Orhan Pamuk
Pamuk, Orhan

Orhan Pamuk

Pamuk svými romány, články i účastí v diskuzích, televizních debatách a ve veřejném životě výrazně spoluutváří pohled turecké veřejnosti na svou vlastní identitu a minulost i pohled Západu na Turecko, takže jeho role daleko přesáhla roli romanopisce.

Orhan Pamuk

(*1952) se narodil a vyrostl v Istanbulu, kde také absolvoval anglofonní gymnázium Robert College. V roce 1970 začal studovat architekturu na Istanbulské univerzitě, později ovšem přešel na studium žurnalistiky, které mu poskytovalo více prostoru pro psaní románů. Kromě tří let strávených v New Yorku na delší dobu nikdy neopustil svůj milovaný Istanbul. Přispívá také do četných domácích i zahraničních periodik a zabývá se literární kritikou. Mezi současnými tureckými literáty zaujímá zcela prominentní místo.

Je to autor vášnivě diskutovaný nejen v Turecku, ale i v zahraničí; jeho knihy vycházejí v Turecku v desetitisícových nákladech, aniž by to ovšem ubíralo něco jejich literárním kvalitám (často se o Pamukovi lakonicky říká, že je „nejčtenějším, ale nejméně chápaným tureckým autorem“). Pamuk svými romány, články i účastí v diskuzích, televizních debatách a ve veřejném životě výrazně spoluutváří pohled turecké veřejnosti na svou vlastní identitu a minulost i pohled Západu na Turecko, takže jeho role daleko přesáhla roli romanopisce.

Pamukovy romány byly přeloženy do více než 20 jazyků, získaly si velkou oblibu v anglofonním světě, v Německu i ve Francii a obdržely mnoho domácích i zahraničních cen (nedávno např. Mírovou cenu německých knihkupců, 2005).

Už svým prvním románem, rodinnou ságou Pan Cevdet a jeho synové (1982), zaujal literární kritiku a získal Cenu Orhana Kemala za nejlepší román roku. Následoval román Tichý dům (1983), oceněný francouzskou Prix de la découverte européenne, a v roce 1985 historický román Bílá pevnost, jedno z předělových děl současné turecké literatury, které zahájilo mohutnou vlnu nového literárního zpracování osmanské historie. Černá kniha (1990) a Nový život (1994) jsou alegoricko-mystickými příběhy, které jedinečným způsobem kombinují tradiční vypravěčské postupy blízkovýchodních literatur s modernistickým stylem psaní. Stylisticky na ně jistým způsobem navazuje Jmenuji se Červená (1998), které patří k vrcholům Pamukovy tvorby (získalo mj. The International IMPAC Dublin Literary Award). Zatím poslední román Orhana Pamuka - nepočítáme-li vzpomínkovou knihu Istanbul (2004) - je Sníh (2002), pozoruhodná alegorie moderní turecké společnosti, jejíž anglický překlad byl zařazen deníkem The New York Times mezi „Deset nejlepších knih roku 2004“.

V roce 2006 se Orhan Pamuk stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Český překlad jeho románu Nový život chystá k vydání nakladatelství Fra, romány Jmenuji se ČervenáSníh vyjdou v nakladatelství Argo.

Portrét

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

T. Dacková,

Ještě bych poznamenala, že já se zastávám člověka, kterého znám skrze jeho práci (hovoříme-li o Richardovi Podaném) - na což mám jako bytost s autonomní vůlí právo (mohu se zastávat koho chci a kdy chci a toto mé rozhodnutí je zcela nezávislé na skutečnosti, zdali ten, koho se zastávám, něco takového potřebuje nebo nikoliv) a výtka "to jako nemůže odpovědět sám" je vzhledem k tomu, že se do "boje" zapojila i Vaše paní, zasluhuje jedinou reakci: LOL (=lots of laugh, aby zde nedošlo k nedorozumění a já za čas nedostala soudní obsílku)...

