Gonzalo Vial: Pinochet. Portrét diktátora, přel. Radovan Beneš (I. díl) a Alexandra Berendová (II. díl), doslov Jiří Chalupa, Prostor, 2006, 680 stran

Postava chilského generála Augusta Pinocheta (1914–2006) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče, který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země. Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se pokusil vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez apriorních ideologických východisek. Nezastírá však, že jeho životní běh líčí jako příběh odvíjející se v základním politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, a tím je pro autora obrana západní civilizace před mezinárodním komunismem.

Kniha předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální kariéře v letech 1933–1971, poté se soustřeďuje na vztah tradičních chilských vojenských složek k socialistickému prezidentovi Allendemu, za jehož úřadu dochází k politické a sociální polarizaci chilské společnosti.

Po vylíčení puče z 11. září 1973 se autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a hospodářského života země a Pinochetovy úlohy v tomto procesu. Na jedné straně zde funguje režim, jehož tajná policie (DINA) provádí krvavé represe proti komunistické a socialistické opozici s bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod taktovkou mladých neoliberálních ekonomů a uskutečňován postupný přechod k demokracii.