Questiones
Hus, Magistri Iohannis: Questiones

Questiones

"Questiones", které máme před sebou, vyšly z editorské dílny předního husitologa Jiřího Kejře. V rámci OO je kniha označena číslem XIXa, devatenáctý svazek byl tedy rozdělen na dva díly; dosud se totiž počítalo s tím, že bude obsahovat nejen Husovy kvestie, ale také jeho další univerzitní texty, které již dříve vydala a nyní připravuje k novému kritickému vydání Anežka Vidmanová - rekomendace, další akademické projevy univerzitní kázání.

V roce 1960, v době, kdy se blížilo pětisté padesáté výročí Husovy smrti, vyšlo první vydání slavné knihy belgického benediktina Dom Paula de Vooghta L´hérésie de Jean Huss: autor hned na jejím začátku konstatoval, že ač se česká ideologizovaná historiografie hlásí k dědictví M. Jana Husa a husitství, zůstává Husovo dílo úplně nevydané. De Vooght měl na mysli moderní kritické edice, a v tom smyslu byla jeho výtka oprávněná s několika výminkami. Za prvé v roce 1959 vydala tehdejší AVČR ve svém nakladatelství Academia péčí Anežky Vidmanové-Schmidtové  Husovu Postillu, nazvanou Collecta Ad te levavi. V řadě Husových Opera omnia (dále OO), kterou již dříve rozvrhl do jednotlivých svazků Amedeo Molnár, je tato Postilla svazkem s číslem VII. Dále již v roce 1920, kdy se ovšem ještě nepomýšlelo na ucelenou edici Opera omnia, pořídil kritické vydání Husových projevů a listů Václav Novotný (tato část Husova díla budou po příslušné revizi tvořit v Opera Omnia sv. XXV) a v roce 1948, rovněž ještě bez souvislosti s projektem OO, vydal Bohumil Ryba Husův Quodlibet (v OO bude jeho reedice tvořit svazek XX). Ve 20. století byl edičně zpřístupněn též jeden z nejdůležitějších Husových spisů, traktát De ecclesia; vydal jej S. H. Thomson v roce 1958, traktát si ale žádá pro Opera omnia nového a skutečně kritického vydání. - Jinak bylo husovské bádání do doby, kdy psal De Vooght svou "L´hérésie de Jean Huss", odkázáno na humanistickou či spíše reformační edici (1558, reed. 1715) Flacia Illyrika a několik textů bylo vydáno porůznu, většinou nekriticky.

Poté vyšla v letech 1975-1995 v řadě Opera omnia ve čtyřech svazcích a ve všech případech péčí Jiřího Daňhelky veškerá Husova česky psaná díla, (OO sv. I-IV). Latinským spisů se edičně věnovala lvím podílem dosud vyšlých dalších svazků Anežka Vidmanová, jednu z Husových postil vydal Bohumil Ryba, polemické spisy Jaroslav Eršil. Ostatní svazky projektu většinou zatím nenašly svého editora nebo jsou k vydání z větší části připraveny, nebylo je však možno z nejrůznějších důvodů možno dokončit, v posledních letech bohužel chyběla i nakladatelská vůle. Nelze se příliš divit: co se týče nakladatele, v tržním prostředí, které se vlastně teprve etabluje, je vydání specializovaných latinsky psaných středověkých textů riskantním počinem, a co se týče editorů, jde o práci nadmíru obtížnou, vyžadující pro laika těžko představitelnou míru akribie, přesnosti a trpělivosti (také ovšem specifické znalosti a řemeslné či technické dovednosti), nadto v posledních desetiletích vydaly naše univerzity jen nemnoho absolventů latiny, kteří by pro tento druh badatelské činnosti byli dostatečně připraveni.

Svazek, který právě vyšel, byl vydán v belgickém Turhnoutu v nakladatelství Brepols, dokonce v prestižní řadě Corpus Christianorum. Znamená to, že problém nakladatele by mohl být nyní vyřešen díky smlouvě, uzavřené mezi Komisí pro vydávání Husových spisů při Filozofickém ústavu AVČR a nakladatelstvím Brepols, bude nadále věcí naší filologické obce, opatří-li editory pro svazky další. "Questiones", které máme před sebou, vyšly z editorské dílny předního husitologa Jiřího Kejře. V rámci OO je kniha označena číslem XIXa, devatenáctý svazek byl tedy rozdělen na dva díly; dosud se totiž počítalo s tím, že bude obsahovat nejen Husovy kvestie, ale také jeho další univerzitní texty, které již dříve vydala a nyní připravuje k novému kritickému vydání Anežka Vidmanová - rekomendace, další akademické projevy a univerzitní kázání.

