Kunzru, Hari: Impresionista

Kunzru, Hari
Impresionista

ukázka beletrie zahraniční

Už roce 1918 je Ágra městem se třemi sty tisíců obyvatel, natěsnaných kolem záhybu řeky Jamuny. Široká, líná řeka teče na jih a pak se stáčí k východu, kde se nakonec spojí s Gangou a vlije se do Bengálského zálivu. Toto město, jedno z nesčetných měst upoutaných k jejím břehům, je mraveništěm obchodníků a řemeslníků...

Impresionista
Hari Kunzru
: Impresionista. Přeložil Ladislav Nagy. Vydalo nakladatelství Jiří Buchal – BB/art, Praha 2005, 382 stran

Už roce 1918 je Ágra městem se třemi sty tisíců obyvatel, natěsnaných kolem záhybu řeky Jamuny. Široká, líná řeka teče na jih a pak se stáčí k východu, kde se nakonec spojí s Gangou a vlije se do Bengálského zálivu. Toto město, jedno z nesčetných měst upoutaných k jejím břehům, je mraveništěm obchodníků a řemeslníků. Dalo o sobě vědět před pěti sty lety, když ze severu přišli Mughalové, usadili se zde, budovali zde své hrobky, malovali miniatury a snili o nových a krvavějších formách války.
Pokud byste se podobně jako letecké eso Indralál Ráj dokázali osvobodit z moci přitažlivosti a pohlédnout na svět shora, pak by se vám Ágra jevila jako hustý, rotující proud zeminy, vír nepálených cihel a pískovce. Na jižní straně tento bortící se labyrint uliček narážel do provizorních kasáren britské armády. Kasárna (ve veškeré oficiální korespondenci chraplavě zkracovaná na Kasr.) sestávají z geometrických tvarů připomínajících dětské dřevěné kostky; racionálně rozložené třídy a nádvoří pro přehlídky, budovy pro vojáky, kteří dohlížejí na dodržování zákonů Jeho britského veličenstva krále Jiřího. Na severní straně má toto vojenské území svůj zrcadlový obraz v Civilní čtvrti, řadách obílených bungalovů obývaných úředníky a jejich manželkami. Tvrdost téhle druhé mřížky se časem trochu změkčila, jak původní plány ochably v žáru indického slunce.
Pupkem Ágry je pevnost, míle dlouhý kruh surově rudé pískovcové zdi obepínající změť paláců, mešit, vodních nádrží a poradních sálů. Vedle pevnosti je železniční most, po němž do města proudí lidé ze všech koutů Indie. Davy hemžící se ve Fort Station nikdy neřídnou, dokonce ani v časných ranních hodinách. Dav je součástí velkého železničního projektu, snu o sjednocení, který říšští inženýři proměnili v realitu. Stopy kouře z kotlů, které se zvedají nad oparem pokrývajícím pole a spojují se na přeplněných nástupištích nádraží, jsou součástí divadla odehrávajícího se napříč kontinentem. Stejně jako 103 tunelů proražených do hor až do Simly, dvoumílový most přes Gangu v Bíháru nebo čtyřicetimetrové piloty zaražené do bahnité půdy Súratu, tak i davy lidí tísnící se na nádraží hlásají moc Britů, technologů, kteří zcela ovládli Indii.
Na to, jak je Ágra živé město, je silně poznamenaná smrtí. To jde na vrub zejména Mughalům, kteří na rozdíl od současných mechanicky zaměřených vládců města usilovně přemýšleli o příštím životě a věcech, které se ztratí při přechodu z tohoto světa do toho druhého. Všude po sobě zanechali prostorné mešity, mrazivé monumenty své nepřítomnosti. Za ohybem řeky směrem od pevnosti je Tádž Mahal. Navzdory své velkolepé mramorové kráse, navzdory příjemnému osvěžení, které v parných dnech nabízejí studené podlahy a stinné komnaty, je to místo plné melancholie, místo, kde si autokratův žal vyžádal čtyřicet milionů rupií a bůhvíkolik životů. Císař Šáhdžahán miloval Mumtáz-Mahal. Teď se bolest nad touto ztrátou tyčí na okraji města, obklopená malou zahradou, kde se i ve věku parních strojů stále setkávají milenci. Navzdory všemu tomuto úsilí si však láska stále nedokáže místo podmanit a páry, které si zde daly schůzku, působí zasmušile a zamyšleně.
