Andresen, Sophia de Mello Breyner: Umění básnické

Andresen, Sophia de Mello Breyner
Umění básnické

ukázka beletrie zahraniční

Text přečtený 11. července 1964 u příležitosti převzetí Velké ceny za poezii, kterou Sophia de Mello Breyner Andresen obdržela od Portugalské společnosti spisovatelů za Šestou knihu.

Umění básnické III
/Text přečtený 11. července 1964 u příležitosti převzetí Velké ceny za poezii, kterou Sophia de Mello Breyner Andresen obdržela od Portugalské společnosti spisovatelů za Šestou knihu./

Nejstarší věc, na kterou si vzpomínám, je pokoj obrácený k moři a v něm, položené na stole, obrovské červené jablko. Z třpytu moře a z červeně jablka stoupalo nepopiratelné štěstí, nahé a celistvé. Nebyla za tím žádná fantazie, ani za tím nebyla žádná obrazotvornost: objevila jsem ryzí přítomnost toho, co je skutečné. Dílo jiných umělců později objektivnost mého pohledu potvrdilo. S takto nahým a celistvým štěstím, s vyzařováním takto vycházejícím z přítomnosti věcí, jsem se setkala u Homéra. V nesmírné síle jsem se s ním setkala, když ji ve svém malířském díle pozorně rozžehl Amadeo de Sousa-Cardoso. Řekneme-li, že umělecké dílo je součástí kultury, zní to poněkud školometsky a uměle. Umělecké dílo patří k realitě a je to osud, naplnění, spása a život.

Poezie pro mne odjakživa znamenala jít po stopách reálného. Báseň byla vždy kruh, kterým něco obepínáme, kruh, v němž reálné uvízne jako pták. Pokud se má poezie, která vyšla od vzduchu, moře a světla, nějak vyvíjela, vyvíjela se vždy v tomto pozorném hledání. Kdo hledá správný vztah ke kameni, ke stromu či k řece, toho duch pravdy, jenž ho oživuje, vede k tomu, aby hledal i správný vztah k člověku. Ten, kdo vidí podivuhodné vyzařování světa, je logicky nucen nahlédnout i úděsnost toho, jak svět trpí. Kdo vidí jev, chce ho vidět celý. Je to jen otázka pozornosti, posloupnosti a důslednosti.

I proto znamená poezie mravnost. I proto musí básník už z povahy své poezie hledat spravedlnost. A hledání spravedlnosti je odjakživa základní souřadnicí jakéhokoli básnického díla. V řeckém dramatu vidíme, jak slova tématem spravedlnosti přímo dýchají. U Aischyla sbor říká: „Neboť kdo opojen štěstím vznešený oltář práva rozmetá, toho ni poklady před zkázou neuchrání.“ Neboť spravedlnost spadá vjedno s rovnováhou věcí a řádem světa, do nějž chce básník včlenit svůj zpěv. Spadá vjedno s láskou, která podle Danta hýbe sluncem a ostatními hvězdami. Spadá vjedno s naší vírou ve vesmír. Pokud se tváří v tvář záři světa vášnivě radujeme, tváří v tvář utrpení světa se vášnivě bouříme. Taková je vnitřní a niterná logika, která si neodporuje, ale je nutná a věrná sama sobě. Jsme stvořeni z chvály a protestu, a to svědčí o jednotě našeho svědomí.

Mravnost básně nezávisí na žádném vnějším kodexu, zákoně ani programu, ale včleňuje se jako žitá skutečnost do žitého času. A čas, v němž žijeme, je čas hlubokého uvědomování. Po tolika stech letech měšťáckého hříchu odmítá naše doba dědictví hříchu organizovaného. Nepřistupujeme na to, že zlo je osudově dáno. Poezie naší doby se, podobna Antigoně, nenaučila před pohromami ustupovat. Nejhlubší struktura básně je vnitřně spjata s touhou po důslednosti a po pravdě, která nemůže přijmout lživý řád.

Umělec není, a nikdy nebyl člověk, který si odloučeně žije ve věži ze slonoviny. Byť se umělec sebevíc stahoval do ústraní, prostřednictvím svého díla nutně ovlivní život a osudy druhých. I když si umělec zvolí jako nejlepší podmínku pro svou práci a tvorbu odloučení, přispěje k vytvoření společného svědomí už jen tím, že vytvoří důsledné, pravdivé a svědomité dílo. Umělcovo dílo může mluvit jen o kamenech a váncích, a přesto nám vždycky říká toto: že nejsme jen štvanými živočichy bojujícími o přežití, ale že jsme přirozeným právem dědici svobody a důstojnosti bytí.

Sešli jsme se tu pospolu jako portugalští spisovatelé, které spojuje společný jazyk. Především nás ale spojuje to, co pater Teilhard de Chardin označil jako důvěru v pokrok věcí. -A pozdravila-li jsem úvodem přítomné přátele, chci závěrem pozdravit přátele nepřítomné: protože nic nemůže odloučit ty, kteří jsou spojeni vírou a nadějí.

 

Text uveden s laskavým svolením autorky překladu Šárky Grauové

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2718x

Inzerce
Inzerce