Modré obálky
Rivaz, Alice; Girard, Pierre: Les enveloppes bleues

Modré obálky

Ve Švýcarsku oblíbené sbírky dopisů v minulém roce doplnil nový svazek, tentokrát korespondence dnes již téměř zapomenutého ženevského básníka a prozaika Pierra Girarda a významné představitelky moderní ženské literatury Alice Rivazové: vyšla pod názvem Les enveloppes bleues.

Na knižních pultech francouzského Švýcarska se v posledních letech poměrně často objevují sbírky korespondence známých spisovatelů. Snad to souvisí s kalvinistickou tradicí Švýcarů, kteří se mají na pozoru před květnatými biografiemi či autobiografiemi a dávají přednost přímějšímu vhledu do spisovatelovy duše. A co nám může představit každodenní život a tvůrčí zrání autora lépe než právě jeho korespondence s jinými tvůrci? K nejznámějším episkopálním svazkům švýcarské literatury jistě patří korespondence dvou básníků, Philippa Jaccotteta a Gustava Rouda (Correspondence 1942-1976, Galimard, 2002). Samotářský Gustave Roud se ke korespondenci uchyloval velice často, a zanechal nám tak po sobě řadu dopisů, jež jsou stejně jako jeho deníkové poznámky vzácným svědectvím autorova vnitřního i společenského života. Roudovy dopisy jsou určeny různým tvůrcům jeho generace, mezi něž patřila spisovatelka Catherine Colombová, básník Edmond-Henri Crisinel, malíř René Auberjonois a v neposlední řadě valaisanský básník Maurice Chappaz. Maurice Chappaz si rovněž pilně dopisoval, a to například s o generaci mladším spisovatelem Jean-Marcem Lovayem, s vlastním strýcem a konzervativním ministrem Mauricem Troilletem či s ženevským profesorem, literárním kritikem a spisovatelem Marcelem Raymondem.

Oblíbené sbírky dopisů v minulém roce doplnil nový svazek, tentokrát korespondence dnes již téměř zapomenutého ženevského básníka a prozaika Pierra Girarda (1892-1956) a významné představitelky moderní ženské literatury Alice Rivazové (1901-1998) pod názvem Les enveloppes bleues. Correspondence 1944-51 (Modré obálky, korespondence 1944-51), jenž sestavili a poznámkami opatřili Daniel MaggettiCécile Fornerodová.

Na pozadí ženevských parků, kaváren a ulic se odvíjí vášnivá výměna dopisů dvou důležitých osobností švýcarské literatury 20. století, pojednávajících o vzájemné tvorbě, oblíbených autorech, literárních časopisech francouzského Švýcarska a o životě zcela ponořeném do literatury. Oba ženevští autoři, velmi odlišní, a přesto se vzájemně obdivující, žili několik set metrů od sebe, přesto se nikdy nesetkali. Dávali přednost psaní, i když každý po svém – Alice Rivazová doma v soukromí, Pierre Girard v rušných kavárnách. Pierre Girard svými dopisy udává tón, žertuje, přísně soudí, Alice Rivazová naopak brání své ideály a oddává se snění a fantazii. Jde o jakýsi román psaný ve dvou, v němž se lehký styl Pierra Girarda střídá s odhodlaností a zamyšleností Alice Rivazové. Hlavní půvab těchto dopisů plných fantazie a snivosti spočívá v jejich záměrně divadelním tónu, jisté směsi ironie a poezie, kdy se čtenáři nabízí někdy až překvapivý pohled na mnohostrannou osobnost obou spisovatelů.

Alice Rivazová (1901– 1998), autorka původem z kantonu Vaud, se svými romány a povídkami o ženách významně zapsala do historie švýcarské literatury. Mezi nejznámnější romány patří Nuages dans la main (Oblaka na dlani, 1940), Comme le Sable (Jako písek, 1946) a Jette ton pain (Odhoď svůj chléb, 1979).

Pierre Girard (1892-1956), ženevský autor, nejprve psal básně, později se proslavil zejména povídkami a romány, např. La Rose de Thuringe (Růže z Thuringe, 1930), Lord Algernon (1925), Monsieur Stark (Pan Stark, 1943), Charles dégoûté des beefsteacks (Charles, znechucený bifteky, 1944).

Alice Rivaz, Pierre Girard: Les enveloppes bleues. Correspondence 1944-51. Zoé, 2005.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse