Quimera – Revista

Literární měsíčník Quimera – Revista de literatura se řadí mezi nejkvalitnější kulturní periodika ve Španělsku. Přestože – jak už sám název napovídá – se věnuje převážně literatuře, jeho záběr je v této oblasti nezvykle široký. Na úctyhodném rozsahu 116 stránek a na kvalitním papíře s výborným grafickým zpracováním čekají na čtenáře detailní a zasvěcené reportáže z literární historie, rozhovory s významnými spisovateli, nakladateli a jinými kulturně činnými osobnostmi či jejich profily, stejně jako kratší recenze, přibližující současné literární dění na španělském trhu. Ke kvalitě časopisu přispívá i skutečnost, že mezi přispěvatele patří nejen španělští literární kritici a profesoři, nýbrž i odborníci z Latinské Ameriky, případně z jiných států Evropy.

Ani v dubnovém čísle není o informace nouze. Hlavním tématem vydání (je mu věnováno 30 stran) je reflexe genocidy v literatuře s důrazem kladeným na události, k nimž došlo v devadesátých letech na Balkánském poloostrově, a na arménskou genocidu z počátku dvacátého století. Neméně poutavým způsobem je pojednáno o násilí inspirujícím peruánskou literaturu v posledních třech dekádách – většina hledá pochopitelně tematický základ v konfliktu teroristické organizace Světlá stezka s vládními jednotkami – jež je obohaceno povídkou anglicky píšícího peruánského autora Daniela Alarcóna (1977), o němž dle autorů článku brzy uslyšíme.

Zájemce o španělskou literaturu si zase přijde na své při četbě studie o způsobech, jakými pojednávali autoři literárních antologií frankistického Španělska o autorech píšících v exilu a při obsáhlém rozhovoru s romanopiscem Enrique Vila-Matasem, který je dobře znám i českému čtenáři (jeho Bartleby a spol. vyšel minulý rok v nakladatelství Garamond). Příjemná sonda do života chilské básnické legendy Nicanora Parry vyloudí na tváři místy i melancholický úsměv.

Z kratších recenzí stojí za zmínku zejména rozsáhlé dílo amerického reportéra Jona Lee Andersona Che Guevara, una vida revolucionaria (Che Guevara, život revolucionáře), v němž se na 756 stranách snaží odejmout argentinskému revolucionáři punc mýtu a představit jej jako člověka s touhami a sny, či výbor povídek Cuentos completos argentinského spisovatele Héctora Tizóna.

Potěší i skutečnost, že v celém časopise je pouze jediná stránka věnovaná reklamě; propagace luxusních hypermarketů Corte Inglés je navíc ve Španělsku už naprostou samozřejmostí. I přesto – nebo možná právě proto – se vyplatí jednou měsíčně 7 euro investovat.

 © Jan Paulík
Vyšlo v týdeníku A2
Na iliteratura.cz se souhlasem autora