Anne-Lise Grobéty (1949) patří k významným představitelkám současné švýcarské literatury. Je autorkou řady románů, povídek, esejů, krátkých textů a překladů do němčiny a italštiny. Nejznámnějším dílem však dodnes zůstává její prvotina Pour mourir en février (Zemřít v únoru) vydaná roku 1970 v nakladatelství Sešity vaudské renesance - CRV. Za rukopis tohoto románu získala roku 1969 cenu Georgese Nicole, o níž se shodou okolností dělila s Jean-Marcem Lovayem, dalším významným autorem současné švýcarské literatury.

Dramatický monolog, v němž se dívka Aude vrací k několikaměsíčnímu přátelství se záhadnou ženou Gabrielou, čtenáře vtahuje do horečnatého víru vnitřního světa dospívající mysli, jejíž niterné touhy a potřeby se ocitají v rozporu s vnějším světem netolerance a nepochopení. Kniha jako by byla psána jedním tahem, věty jsou složeny z množství krátkých úseků bez plynulé návaznosti, v nichž se slova často opakují, stejné myšlenky se vracejí v různých formách, a zoufalství Aude nad ztraceným přátelstvím tak nabývá na extrémnosti a tragičnosti. Aude se zmítá mezi bezútěšnou přítomností, kdy přátelství skončilo, a bolestnými vzpomínkami na průběh vztahu a na snahy okolí mu zabránit. Z moře beznaděje a výčitek pomalu vystupuje příběh Aude a Gabriely, od jejich seznámení, kdy neznámá žena (Gabriela) pomáhá Aude stižené nevolností, přes schůzky a rozhovory v Gabrielině obchodě se starožitnostmi, v kavárně či v jejím bytě až k bolestnému rozchodu.

Audiny vzpomínky se často zastavují na detailech a gestech, které podtrhují hloubku jejích citů a vroucího vztahu ke Gabriele, jenž je postupně nabouráván netaktním, necitelným zasahováním rodičů mladé dívky a jejího okolí. Ať už jde o drobnosti z otcovy pracovny či ordinace psychologa, jehož je dívka nucena navštěvovat, sebemenší tah pera nebo vyhýbavý pohled, vše nabývá v očích Aude na obludnosti a odráží vnitřní nepokoj, nevoli a zmatek mladistvé dívky.

Románová prvotina Anne-Lise Grobéty pojednává velice působivým způsobem o křehkosti a zranitelnosti dospívající ženy, jejíž střet s předsudky a netolerancí zanechává hluboké, nezhojené rány s bolestnými následky. Svým pronikavým vhledem do nitra mladistvé, ukřivděné duše zmítané pochybnostmi a nejistotou se tento román řadí k nejlepším psychologickým zpracováním tématu dospívání ve švýcarské literatuře.