Eugene McCabe se sám popisuje jako sporadický, váhavý autor, který neví, zda se má označit za autora nebo spíše za farmáře – je autorem, který farmaří, a farmářem, který píše. Eugene McCabe je znám zejména trilogií divadelních her se souhrným názvem Victims (Oběti), jež byly původně napsány jako krátké povídky, a hrou King of the Castle (Král hradu), která získala významné ocenění Irish Life Award za 169 repríz. Jeho dílo vychází výhradně z autorova kraje, hraniční oblasti mezi Ulsterem a Irskou republikou, a vyniká velkým citem pro dialog, lyrickými popisy kraje a nezlomnou kritikou irské společnosti.

Eugene McCabe se narodil roku 1930 v Glasgow irským rodičům, kteří se na počátku 40. let vrátili do městečka Clones v okrese Monaghan. Eugene McCabe nejprve studoval v Killashee na škole vedené jeptiškami francouzského řádu, později navštěvoval univerzitu v Corku. Roku 1955 se oženil s Margo Browenovou, s níž má tři syny a jednu dceru. Ve 20ti letech napsal první povídku, která byla záhy vydána. Povzbuzen tímto úspěchem, pokusil se napsat román, který však nenašel nakladatele, a Eugene McCabe se tak na deset let odmlčel. K literatuře se vrátil ve třiceti letech, která představovala zlom v jeho spisovatelské kariéře. Napsal dvě divadelní hry, Master of Conscience (Mistr svědomí) a King of the Castle (Král hradu), přičemž druhá hra, dokončená roku 1964, se setkala s velkým úspěchem. Jedná se o příběh stárnoucího, impotentního farmáře, který tak zoufale touží po dědici, že požádá mladého, náhodného cestovatele, aby nezbytnou roli vyplnil za něj. Jde o ostrou a nekompromisní kritiku duchovně schudlé střední třídy, která v Irsku v 60. letech vykvetla pod vládou Seana Lemasse. Hra je založena na skutečném příběhu z autorova sousedství, kdy starý muž s mladou manželkou získali šlechtický dům, ale k zlomyslné radosti urážlivých farmářů se jim nepodařilo splodit potomka. „Problém je v tom, že si lidé venkov představují jako něco nádherného a nevinného, ale za touto fasádou se skrývají chatrče, dřina, závist, lačnost, nenávist a vůbec všechny projevy lidské seskupenosti“ (z rozhovoru autora s Vincentem Brownem pro Film West Magazine). Poté následovala práce pro rozhlas a televizi, série her a dokumentů. V polovině 70. let napsal Eugene McCabe svoje nejdůležitější dílo, trilogii her se souhrným názvem Victims (Oběti), v nichž zaujímá stanovisko k událostem v Severním Irsku té doby. „Vzpomínám si, jak jsem tehdy mluvil na jevišti divadla Opatství o nepokojích, které právě propukly. Všichni jsme si uvědomovali, že jsme se ocitli na prahu občanské války. Následující dva roky jsem byl spisovatelem žijícím na hranici, kde umírali sousedé, B Specials naprosto zdivočeli a celá situace kolem UDR se zcela vymkla z rukou.” (z stejn. rozhovoru) Všechny tři hry se odehrávají v zemědělském srdci Severního Irska, na jihu hrabství Fermanagh, a jejich postavy jsou mezi sebou volně propojeny - vedlejší postava jednoho příběhu dostává hlavní roli v druhém. Trilogie obsahuje hru Cancer (Rakovina), jež poprvé vyšla roku 1973 jako povídka v časopise Dublin Magazine a kterou scénárista a dramatik Wesley Burrowes o dva roky později navrhl k dramatizaci. Tato hra, napsaná z republikánského pohledu, pojednává o dvou bratrech, nevyléčitelně nemocném Joadym a nenávistí spalovaným Dinnym. Rakovina zde není jen fyzická nemoc, ale i obraz nejistoty, zabíjející celou komunitu. „/Tato hra/ zpracovává situaci alegorickým způsobem a je mnohem odlehčenější, než druhé dvě, které problémy řeší přímo a jejichž konflikt je mnohem dramatičtější. Zápletka je založena na dvou bratrech, které jsem znal - jeden z nich umíral, zatímco druhý chorobně žárlil na pozornost, které se nemocnému bratrovi dostávalo. To mě naprosto dostalo a pomyslel jsem si – o tomhle to všechno je. Měl jsem před sebou společnost v jedné velké metafoře.“ (ze stejn. rozhovoru) Pro rovnováhu napsal autor hru Heritage (Dědictví), v níž na aktuální události pohlíží tentokrát z protestanského pohledu. Hlavní hrdinou hry je jednadvacetiletý Eric, člen UDR (Ulsterský obranný pluk), který se ocitá na seznamu lidí, jež hodlá Irská republikánská armáda zavraždit. Eric se zmítá mezi otcem, který mu radí uprchnout, matkou, která jej prosí, aby zůstal, přítelkyní Rachel a bigotním strýcem. Hra pojednává o nerozhodnosti a neschopnosti vybrat si mezi dvěma protichůdnými silami, které obě vedou do záhuby. Poslední, svým konfliktem nejvyhraněnější hra trilogie, Siege (Obležení), se zaměřuje na dvě znepřátelená hnutí, extrémní republikány a anglický establishement, a dotýká se témat, jako je rasismus, svoboda projevu a vládní pramoc. Trilogie, jež zkoumá, jak politické násilí ovlivňuje život v komunitách a jak se lidé nechtějí oprostit od starých předsudků, se setkala s velkým úspěchem a rozpoutala ostrou debatu o problémech rozličných tradic v Severním Irsku.

V roce 1992, po šestnácti letech odmlky, vydal autor román Death and Nightingales (Smrt a slavíci, Secker&Warburg). Román se odehrává v roce 1883, bezprostředně po zavraždění lorda Fredericka Cavendishe, britského Hlavního tajemníka pro Irsko, v době kdy byla země paralyzována podezíravostí mezi lidmi. Jde o příběh dvou lidí, které osud spojil dohromady – Beth, katolického vyznání, která se snaží uniknout z lásky a nadvlády svého tchána, prostanského průmyslníka Billyho Winterse. Její plán se však nezdaří a zdá se, že je život Beth a Billyho odsouzen k vzájemné nenávisti a závislosti. Colm Toibín tento román označil za jedno z největších děl v irské literatuře.

Posledním vydaným dílem Eugena McCabea je sbírka povídek s názvem Heaven Lies About Us (Nebe – lež kolem nás!), která vyšla u nakladatelství Cape v minulém roce. Heaven Lies About Us je sbírkou povídek z posledních třiceti let autora, v nichž se minulost i přítomnost slévají do řady zlomyslností, utrpení a křivd na pozadí „černého“ Severního Irska a jeho problémů - příběhy se odehrávají v období bramborového moru v roce 1847, kdy se osobní tragédie mísily s hladověním a horory z továren. V každé z povídek autor vyzdvihuje neblahý vliv bídy, církevního pokrytectví, předsudků či sektářství na životy obyčejných lidí. V úvodním, jednom z nejtemnějších příběhů, podle nějž byla sbírka pojmenována, je hlavní hrdinkou devítiletá dívka, sexuálně zneužívaná svým starším bratrem. Matka jí odmítá uvěřit, dívka utíká z domova a umírá. Povídka Victims (Oběti), původně napsaná roku 1976, kdy získala ocenění Holtby Award, pojednává o skupině důstojných starců držených v rukojmí jakousi odnoží IRA v jejich domě. V povídce Music at Annahullion (Hudba v Annahullion) se pokouší žena a její bratr vtlačit do svého domu opuštěné piáno, což se jim však nepodaří, a musí ho nechat venku uhnít pod deštěm. Všechny postavy jsou oběti vlastní zaslepenosti nebo neblahých okolností, často jsou posedlé náboženstvím, sexem či alkoholem. Autor si bere na mušku nespravedlnost a třídní nerovnosti stejně jako pokrytectví církevní výuky či potlačování a očerňování sexuálního pudu. Příběhy neoplývají hrdinskými činy a šťastnými konci, vítězí v nich především lidská hloupost, v nejlepším dosáhne hrdina tváří v tvář bolesti a morálnímu rozkladu provinilého či zoufalého gesta.

Irsko vykreslené v díle Eugena McCabea z velké části už neexistuje, jeho tvorba však přesto zůstává důležitým záznamem o lidské nenávisti, hněvu i touze po harmonii. Eugene McCabe zpracovává tato nadčasová témata v příbězích sice velmi ponurých, nicméně plných ryzí pravdivosti a jímavého kouzla, které slibují nezapomenutelný čtenářský zážitek.