hodnot předchozí generace ze strany mládeže a neschopnost komunikovat napříč věkovými kategoriemi.

Antonio Scurati (1969), rodák z Neapole, studoval v Paříži a Spojených státech. V současnosti vyučuje na Univerzitě v Bergamu teorii a technice televizního jazyka a je koordinátorem Centra studií pro jazyky nenásilí. Jeho románovou prvotinou byl Hluchý hřmot bitvy (Il rumore sordo della battaglia, 2002), za níž následovaly sbírky esejů, např. Válka. Vyprávění a kultury v západní tradici (Guerra. Narrazioni e culture nella tradizione occidentale, 2003).

Internetové odkazy (vše v italštině):
www.premiocampiello.org - O ceně Premio Campiello.
http://guide.supereva.com/greco/interventi/2005/09/225973.shtml - Pino Roveredo: Vzkaž mi.
http://www.internetbookshop.it/ser/serdsp.asp?shop=2170&isbn=8845233855 - Antonio Scurati: Přeživší.