Kejřovy "Questiones" byly k publikování úplně připraveny více než deset let. Z roku 1994 máme totiž k dispozici  editorovu stať "Husovy kvestie" (na str. 299-316 sborníku k 60. narozeninám Františka Šmahela "Husitství - reformace - renesance"), v níž se o připravené edici mluví a z níž do značné míry vychází Kejřova předmluva k recenzovanému vydání. Zatímco v uvedené stati se pojednává také o formálně kvestiových textech, které však patří spíše žánru traktátu nebo které tvoří součást jiného celku, obsahuje aktuální kritická edice pouze čisté kvestie, vypracované  svým autorem pro univerzitní disputace v rámci právě  tohoto žánru. Edice jich přináší celkem deset, u jedné z nich (De Moyse legislatore) má editor stejně jako dosavadní bádání pochybnost o skutečném autorovi kusu (Kejř věnoval této otázce zvláštní studii v roce 1979). Texty pocházejí z let 1408 - 1412, vydavatel v předmluvě soudí, že pouze jeden z nich má větší historický význam a je přínosem k poznání Husových stanovisek: je to kvestie De indulgenciis (Contra cruciatam), která je podstatně rozsáhlejší (str. 67-155 Kejřovy edice) než ostatní, strukturou se blíží traktátovému žánru a vznikla v červnu 1412 na půdě univerzity jako protest proti odpustkové bulle Jana XXIII. v souvislosti s jeho tažením proti neapolskému králi Ladislavovi. O ostatních kvestiích editor soudí, že nepřesahují běžné výkony spjaté s povinnostmi univerzitního učitele své doby. Jejich obsah důkladně prozkoumal, jak vyplývá spíše z  citované stati ve Šmahelově sborníku než z poměrně stručné latinské předmluvy naší edice: zmínit se můžeme např. o Kejřově zjištění, že v kvestii De credere použil Hus zvláštním způsobem komentáře k Lombardovým Sentencím Alexandra de Hales, nebo o úvaze, již Kejř přináší v souvislosti s datováním kvestie De materia prima a s jejím vztahem k Viklefovi.

Quaestio de lege divina (č.2) zde má svou editio princeps, dvě z kvestií jsou vydány pouze ve zmíněném paleotypu Flacia Illyrika,  tři kvestie byly nekriticky vydány koncem 19. nebo počátkem 20. století (Flajšhans, Sedlák), čtyři konečně vyšly péčí S. H. Thomsona v 7. ročníku periodika Medievalia et humanistica (1952). Edice kvestií s číslem 1 a 4 jsou vybaveny doplňky ("additamenta"), osvětlujícími okolnosti aktů, na nichž byly kvestie proneseny. - Jiří Kejř, zkušený editor a znalec Husova díla i jiných textů tohoto období, vydal veškeré tyto texty na základě kolace všech rukopisů, v nichž jsou dochovány, a s respektem k moderním textově kritickým zásadám pro vydávání latinských spisů daného období. Kejřovu nezpochybnitelnou kompetenci, již prokazuje kvalita edice, ostatně zakládá a dokládá i skutečnost, že se tento editor věnuje problematice kvestií již dlouhou dobu a uveřejnil o nich řadu relevantních studií. [[1]]

Editorova předmluva, již do latiny přeložila Jana Zachová, pojednává nejprve (str. VIII-XV) o jednotlivých kvestiích, u každé z nich se pokouší stanovit datum vzniku,  kde je třeba se zamýšlí nad autorskou atribucí, u všech kvestií přináší informace o starších edicích a o příslušné základní literatuře - každý kus je určen svým místem v soupisech Husovy literární činnosti (F. M. Bartoš 1948, F. M. Bartoš - P. Spunar 1965) a je u nich též odkázáno na citovanou editorovu studii v z roku 1994. Množství rukopisných zápisů, jichž editor  pro kolaci textů jednotlivých kvestií užíval,  můžeme nahlédnout v závěru celé preface (str. XV-XVIII).

Textově kritický aparát a všechna další nezbytná výbava kritického vydání respektují promyšlené a již prověřené zásady, které pro své publikace v řadě Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis, přijalo nakladatelství Brepols. Kolegové historici, literární historici, filozofové a teologové mohou pociťovat satisfakci: kvestie (prozatím aspoň kvestie) českého reformátora vydal Jiří Kejř v takové podobě, jaká jim snad po právu náleží, a hlavně -  Husovi se dostalo místa mezi autory, s jejichž dílem se bude s větší samozřejmostí než dosud seznamovat světová veřejnost zájemců o středověké texty. Kéž však nezůstane jen při této satisfakci a jen při kvestiích: pro mladší a mladé badatele s nezbytnou průpravou a kompetencí zde stojí především závazek. FČ 53, 2005, str.  323-325

publikováno in: Filosofický časopis 53, 2, 2005, str. 323-325, na iliteratuře se souhlasem autorky

POZNÁMKY
[[1]] Uveďme především zásadní stati Struktura a průběh disputace De quolibet na pražské universitě (Acta Universitatis Carolinae-Historia Universitatis Carolinae Pragensis 1960, 17-54), Z disputací na pražské universitě v době Husově a husitské (Sborník historický 7, 1960, 47-78) a O formě disputace na pražské univerzitě (Strahovská knihovna, Sborník Památníku národního písemnictví, 5-6/70-71, 181-189),  dále monografie Stát, církev a společnost v disputacích na pražské univerzitě v době Husově a husitské (Praha 1964) a Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě (Praha 1971), stranou ponecháváme studie k jednotlivostem.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Magistri Iohannis Hus: Questiones, edidit Jiří Kejř. Corpus Christianorum, Continuatio mediaevalis 205. Magistri Iohannis Hus Opera Omnia sub auspiciis Academiae scientiarum Rei publicae Bohemorum vulgata tomus XIXa. Turnhout, Brepols Publishers, 2004, 200 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse