Sbírka jedenácti povídek Retour au pays natal je prvním dílem valaisanského autora Patricka Rossiera (1971). Rodnou zemí se zde rozumí švýcarský kanton Valais, jenž autor podává jako drsný svět horských zemědělců, pronásledovaný patriarchální minulostí předků. U zrodu sbírky stála autorova touha vyrovnat se s minulostí své domoviny, jde o jakousi osobní vzpouru, vhled do vlastního nitra, hledání skutečné identity a kořenů.

Obrazy se střídají a dávají nahlédnout do rodin poznamenaných neschopností komunikovat, tyranií otců nebo jejich nepřítomností, dusivou posesivností matek, incestem, vraždou, sebevraždou, a to vše na pozadí nemilosrdné přírody, která v obyvatelích vyvolává strach z požárů, sněžných bouří, lavin, padajících kamenů či nekonečné zimy. Všudypřítomný strach z přírody, který udává hlavní, dramatický tón většiny povídek, se objevuje již v úvodním citátu sbírky, v němž autor přejímá pasáž z knihy klasika švýcarské literatury Ch.-F. Ramuze, La grande peur dans la montagne (Děs na hoře). Hrozivý a zároveň magický kraj v sobě odráží zvláštní směs tradice a modernosti, kdy se za malebností moderního Valais hojně navštěvovaného turisty skrývá minulost obtěžkaná silou zvyku, tradicemi a fatalismem. Přes nevlídnost a tíseň, kterou v nás vyvolává kraj předků Patricka Rossiera, autor místy dosahuje jistého pocitu míru ve vztahu k přírodě nebo štěstí ve vztahu ke světu.

Patrick Rossier se svojí prvotinou řadí k nové generaci valaisanských autorů, kteří se snaží vypořádat s tíživou minulostí rodného kraje, hluboko skrytou před zraky romantických milovníků hor, v němž moderní doba neznamená úlevu a spokojenost, ale naopak podtrhuje ostrý generační zlom, jenž s sebou přináší pocity nevraživosti, otupělosti a tísně.