Jako častokrát, i teď přikryla město smrt. Tentokrát však nezabíjí obléhatel či hladomor, ale epidemie chřipky, která od svého mystického místa zrodu v hromadě hnoje za americkým vojenským táborem postupuje světem na východ. Až odejde, vezme s sebou třetinu obyvatelstva Ágry: třetinu všech ševců, hrnčířů, tkalců i kovářů na bazarech; třetinu žen, které tloukly vypraným prádlem o ploché kameny při březích řeky; třetinu oněch šesti stovek rukou v Johnově továrně na vyzrňování bavlny; třetinu odsouzenců, kteří v městském vězení vyrábějí koberce; třetinu zemědělců vozících plodiny na trh; třetinu nosičů pospávajících mezi směnami na nádražních nástupištích. Třetinu malých chlapců, kteří vystavují své holeně při rizikovém odpalování míčků na dvorcích vydlážděných pálenou hlínou. Rádžpúti, Bráhmani, camarové, Džátové, banijové, muslimové, katolíci, příslušníci Árja Samádž i anglikánské církve, ti všichni podlehnou stejné posloupnosti únavy, pocení, horečky a temnoty.
Napříč světem řádí smrt ještě víc než na jatkách, která se nakonec odehrají v Evropě. Zde visí jako nevolnost nad uzlem ulic poblíž Drummond Road, městskou čtvrtí zvanou Bazár Džohrí, kde mají své krámky klenotníci. Teď jako pilot Roy, po němž zůstává stopa černého kouře nad vzdáleným Londýnem, vleťte dolů doprostřed vší této smrti, do velkého, majestátního domu odříznutého od pouličního ruchu vysokými cihlovými zdmi. Sneste se přes parapet pokrytý rozbitým sklem nad nízkou plochou střechu, až k místu, kde se na lehátku povaluje mladý chlapec a jednu ruku má plně zaměstnanou ve volných kalhotách.
Prán Nat Rázdán o smrti nepřemýšlí. Právě naopak. Tržiště jsou možná prázdná a ulice Thomasonovy nemocnice lemují mrtvoly, ale nic z toho se ho nikterak netýká. Je mu patnáct a hranice jeho světa vytyčují zdi rodičovského domu. Je jediným synem významného obhájce pandita Amára Nata Rázdána, dědicem mnoha desetitisíců rupií a budoucím majitelem střechy, na které polehává, společně s nádvořími a zahradami, chladnými komnatami s vysokými stropy, místnostmi pro sloužící a moderní toaletou v evropském stylu. Dál tu jsou další domy, několik vesnic, cidičství bot v Lakhnaú a podíl v podniku zabývajícím se tkaním hedvábí. Když pohlédne do budoucnosti, jeví se mu jako velmi slibná.
S povzdychem pohlédne na stan trčící v kalhotách u pyžama. Velmi slibná budoucnost. O peníze jde až v poslední řadě. Všichni ho milují. Otec nesnese, aby proti němu kdokoli řekl křivé slovo. Sloužící se usmívají, když mu nahoru do poschodí tahají vodu do koupele. Když za ním přijdou tetičky, tahají ho za tváře a vrkají jako holubičky. Prán Nat, tak krásný! Tak bledý! Dokonalý Kašmířan!
Prán Nat nepochybně pohledný je. Jeho vlasy mají jistý odstín mědi, který zachycuje sluneční světlo a lidem připomíná hory. V očích mu hraje slabounký nádech zelené. Lícní kosti má výrazné a vysoké, přes ně se táhne pleť, která není hnědá, ani zlatavě pšeničná, ale bílá. Pleť, jakou má Prán Nat, je prostě zdrojem pýchy pro každého. Její bělost není ta odporná, modře flekatá barva Angrézů, co sotva vystoupili z lodi, ani šedavá bělost umírajícího člověka, ale je to dokonalý mléčný odstín,
