Román Totenwande je poměrně složitý, a to jak obsahem, tak strukturou. Prolíná se v něm hned několik časových rovin a také vícero vyprávěcích postupů. A abychom to neměli jako čtenáři tak jednoduché, i v grafické úpravě textu nám autorka připravila několik překvapení.

Daša Drndić před námi zaplétá i rozplétá košatý příběh židovské rodiny Weiss, německého lékaře Kurta Heissmayera a mnoha dalších, příbuzných i cizích jedinců, ztracených ve vírech válek i dob poválečných, v rozmezí zhruba posledních sedmdesáti let. Struktura vyprávění je opravdu složitá, velkou plochu tu zabírají výslechy Konráda Košeho (příslušníka rozvětvené židovské rodiny Weiss-Koše), který je podezřelý z vraždy. To se odehrává v době současné. Dále se tu dozvídáme o experimentech nacistického doktora Heissmayera v období 2. světové války, jejichž účastníkem a obětí byla i Košeho příbuzná, malá Jacqueline Morgenstern. V pestrých barvách se seznamujeme i s dobou předválečnou, kdy rodina Weissova rodina žila v Polsku, ve městě Warka i s poválečnou Paříží, kam se uchýlila dcera doktora Heissmayera. Aby toho nebylo málo, sem tam si odskočíme ještě do Černovic (dnes Černivci na Ukrajině), nahlédneme do ustašovského lágru Jasenovac i do Terezína.

Daša Drndić nám pak i svými grafickými úpravami textů nachystala hned několik otázek. Řada vět a odstavců je psána přeškrtnutým písmem. Myslela tím autorka text, který chtěla původně vyřadit, nebo se jedná o jakýsi autorčin doplňující komentář (jakoby pod čarou)? Pravděpodobnější se mi jeví druhá varianta, texty totiž mají smysl, i pokud přeškrtnuté věty vynecháte, nicméně leccos důležitého se nedozvíte. Podobně autorka vede přes řadu odstavců šipky zleva doprava i zprava doleva, které se kříží. Toto lze interpretovat řadou způsobů, od čistě grafického zpestření až po logická propojení slov nebo spojení slov, jimiž šipka prochází či kde končí a začíná. Nicméně fantazii čtenáře to rozhodně podnítí.

Kromě nápadité grafické úpravy čtenáře zaujme již naznačené střídání způsobů vyprávění. Mísí se tu zápisy ve formě divadelní hry (výslechy vraha Košeho aj.) s “normálním” románovým vyprávěním a se zápisy z výslechů či citací dokumentů. Do příběhu dokonce vstupují postavy ze zcela reálného světa, jako např. polská držitelka Nobelovy ceny za literaturu Wisława Szymborska a i sám Adolf Hitler.

Ač je tedy čtení Totenwande od Daši Drndić poměrně náročné, jedná se velmi dobrou knihu, která zásadně demaskuje principy utlačování a zabíjení ve jménu ideologie, bez ohledu na dobu, v níž válka či násilí probíhá. Proto se tu setkáváme jak s holocaustem, tak s ex-jugoslávským konfliktem. Drndić nám na pozadí pestré mozaiky vztahů a historických změn jasně ukazuje, jak jsou lidé stále stejní a bohužel stále stejně podléhají hloupostem mocných. S jakým klidem si váleční vrazi, kterým se podařilo uniknout spravedlnosti, užívají dalšího “klidného” života a jak touží po zapomnění. Ale vždy se musí bát, že jednoho dne, zcela nečekaně narazí na kus minulosti a může je to někdy stát i život. Tak jako v románu Daši Drndić.