Franciszek Kamecki: Nářek kněze, přel. Lenka Daňhelová, vydalo Nakladatelství H+H, 2007

Přestože je Franciszek Kamecki jedním z významných představitelů básnického polského proudu tzv. kněžské lyriky, čeští čtenáři mají prostřednictvím jeho sbírky Nářek kněze možnost poznat jeho poezii vůbec poprvé.

Příliš známí u nás nejsou koneckonců ani jeho slavnější kolegové, v loňském roce zesnulý kněz Jan Twardowski či papež Jan Pawel II, který zemřel rok před ním. Je tomu možná částečně proto, že česká společnost otázce víry nepřikládá na rozdíl od polské téměř žádný význam. Otázky, které jsou pro Poláka stále aktuální, nejsou otázkami jeho současníka v Čechách. Polák se ptá: jak věřit; Čech: proč věřit a čemu.

Celé básnické dílo Franciszka Kameckého je prakticky jeden nekončící básnický dialog, v němž se vše soustředí kolem jediného tématu: střetávání se s vírou. To často ilustruje na hrdinech, kteří právě prožívají duchovní přelom. Hrdiny jeho básní jsou osobnosti známé v evropském kulturním kontextu; jejich jména nikterak neskrývá, tím pádem spolu s poznaným dílem svého hrdiny dává čtenáři materiál k přemýšlení nejen o hrdinově dilematu, ale zároveň pomáhá bořit klišé vystavěná kolem těchto osobností, které tím, jak význam jejich díla pro lidstvo vzrůstá, stávají se nezbytně také veřejnými osobami, celebritami. Odkazů na osobnosti, které formovaly či dosud formují evropský prostor, najdeme v Kameckého básních mnoho. Ve svých básních přivolává filozofii Gustawa Herlinga-Grudzińskiego, kompozniční monumentalismus Wojciecha Kilara (skladatele známého současníkům především hudbou k filmu Romana Polanského Pianista), atmosféru recitálů při svíčkách v Polsku populární představitelky zpívané poezie Ewy Demarczyk, citlivost kněze Jana Twardowského a řadu dalších symbolických postav. Například báseň Vzpomínaje na Filipa Istnera není jenom poctou básníkovi a novináři, který emigroval do Švédska. Cítíme těžkou atmosféru dlouhých rozhovorů člověka, původem Žida, vírou ateisty, který po všem, co ve svém životě zažil, v Boha věřit nemůže, s člověkem věřícím, jehož tvorba se jej hluboce dotkla a který se snaží svou víru dovysvětlit, popsat, obhájit. Franciszek Kamecki si během mnohaletého přátelství s Istnerem vyměnil desítky dopisů, a jak přiznává, byly to ty nejobtížnější a nejvážnější rozhovory, které kdy s kým vedl o otázkách smyslu života, o tom, co je v životě skutečně důležité.

© Lenka Daňhelová