T. Dacková,

Vážený pane Laně,

již nemám sílu vracet se k diskuzi, která zde proběhla, pokud si ale správně pamatuji, tak první, kdo zde začal s urážkami (promiňte, ale adjektivum "zakysaný" v souvislosti s pojmem "reakce" nepovažuji za urážku a při vší úctě by to jako urážka neprošlo ani soudní porotou se stejným nedostatkem humoru a nadhledu, jaký projevujete Vy a Vaše paní), přišla z Vaší strany.

Na Viktorovo tvrzení: "...anglistů je jak psů, zato turkolog schopný překládat Pamuka patrně jen jeden, a ten je zahlcený překládáním...", reagujete slovy: "...KLdyž čtu komentáře k článku o Orhanu Pamukovi, zůstává mi rozum stát. Kdo jsou Ti diskutéři, kteří píší, že nejsou jiní "schopní" překladatelé z turečtiny, než Kučera a Sedmíková..." Pak je část věnovaná Vašemu významu v oblasti výuky turečtiny v českých luzích a hájích, která by možná měla jakýsi smysl, kdyby po ní následovala informace - "Znám dalších pět překladatelů schopných překládat Pamuka, sám jsem jedním z nich, zde je mé/jejich portfolio, kontakt atd. ..."

Nevadí... Zareagoval kolega Podaný - ať jeho příspěvek zkoumám z kterékoliv strany, jediným jeho hříchem zůstává adjektivum "zakysaný", poté už následuje smršť obvinění a urážek Vašich i Vaší paní - klientelismus, kamarádíčkování, neurvalost, sprostota a co já vím, co ještě...

Pánů Janiše nebo Podaného se nezastávám ze zištných důvodů (nejsem na nich závislá, nejsou to mí klienti), ani snad proto, že bych k nim chovala nějakou romantickou náklonnost (atleti mívají mnohem sošnější figury než typický překladatel), o podporu mne ani jeden z nich nežádal. Důvodem není ani žádné "kamarádičkování", nýbrž obyčejná úcta k tomu, co a jak dělají - a i největší ignorant uzná, že jsou to výteční překladatelé.
Co dodat? Internetová komunikace vyžaduje ochotu druhé strany pochopit, co je psáno a též určitý nadhled. Trvám na tom, že neúcty k druhému jste se dopustili jako první Vy a Vaše paní.

PS: Na tento příspěvek neodpovídejte (radši)...

Anna,

Proboha, už té diskuse zanechte! Vždyť je to pod úroveň všech zúčastněných a snižuje to i úroveň celého el. literárního časopisu! Vždyť tady už vůbec nejde o věcnou diskusi, ale uraženou ješitnost na obou stranách!

Lane,

Vážená paní Dacková,
pokud by se někdo za své vyjadřování měl omlouvat, pak to měl být pan Podaný. Přečtěte si, laskavě, pořádně, co napsal o zakysaných reakcích a žárlivosti na studenta, aniž by se ho věc týkala. To při svých překladatelských schopnostech a jistě kompetenci v českém jazyce,které mu nikdo neupírá, neumí argumentovat bez urážek? To se ho tak dotklo, že "patrně jediný schopný" překladatel z turečtiny, což navíc ani nebyla jeho slova, měl také učitele, a ti by také, nedej bože, mohli být rovněž schopni překládat? A dále: neumí slušně odpovědět sám? Musí za něj odpovídat někdo jiný. Nezlobte, i když poznámky o klientelismu byly myšleny obecně,ale ve Vašem vyjádření jsou poněkud paranoidně vztaženy na oba vynikající pány, pak to, že se někdo třetí pustí do jimi napadaných osob, už svědčí o jakémsi vzájemném kamarádském souručenství, o uzavřené skupině, která na sebe nedá sáhnout. Běda, aby někdo řekl, že překladatel není geniální od přírody, ale že měl také učitele! To je, jak vidno, něco co nelze skousnout a kvůli čemu je třeba urážet člověka o půl generace až generaci staršího! A ještě za vyslovené urážky bude někdo třetí požadovat omluvu od uráženého? Kde to jsme, vážená paní? To jsou mravy té doby, kterou pan Podaný tak vychvaluje? Co se týče Rudolfa místo Richarda, snad nositel téhož příjmení a jména Rudolf není někdo velmi odporného charakteru, aby pana Richarda bezděky provedená záměna tak popudila. Ostatně mladý pan Janiš se k mému příjmení také nezachoval zrovna nejohleduplněji. A nežádám za to omluvu. Jen jsem mu to gramaticky vysvětlil. Udělal v mém jméně totiž gramatickou chybu!

T. Dacková,

z Richarda na Rudolfa, samozřejmě

T. Dacková,

...a vážená paní Laňová,

základem elementární slušnosti je věnovat dost své pozornosti jménu oponenta - překřtít někoho z Rudolfa na Richarda, je buď znamením ignorance nebo sklerózy, při vší úctě..

T. Dacková,

Vážená paní Laňová, vážený pane Laně,

znám opravdu jen málo tak pracovitých, zdvořilých a skromných lidí, jako je pan Viktor Janiš. Domnívám se, že jste zcela nepochopili/špatně interpretovali jak jeho předchozí vyjádření, tak příspěvek pana Podaného (dalšího skromného pracanta s úctyhodným skóre, co se překladů literatury týče - včetně, z hlediska překladu, tak náročného díla, jakým je Foerovo Naprosto osvětleno, díla, které by Vaši vnoučci označili nejspíše termínem "sekec-mazec").

Orhan Pamuk je bezesporu velmi významný autor (shodou okolností jsem překládala rozhovor s ním, vyšel v literárním týdeníku A2), na druhou stranu si o to víc zaslouží doopravdy kompetentního překladatele, a to jak po stránce jazykové, tak schopného dodržet termíny nutné pro úspěšnou realizaci českého vydání - jak zde již bylo řečeno...

Co se týče Vašich vyjádření o klientelismu, touze po rychlém výdělku a tak dále, v souvislosti s lidmi, kteří se místo teplého místečka prestižních překladatelů/tlumočníků v některé z Evropských institucí (oba jsou k tomu kvalifikováni víc než dost) popřípadě v diplomatických službách (;oP) hrbí mnoho hodin denně u monitoru a jako jakýsi novodobí Quijotové za - ve srovnání s cenou za komerční překlad - směšný peníz, spíše z lásky k literatuře než motivováni výdělkem překládají díla světové literatury do jazyka pidi-národa: malinko sebe-reflexe, úcty k druhým a studu prospívá i šedesátníkům... Sami se dovoláváte na slušnost - já tedy očekávám, že se oběma překladatelům omluvíte.

S pozdravem,

Tatiana Dacková
překladatelka

Laňová,

Vážený pane Podaný, udivilo mne, že jste vůbec nepochopil, co jsem napsala. Mějte si názor, jaký chcete, ale zachovejte základní slušnost, o to více, že jste dokonce o 18 let mladší než můj manžel. Věřím, že jste dobrý překladatel, jen nechápu, jak to děláte, když nepochopíte smysl jednoduchého textu. To je přece základ tvůrčí práce překladatele. Jinak by byl umělecký překlad jenom řemeslným převodem. Jinak mne potěšilo a zároveň udivilo, že až teprve moje řádky Vás přinutily k smyslupné činnosti. Přeju Vám k tomu mnoho zdaru. Laňová

Anonym,

Nu, už jen drobounký přípodotek (jakmile místo věcných argumentů nastupuje mávání zásluhami, úcta k šedinám a podobně, je vůbec nejvyšší čas jít dělat něco produktivního): lichotí mi, že z čehosi, snad z dikce mých příspěvků, snad z toho, že jsem Viktorův přítel, usuzujete, že jsem taky jeho vrstevník. Já ale bohužel nejsem žádný dravý mladíček, a abych byl zcela přesný, jsem jen o osmnáct let mladší než váš jistě veskrze zasloužilý a úcty hodný manžel, paní Laňová. Jen prostě odmítám přistoupit na tu rovnici "odlišný názor = nevychovanost". Howgh, konec diskuze.

z.lanova,

Vážený pane Podaný,
i já jsem si přečetla diskuzi, původně věnovanou překladům díla O.Pamuka. To, co Vám nyní napíši, nemá sice s tématem co společného, ale mělo by být pro Vás mementem pro člověka jako takového.
Právě v dnešní době, kterou si tak pochvalujete. V době konzumu, spěchu a povrchnosti, nevychovanosti až neurvalosti, touze stát se rychle úspěšným a bohatým, kdy neúcta ke starším je běžnou normou, kdy kvete protekce, známosti a klientelismus . Věřím, že taková doba Vám a Vašim kamarádům vyhovuje.
V tom máte plnou pravdu a odhalil jste své nitro. Je otázka, jestli ta změna je k lepšímu. Vám se zdá, že ano a na první pohled se tak skutečně jevit může. Jako vždy, není však nic jednobarevné. Mladší se rozhodně vždy učí od starších, je to tak i v přírodě a mladší by měl ke staršímu chovat respekt, i když má odlišné mínění, nové zkušenosti apod.
Vypadáte s prominutím úsměvně jako naprostý nevychovanec, když hodnotíte velmi úspěšného vysokého diplomata.
Uvědomte si, že manžel je jedním z předních českých turkologů, znalců turečtiny a býv. tlumočníkem na nejvyšší úrovni.
O dost přicházíte, když máte averzi ke staršímu a k Vaší nelibosti musím napsat, že i zkušenějšímu člověku s větším rozhledem. Manžel je oblíben a otevřen jakémukoliv dialogu a výměně názorů se slušným člověkem. Je skvělé vidět, když vyrůstají noví odborníci v jakémkoliv oboru činnosti, ale nesmí se stát sebestřednými a arogantními. To je pak trochu směšné a jejich kvality ztrácejí. Manželova reakce nebyla tedy v žádném případě nervózní, ale byla to jen přirozená odpověd na Vaše řádky.
Jak se říká asi "trefil hřebík na hlavičku" a vy sám jste zrozpačitěl a znervózněl.
Ale to se dá, pane Podaný, vše změnit, stačí se trochu usebrat a zamyslet nad sebou. Ono totiž kolikrát vzdělání nesouvisí se slušným vychováním. Záleží i na rodině a prostředí.
A ještě nakonec trochu moudrosti starých Římanů. Seneca: "Turpis ridicula res elementarius senex: Iuveni parandum, seni utendum est". " Je potupné a směšné, když je stařec v roli žáčka: mladík má vědomosti získávat, stařec jich má užívat".
Manžel sice není ještě stařec, ale úctu si zaslouží.

Se srdečným pozdravem
Zuzana Laňová
manželka Dr.Tomáše Laněho


Vážený pane Podaný,
i já jsem si přečetla diskuzi, původně věnovanou překladům díla O.Pamuka. To, co Vám nyní napíši, nemá sice s tématem co společného, ale mělo by být pro Vás mementem pro člověka jako takového.
Právě v dnešní době, kterou si tak pochvalujete. V době konzumu, spěchu a povrchnosti, nevychovanosti až neurvalosti, touze stát se rychle úspěšným a bohatým, kdy neúcta ke starším je běžnou normou, kdy kvete protekce, známosti a klientelismus . Věřím, že taková doba Vám a Vašim kamarádům vyhovuje.
V tom máte plnou pravdu a odhalil jste své nitro. Je otázka, jestli ta změna je k lepšímu. Vám se zdá, že ano a na první pohled se tak skutečně jevit může. Jako vždy, není však nic jednobarevné. Mladší se rozhodně vždy učí od starších, je to tak i v přírodě a mladší by měl ke staršímu chovat respekt, i když má odlišné mínění, nové zkušenosti apod.
Vypadáte s prominutím úsměvně jako naprostý nevychovanec, když hodnotíte velmi úspěšného vysokého diplomata.
Uvědomte si, že manžel je jedním z předních českých turkologů, znalců turečtiny a býv. tlumočníkem na nejvyšší úrovni.
O dost přicházíte, když máte averzi ke staršímu a k Vaší nelibosti musím napsat, že i zkušenějšímu člověku s větším rozhledem. Manžel je oblíben a otevřen jakémukoliv dialogu a výměně názorů se slušným člověkem. Je skvělé vidět, když vyrůstají noví odborníci v jakémkoliv oboru činnosti, ale nesmí se stát sebestřednými a arogantními. To je pak trochu směšné a jejich kvality ztrácejí. Manželova reakce nebyla tedy v žádném případě nervózní, ale byla to jen přirozená odpověd na Vaše řádky.
Jak se říká asi "trefil hřebík na hlavičku" a vy sám jste zrozpačitěl a znervózněl.
Ale to se dá, pane Podaný, vše změnit, stačí se trochu usebrat a zamyslet nad sebou. Ono totiž kolikrát vzdělání nesouvisí se slušným vychováním. Záleží i na rodině a prostředí.
A ještě nakonec trochu moudrosti starých Římanů. Seneca: "Turpis ridicula res elementarius senex: Iuveni parandum, seni utendum est". " Je potupné a směšné, když je stařec v roli žáčka: mladík má vědomosti získávat, stařec jich má užívat".
Manžel sice není ještě stařec, ale úctu si zaslouží.

