Nechovám nenávist k tomuto národu. Svému příteli
Šabtaj, Aharon: Nechovám nenávist k tomuto národu

Nechovám nenávist k tomuto národu. Svému příteli

Nechovám nenávist k tomuto národu./ Většina z nich jsou okurky/ dobré tak do salátů...

Nechovám nenávist k tomuto národu
(I don’t hate the nation’s people)

Nechovám nenávist k tomuto národu.
Většina z nich jsou okurky
dobré tak do salátů
nebo do konzerv -
za pohodovou cenu.
Intelektuálové se dmou
a proměňují v tykve,
dýně a melouny -
trocha cukru,
hlavně však voda.
Na kontrolním stanovišti v Sufa
jsem viděl vojáky,
které vezli do Rafi’ahu
naskládané v džípu
jako láhve piva
nebo masové konzervy.
Až je vyprázdní,
odhodí je na jednu hromadu
s námi.
Mám se snad naštvat
na vyzunklou láhev
nebo se žrát pro prázdnou konzervu?

 

Svému příteli
(To my friend)

Takové časy ve Zlatém oslu popisuje Apuleius:
Chlápek s prasečí hlavou se stává králem;
lidé mumlají čárymáry a mění se ve vlky.
Krasavice smilní s opičáky.
Rabíni pálí z pistolí a na hambinec lepí mezuzy.
Davy se s hyením vytím baví krysími fóry.
Na tržišti jsou k mání nová ňadra, item hýždě opravit lze.
Boháč se uprdne a národ vzrušením nezamhouří oka.
Lid v ulicích mává prapory spíchnutými z prachů.
Z prdele žurnalisty se dere jazyk a vida, je tu filosof.
Lháři, prdelolezci, vojáci a lumpové soutěží kdo s koho.
Kompletní masakry vesnic provází potlesk a cvakot fotoaparátů.
Tlustoprd polyká veřejně stovku hubeňourů.
Zlodějna je povýšena na národní krédo, vinice a studny jsou zplundrované.
A na každém rohu policajt, bachař, financ a práskač.
V přístavu kotví lodě plné otroků.
V čele stolu trůní kat obklopen profesorským sborem.
Z fízla je ad hoc astrolog a bankovní guvernér se stává naším alchymistou.
Však všechny tyto přeludy jsou rázem pryč; jen pár dní zapršet
a idoly autority, zbrojařské zrůdy a masky – vše tone v bahně.
Muži svlékají opičí hávy a vlčí kůže a vracejí se k práci.
Jako my, příteli: protože naši dědové nežili z krve.
Po tisíc let a další tisíc k tomu jsme se s chudými této planety dělili o chléb.
Pojď – je čas osedlat své osly, vrátit se a upéci ten chléb:
Ty – poctivým z Izmiru, a já – pracovitým Alexandrijským.

Přeložila Sára Mertová
Přebásnil Lubomír Brožek

Texty pro zveřejnění na stránkách iliteratura.cz poskytl PWF
Na stránkách iliteratura.cz text neprošel redakční ani jazykovou úpravou

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse