Naděje (Hope)
Vyprávěls mi o své beznaději,
jak ses probudil vprostřed noci -
měsíční svit vplýval záclonu dovnitř -
podíval ses na svou ženu,
na její úzká, bělavá ramena
a tmavé vlasy.
Pomalu vydechovala,
neustále myslíc
na celou tu mizérii,
ztráty nastřádané v zahořklém srdci
den po dni, více než dva roky.
Bylo to v Karmei Avdat.
Vstal jsem, řekls,
bez brýlí, bos jsem šel po štěrku
k lavičce, kterou jsme umístili
proti kůlně.
Seděl jsem tam ve spodcích
a civěl do stráně.
Řekl jsem ti, že podél té stráně
navršili pět miliónů kamenů:
kameny jsou kameny navždy,
nikdy tu nebudou k ničemu
a nic kloudného je nečeká -
ani v příštích dvou letech,
ani za století.
Když však odhlédneš
sotva metr stranou,
uvidíš keřík s pěti rajčaty.
To je přesně to místo, kam by ses měl dívat.
Tito nemilosrdní si pořizují letadlo za letadlem
a další a další bomby
a více lidí bude zmrzačeno, zabito
zmarněno a vyhlazeno;
protože oni na nic jiného nemají.
Ani zítra, ani kdykoliv příště
od nich nelze čekat nic dobrého,
aniž by cokoliv dobrého čekalo je -
neboť zlo kašle na sliby
a nepatří mu ani život, ani úroda
obsažená v jediném rajčeti.
Myslím-li na tuto zemi,
mým srdcem proudí láska.
Myslím-li na Amiru, Netu
a Ráchel v její oranžové bundě –
ne na ten vřed zhnisaný nelidskostí,
štěkot jejich výstřelů,
na to bum bum bum –
ale myslím-li na princip,
totéž sérum,
které se ve mně tvoří
a po celém světě podněcuje
budování, opravy, osvícení,
společné myšlenky a spolupráci,
tak to je ta naděje,
která mi určuje místo a zemi,
do níž mohu směle prorůstat,
tam za hromadou balvanů
na kontrolní stanici v Mas’ha,
v obchodě s potravinami, jež prodává starý obchodník
s bílou háčkovanou čepicí,
stojící u dveří
s talířem labanu,
který vytahuje z oprýskané lednice;
to je ta touha,
dírou v plotě z ostnatého drátu
zamířit do vesnických hájů,
překonat zákop –
obrátit se zády k zloději půdy,
který se svými gorilami
pozoruje z džípu
buldozer hrnoucí zem –
a jako někdo ve Florencii,
kdo šplhá na vrchol Brunellesciho dómu,
stoupá výš a výš na kopec,
aby pod stromem vedle stanu
usedl s Riziqem a Nazeehem
a zadíval se do Nazeehovy tváře
a na jeho nehty na nohou a černý sandál,
aby viděl Riziqovu cigaretu -
toto je naděje:
s Nazeehem a Riziqem
dívat se daleko za plot,
za to zvěrstvo,
vstříc hranici lidskosti.

Přeložila Sára Mertová
Přebásnil Lubomír Brožek

Texty pro zveřejnění na stránkách iliteratura.cz poskytl PWF
Na stránkách iliteratura.cz text neprošel redakční ani jazykovou úpravou