Se srdečným pozdravem
Zuzana Laňová
manželka Dr.Tomáše Laněho

Richard Podaný,

Na diplomata opět poněkud nervózní příspěvek, ale máte pravdu: doba se opravdu změnila. Velmi. K lepšímu. Váš Richard "Rudolf" Podaný.

Tomas Lane,

Je hezké zastávat se kamarádů. Vyplatí se to. Dělá to Richard Podaný vůči svému kamarádovi Janišovi.Není sice jasné v čem, ale prosím. Hlavně že se ho zastává. Bude to mít, jako když to najde. V mém příspěvku šlo o troufalost tvrdit něco, co si autor neověřil. Ale na internetu jde všechno, dokonce i dávat průchod své nevychovanosti, což Rudolf Podaný s gustem činí. Ani si to možná neuvědomuje, protože to je norma diskuzí kamarádů vůči nekamarádům. Zmatení jazyků s Viktorem Janišem zde věru není. Že by přítel Viktor myslel schopnost prosadit překlad spíše než schopnost překládat? Nemyslím si.Anebo našinec je konzervativní a špatně si to vykládá. Asi se doba změnila. Leč prosadit dílo kandidáta a posléze laureáta Nobelovy ceny, který je proslulejší v Americe než ve vlastní zemi opravdu není tak těžké. Zvlášť když jsou v nakladatelstvích kamarádi. To je i všude jinde. Takže závidět někomu, že mu pomáhají okolnosti a kamarádi? To opravdu není, Rudolfe Podaný, potřeba. Věru to nezáleží na kvalitách překladatele. Jak to bude s kvalitou překladu díla, které existuje paralelně v angličtině i turečtině, se teprve uvidí. Vychází teď opravdu lecos.

Richard Podaný,

Od pana Laně trochu zbytečně zakysaná reakce, řekl bych. Ten problém se z jedné poloviny dotýká turkologie, ze druhé z nakladatelské praxe. A v té druhé půlce Viktor Janiš tuším překonává Tomáše Laně nejméně o tolik, o kolik p. Laně jej překonává v turkologii, takže je to přinejhorším remíza. Z téhle odlišné pozice taky plyne to zmatení jazyků: Viktor tím "schopný překládat Pamuka" jistě nemyslel jen "vládnoucí potřebnými jazykovými schopnostmi", ale to a ještě navíc "schopný v reálném nakladatelském prostředí odevzdat několikasetstránkový text v rozumném termínu". Nemám vcelku důvod pochybovat, že ctěný pan Laně odpovídá té první definici, je ovšem otázka, jak by se vešel do té druhé, když (alespoň podle databáze OP, nevím, nakolik je úplná) za léta letoucí publikoval jen něco přes půltucet překladů povídek v Novém Orientu. Pak to arci vypadá, jako kdyby nade vše ostatní žárlil na svého žáka, který na rozdíl od něj to knižní vydání tureckého autora úspěšně v praxi prosadil.