připomínající mramor, který řemeslníci osekávají do ozdobných desek dole u Tádžgandž. Kašmířané pocházejí z hor a jsou vždy bílí, ovšem barva pleti Prána Nata je opravdu výjimečná. Je to důkaz nadřazenosti rodinné krve, kvokají tetičky.
Krev je důležitá. Jakožto kašmírští panditi patří Rázdánové k jedné z nejvyšších a nejvýlučnějších kast v celém Hindustánu. Po celé zemi (jak vás rád upozorní každý z nich) jsou panditi proslulí svou inteligencí a vzdělaností. Indičtí vládci je často povolávali do služby jakožto ministry zahraničí a dokonce se říká, že kašmírský pandit poprvé zapsal Védy. Guru rodiny Rázdánů zná jejich původ nazpaměť stovky let zpět, až do doby, kdy údolí ovládli muslimové, oni museli odejít a zařídit si nový život na pláních. Krev, jejíž nával způsobil vybouleninu v kalhotách Prán Natova pyžama, je té nejvyšší kvality, to je zaručeno.
Prán Nat není na střeše sám. Mladá služebná se ohnula, její čólí se vytáhlo a odkrylo pruh hladké tmavé pleti a výstupek páteře. Dívka se potí a její pleť se leskne ve svitu slunce. V jedné ruce drží volně koště a nasává vzduch, v němž cítí silný zápach syrové cibule, vznášející se z ložnice pána domu. Pod mnohokrát vypraným hedvábným sárí Prán Nat rozeznává obrysy jejího zadečku, což byl ostatně prvotní impuls k tomu, aby si rozepnul kalhoty od pyžama. Teď mu ale už jaksi nestačí se jen dívat. Není ostatně tak daleko. Mohl by ji popadnout a stáhnout k sobě na podušku. Udělala by povyk, samozřejmě, ale otec by to urovnal. Je to nakonec jen služka.
Služebná Gíta neměla ponětí o nebezpečí, v němž se nachází. Její pozornost upoutala opice a zrovna si říkala, jak by to bylo hezké, kdyby to zvíře umělo mluvit. Možná, že tu opici sem poslal její princ, aby ji zde hlídala, a třeba ta opice vyroste do obřích rozměrů, pak si ji posadí na chlupatá záda a odnese ji do paláce, kde bude vystrojena svatba se zpěváky a bude se tančit – anebo když už ne princ, tak by se alespoň opice mohla proměnit v toho hezkého chlapce, který uklízí u lékárníka Baníji, anebo kdyby se neproměnila v chlapce, mohla by to aspoň být mluvící opice, která by dokázala předpovídat budoucnost, a když už by nedokázala předpovídat budoucnost, pak by aspoň mohla dělat něco, aby ji rozptýlila a ona na chvíli nemyslela na svá bolavá záda, něco jiného než tu sedět, škrábat se na křiklavě červeném pozadí a přetahovat pysky přes ošklivé zuby. Dívka se narovná a otře si čelo předloktím. Jako obvykle má ještě další práci.
Pokud jde o opici, tu ani nenapadne, že by se měla v něco proměňovat. Nemá žádné královské známosti ani věštecké schopnosti a jejím jediným zájmem je silný pach cibule linoucí se jí do nozder. Cibule se dá jíst. Opice sedí na drolící se části zdi a hlavou rychle otočí za siluetou, kterou postřehla ve dveřích, neschopna rozhodnout, zda i tato postava je k jídlu nebo snad nebezpečná.
Silueta patří služebné Andžálí, která se snaží zůstat nezpozorována. Je štěstí, že přišla. Něco jí to říkalo, hlavu jí svírala předtucha, že by měla na svou dceru dnes dohlédnout. Jen podívejte na toho prasáka! Jestli se dotkne jen vlasu na hlavě malé Gíty, draze za to zaplatí A není to planá výhružka, protože služebná Andžálí o Pránu Natu Rázdánovi ledaco ví. Vlastně toho o něm ví víc, než ví on sám. Jeden dotyk a všechno řekne.

koupit knihu: www.kosmas.cz

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1564x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce