Tardieu, Jean

Tardieu, Jean

portrét beletrie zahraniční

Jean Tardieu (1903-1995) prožil téměř celé jedno století, prošel různými řemesly literáta, ale nelze ho přiřadit do jediné školy, do jediného proudu, do žádné z mnoha literárních škatulek.

Jean Tardieu: Mezi dveřmi a oknem, přel. Eva Mišíková, Paseka, 1992

Jean Tardieu (1903-1995) prožil téměř celé jedno století, prošel různými řemesly literáta, ale nelze ho přiřadit do jediné školy, do jediného proudu, do žádné z mnoha literárních škatulek. Spisovatel, dramatik, esejista, básník i překladatel Tardieu psal také pro rozhlas, a psal i o výtvarném umění. Ve svém díle nerespektoval tradiční vymezení žánru či formy ani jiná omezení.

Jeho otec byl malíř, matka harfenistka, Jean Tardieu si vybral jakousi střední cestu mezi nimi: zajímala a fascinovala ho zvuková i grafická stránka slov („Jako bych vnímal a předjímal zvuk a rytmus básně, ještě než se mi vyjevila její slova, ještě než jsem pochopil její smysl, jako by význam nebyl až tak nezbytný, tvořil jen jeden z atributů slov“). Proslavil se na počátku padesátých let, po boku Ionesca, Adamova či Dubillarda, humornými jednoaktovkami vycházejícími nejčastěji ze hry se slovy: ukazoval, jak směšná jsou různá komunikační klišé. Krátké a prvoplánově jednoduché hry nekladou velké nároky pro uvedení, hrály se proto nesčíslněkrát.

Zároveň však už od 40. let vzniká i prozaické dílo Jeana Tardieu, inspirované porovnáváním aktu psaní s aktem malování: lze slovem vyjádřit, co umí výtvarné umění? Jak donutit jazyk, jeho omezený slovník, lineární způsob promluvy, úzký prostor tištěné stránky, aby vydal totéž co obraz? Z tohoto autorova hlavolamu postupně vyrůstá dílo novátorské po lexikální, syntaktické i typografické stránce.

Po celý život zůstává Tardieu také básníkem. Jeho sbírky plní na první pohled jednoduché rýmovačky, lapidární prévertovské veršovánky, v nichž se agnostik vyslovuje k absurditám světa, soupeří s nepřítelem „bez tváře a beze jména“.

To vše rámuje další, často experimentální tvorba, od kaligramů po metafyzické ódy a burleskní frašky s nevyhnutelným tardieuovským podtextem. Ačkoli Tardieu vyzkoušel mnohé a pustil se lecjakými cestami, jež se během „jeho“ století v literatuře objevily, ani surrealisté, ani „oulipisté“ (Dílna potenciální literatury), ani letrismus, nikdo ho nepovažoval za svého, a Tardieu se nikdy neprohlašoval za jakkoli zařazeného.

Podobně ani absurdní drama a ani filozofická poezie dnes nezahrnou ve školometském výčtu příslušníků jméno Jeana Tardieu. Tardieu (jako by jméno, průhledně složené ze slov „tard“ a „Dieu“ – „pozdě“ a „Bůh“, k věčnému opomenutí lákalo) stál vždy trochu stranou, nahrávala tomu možná i jeho přílišná skromnost. Ačkoli získal četná literární ocenění, ačkoli jsou jeho hry uváděny po celém světě a jeho knihy se překládají do různých jazyků, ačkoli je velikánem francouzské literatury minulého století jako mnoho jiných, kupodivu zůstává opomíjen, a pokud se připomíná, pak prostřednictvím textů, které sám považoval za nepodařené, nedotažené, okrajové.

Nakladatelství Paseka vydalo roku 1992 výbor básní Jeana Tardieu nazvaný Mezi dveřmi a oknem. Překladatelka Eva Mišíková čerpala ze sbírek Skrytá řeka, Přízvuky, Pan pán, Ničí hlas, Ponuré příběhy, Jako tohle, jako tamto, Část stínu či Věže v Trébizonde. Letos je to už deset let, co Jean Tardieu zemřel. Francouzský institut uspořádal k jeho poctě na počátku listopadu dva večery, první ve formě literárního čtení, druhý nabídl přednášku Delphine Hautoisové a dokumentární film Pierre Dumayeta a Roberta Bobera. Čtení zahrnulo nejen přednes básní ve francouzštině a českém překladu, ale i ukázky Tardieuových básní v podání Vladimíra Mišíka a Ali Waisové. Zazněly i úryvky z divadelních her Jeana Tardieua v režii Zdeňka Bartoše a podání studentů herectví. Oba večery ukázaly a dokázaly, jak vděčným autorem Tardieu může být.

Jovanka Šotolová, vyjde 16.11. v kulturním týdeníku A2, který je partnerem projektu Antikvariát na iliteratura.cz

 

Výběr z bibliografie
Jean Tardieu. Oeuvres. Gallimard, collection Quarto (2003)
Jean Tardieu. L'amateur de théâtre. Gallimard (2003)
Jean Tardieu. Lettres croisées : 1923-1958. Gallimard (2003)
Jean Tardieu. Le professeur Froeppel. Gallimard. Coll. L'Imaginaire (2003)
Jean Tardieu. Je m'amuse en rimant. Gallimard Jeunesse (1992)
Jean Tardieu. Le Tardieu. Mango-Jeunesse
Jean Tardieu. Jean Tardieu : un poète. Gallimard Jeunesse (2001)
Jean Tardieu. Finissez vos phrases. Gallimard Jeunesse (2000)
Jean Tardieu. Ce que parler veut dire. Gallimard Jeunesse
Jean Tardieu. On vient chercher Monsieur Jean. Gallimard, L’Imaginaire (1998)
Jean Tardieu. Lettre de Hanoï. Gallimard, coll. Blanche (1997)
Jean Tardieu. Le Fleuve caché, poésies : 1938-1961. Gallimard / coll. Poésie (1968)
Jean Tardieu. La part de l’ombre, proses 1937-1967. Gallimard / coll. Poésie (1972)
Jean Tardieu. L'accent grave et l'accent aigu, poèmes 1976-1983. Gallimard (1986)
Jean Tardieu. Margeries, poèmes inédits 1910-1985. Gallimard, col blanche (1986)
Jean Tardieu. La Comédie du langage, Suivi de La triple mort du client. Gallimard / Folio n° 1861 (1987)
Jean Tardieu. La Comédie de la Comédie. Gallimard, coll. Folio (1990)
Jean Tardieu. La Comédie du drame. Gallimard coll. Folio (1993)
Jean Tardieu. Le Miroir Eblou. Gallimard, coll. Blanche (1993)
Pierre Alechinsky et Jean Tardieu. Le Jardin Fragile. Gallimard (1995)
Laurent Flieder. Jean Tardieu ou la présence absente. Librairie Nizet (1992)
M.L. Lentengre (sous la direction de). Jean Tardieu parmi nous. J.M Place ed. (2003)
Paul Vernois. La dramaturgie poétique de Jean Tardieu. Klincksieck. coll. Théatre d'aujourd'hui (1981)
Cahiers d’Histoire de la Radiodiffusion, N° 48 (1996)

 

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3906x

Inzerce
Inzerce
Inzerce