Anonym,

Ono i "nejspíš" je dost silné kafe.

Viktor Janiš,

Ano, je to tak, jen nebetyční namyšlenci používají slovo "patrně" ;-)

Tomáš Laně,

KLdyž čtu komentáře k článku o Orhanu Pamukovi, zůstává mi rozum stát. Kdo jsou Ti diskutéři, kteří píší, že nejsou jiní "schopní" překladatelé z turečtiny, než Kučera a Sedmíková. Jak jsou ti dotyční staří. Pamatují více než posledních pět šest let? Ano, Petra Sedmíková se začala učit turecky v mých kurzech v Jazykové škole Praha někdy v roce 1991. Pak se dostala na turkologii na FFUK, kterou jsem tam v roce 1990 obnovoval a až do svého odchodu diplomatických služeb u kromě historických disciplin učil. Petr Kučera začal studovat později, když už jsem na fakultě nebyl. Proto neznám úroveň jeho praktických znalostí, jak je schopen překládat.U Petry Sedmíkové ten odhad mám.Tvrdit ovšem, že tito dva jsou jediní,kdo jsou schopni překládat z turečtiny, je nebetyčná namyšlenost někoho,kdo o historii turkologie u nás nemá ponětí a bohužel ani o turečtině.

Erik Lukavský,

Ano, Nový život vyjde v překladu z turečtiny snad do jara. Překlad dělá Petra Sedmíková, nejspíš druhý turkolog schopný překládat. Ale tak černě bych to neviděl. V Turecku vychází spousta zajímavých knih a nyní snad bude lehčí něco z této oblasti vydat. Takže se objeví zcela jistě i jiní turkologové. Já osobně také nejsem zastáncem překladů z jiného jazyka, pokud se nejedná o autorizovaný překlad. Jako nakladatel bych raději počkal a přeložil z originálu.

josef,

Děkuji Vám za odpověď i za realistické vysvětlení. Jenom bych si dovolil upřesnit, že po Kemalových Jeřábech ... vyšly ještě Ulice Istanbulu od Azize Nesina (Odeon, 1983) -- přirozeně, ta ruptura tady existuje. Nedávno jsem se dočetl, že se překládá (z turečtiny) i Pamukův Nový život:
http://iforum.cuni.cz/IFORUM-3218.html
Doufejme, že to s českou turkologií nedopadne až tak špatně. Přeji hezký zbytek víkendu.

Viktor Janiš,

Vysvětlení je poměrně jednoduché: anglistů je jak psů, zato turkolog schopný překládat Pamuka patrně jen jeden, a ten je zahlcený překládáním "Jmenuji se červená" pro Argo. Překlad přes druhý jazyk zajisté není ideální, je to prostě jen východisko z nouze. (Penězi to není, literární překlad je honorován stejně bědně bez ohledu na jazykovou oblast, jen tu nevyrostla nová generace překladatelů z turečtiny, protože po nich jaksi nebyla poptávka - poslední román z turečtiny byl přeložen před sedmadvaceti lety, pokud se nemýlím, a sice Kemalovi "Jeřábi se zlatými pery".)

josef,

Jsem rád, že už vyšel i Pamukův Istanbul (v BB artu); poněkud mě ovšem překvapilo -- bohužel, ne v pozitivním smyslu --, že se do češtiny překládal přes angličtinu. Kdyby v českých zemích chyběla tradice uměleckého překladu přímo z turečtiny, budiž. Ach jo, překlad z angličtiny je patrně snadnější (= levnější z hlediska vydavatelských nákladů?), tudíž i rychlejší ... ať je knížka co nejrychleji v prodeji! Jenomže překlady "z druhé ruky" bývají vzdálenější od originálu než překlady pořízené bezprostředně z výchozího jazyka ... Nebo to snad bude v budoucnosti běžná praxe?!

Přeji všem autorům i čtenářům iLiteratury hodně štěstí v novém roce 2007!