Stíno-Baldr
Sjón: Skugga-Baldur, Bjartur, 2003, 124 stran

Cenu Severské rady za rok 2005 obdržel islandský spisovatel Sjón za román Skugga-Baldur (Stíno-Baldr; kniha vyšla na podzim roku 2003, v reedicích i v následujících letech). Je možná s podivem, že Sjón (1962) na domácí scéně za Stíno-Baldra vavříny nezískal – knihou roku 2003 se stal román Öxin og jörðin (Sekera a půda) Ólafura Gunnarssona. Sjón je však nepochybně jedna z nejpozoruhodnějších postav islandské umělecké scény.

Jako lyrik debutoval už v šestnácti letech, svou první sbírku si vydal svépomocí, později spoluzakládal surrealistické sdružení Medúsa a českému publiku bude známý jako dvorní lyrik islandské hudební hvězdy Björk, pro niž napsal i texty k písním do von Trierova muzikálu Tanec v temnotách, které mu vynesly nominaci na Oskara. V rozhovoru pro dánský deník Berlingske Tidende o svých začátcích říká: „Na Islandu je běžné, že básníci debutují brzy. Já začal v osmi. Přečetl jsem celou babiččinu sbírku lidových pověstí a v jedenácti jsem se prvně setkal s lyrikou, a to v nádherných básních Švéda Gunnara Ekelöfa (s Ekelöfem a jeho generačními souputníky přišel po roce 1930 modernismus do Švédska, pozn. HB), která korespondovala s mými pocity. Za pár let jsem propadl islandskému modernismu. Začal jsem sám psát básně, nakopíroval je a – jak je v Reykjavíku zvykem – obcházel s nimi kavárny, bary, prodával je v autobusech a na ulici.“

Sjónův oceněný román Stíno-Baldr se pohybuje na pomezí prózy a poezie a čerpá z islandských lidových pověstí i majestátní krajiny. Děj je zasazen do druhé půle 19. století a sledujeme v něm hon démonického pastora Baldra Skuggasona na lišku, který můžeme číst i jako boj člověka s přírodou. Ta je v knize symbolicky přítomna rovněž v postavě dívky Abby s Downovým syndromem, která se „směla“ narodit jen díky tomu, že v době románového děje ještě nebylo možné zavčas zabránit jejímu narození, což technika dnes už dokáže.

Jak se tedy na správný historický román sluší, nejde v něm o dějiny, nýbrž o žhavou současnost. Román působí průzračně a nekomplikovaně a leckterý zahraniční kritik jej považoval za půvabně jednoduché poselství o škodlivosti víry v neomezený pokrok. Ale Sjónova průzračnost je utkána velice rafinovaně a mnohovrstevný román skrývá přehršle historických i literárních odkazů. Sjón tu například důmyslně spájí Ovidiovy metamorfózy s islandskými lidovými pověstmi o Stíno-Baldrovi, záludném kříženci kočky a lišky, který byl podle místní pověsti prvně spatřen roku 1874 v Katanesu na břehu Velrybího fjordu (Hvalfjörður). Přírodu v Sjónově díle zastupuje i postava botanika Friðrika B. Friðjónssona, která navíc odráží i islandskou koloniální minulost, jež až do roku 1944 svazovala ostrov s Dánskem. Friðrik se jako všichni nadaní mladíci (nejen) té doby vydává na studia do Kodaně a dlužno podotknout, obraz Dánska tu kupodivu není stereotypně záporný.

Do postavy botanika a bohéma Friðrika vepsal navíc Sjón (vlastním jménem Sigurjón B. Sigurðsson) sám sebe a zbývá jen dodat, že "sigur" znamená islandsky vítězství, kdežto "friður" značí mír. Ovšem o nějakém bezzubém pacifismu nemůže být ve Sjónově knize řeč, míru tu předchází souboj na život a na smrt.