Toussaint, Jean-Philippe: Utíkat 1

Toussaint, Jean-Philippe
Utíkat 1

ukázka beletrie zahraniční

Žádný můj výlet do Pekingu tentokrát nebyl v plánu, a že se tam na pár dní podívám, se rozhodlo znenadání. Zhang Xiangzhi mi jednou večer zčistajasna zavolal a nabídl mi, abych ho doprovázel na nějakou vernisáž...

Jean-Philippe Toussaint: Utíkat, přel. Jovanka Šotolová, Garamond, 2006

...Žádný můj výlet do Pekingu tentokrát nebyl v plánu, a že se tam na pár dní podívám, se rozhodlo znenadání. Zhang Xiangzhi mi jednou večer zčistajasna zavolal a nabídl mi, abych ho doprovázel na nějakou vernisáž. Výstava se konala na předměstí ve velkém hangáru předělaném na prostor pro současné umění, kde umělci prezentovali video instalace, v temném hangáru se na kovových tyčích jen tak naprázdno pohupovaly projektory, promítané obrazy se roztékaly po zdech, oddělovaly se, spojovaly a znovu se rozjížděly. A tady jsem poznal Li Qi. Seděla na zemi na betonové podlaze, sama v místnosti, opírala se o zeď, měla dlouhé černé vlasy a béžové kožené sako. Všiml jsem si jí hned, ale promluvil jsem na ni až později u pohoštění, australská vína a lahvová čínská piva tu byla nepořádně rozestavěná na rozkládacím stolku, kde se vršily také stohy prospektů a katalogů. Zaznamenala, že nejsem Číňan (její postřeh mě pobavil, a jak jste na to přišla? zeptal jsem se). Podle vašeho úsměvu, odvětila, vašeho nepatrného úsměvu (to všechno v angličtině, a ovšem aniž by se vytratil ten nepatrný úsměv, přetrvávající nám na rtech už od začátku rozmluvy, zrozený z ničeho a neustále jakoby živený tím nejnevinnějším palivem). Šli jsme se posadit na lavičku v prázdném prostoru sousedícím s galerií, vzali si s sebou dvě lahve Tsingtaa, poté čtyři, pak šest a potom už pomaličku padala noc a my byli pořád spolu, čím dál víc potemnělé siluety jak z čínského stínového divadla, střídavě osvětlované rozpohybovanou hrou proudu zeleného a červeného světla z videoprojekcí uvnitř galerie. V hangáru se zkoušelo ozvučení, klidné ovzduší letního večera znenadání naplnily náhlé poryvy čínského metal rocku, prosklenné plochy se rozklepaly, v teplé noci i kobylky nadskakovaly. Hluk rostl, až jsme se na lavičce už neslyšeli, já si přisedl blíž k ní, ale než bych mluvil víc nahlas, abych překřičel tu hudbu, dál jsem s ní hovořil potichu, dotýkal se rty jejích vlasů a šeptal jí do ucha, cítil jsem vůni její kůže, skoro i dotek její tváře, ona se nebránila, nehýbala, nepodnikla nic, aby unikla mé přítomnosti – viděl jsem ve tmě její oči, jak se dívají do dálky a ona mi naslouchá –, a pochopil jsem, že se mezi námi rodí něha. Nazítří se musí kvůli práci vrátit do Pekingu, prozradila mi a navrhla, abych ji doprovodil, mohu tam jednu, dvě noci zůstat a nic mi nebrání vrátit se další den do Šanghaje, noční vlak je pohodlný a není drahý – a stejně nemám v Šanghaji nic zvláštního na práci. No ne? Váhal jsem, ne moc dlouho, a usmíval se na ni, dlouze jsem se jí díval do očí a uvažoval o přesné povaze tohoto návrhu a jeho případných, předpokládaných a už teď rozkošných milostných podtextech...

(s. 16-17)

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3528x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce