Sjón (nar. 1962), vlastním jménem Sigurjón B. Sigurðsson. Sjónův umělecký pseudonym, který používá od šestnácti let, je zkratkou jeho jména a zároveň znamená „zrak“ nebo „vize“. Literární kritici a recenzenti ho někdy s jeho vrstevníkem Elíassonem spojují s dalšími autory do tzv. Generace 62.

Sjón je velmi produktivní autor a dnes ho lze bezpochyby zařadit mezi přední islandské spisovatele. Jeho díla byla přeložena do sedmi jazyků. Sjón se ve své tvorbě také odchyluje od hlavní linie islandské literatury, epického realismu. Naopak si často vybírá „okrajové“ žánry.

Spisovatelskou dráhu zahájil v 80. letech punkovými a surrealistickými básněmi. Byl jedním ze zakladatelů surrealistické skupiny Medúza. Publikoval řadu básní, dramat i románů. Sjón je také činný jako výtvarník a hudebník, m. j. spolupracoval se zpěvačkou Björk.

Román Skugga-Baldur (2003) navazuje na dva z předchozích Sjónových románů, Augu þín sáu mig (1994, Tvé oči mě viděly) a Með titrandi tár (2001, Rozechvělé slzy). Ve všech těchto dílech předkládá Sjón složitou polyfonní síť spletenou z celé řady uměleckých a literárních žánrů. Ve Skugga-Baldurovi originálním způsobem čerpá z tradice islandského a evropského romantismu a v postmoderním duchu jej koření pověstmi a tajemnými báchorkami. V útlé knize se skrývá osudové vyprávění o konfrontaci dobra a zla, prodchnuté lidovou a přírodní mystikou. Prostý příběh o botanikovi Fridriku B. Fridjónssonovi, jeho mentálně postižené schovance Hafdís zvané Abba a Fridrikovu protivníkovi, faráři Baldurovi Skuggasonovi, se tříští v řadu krátkých epizod a lyrických pasáží. Tato jednoduchá situace je ozvláštněna všudypřítomným motivem proměny symbolikou chladu a tepla, světla a stínu. Jméno Baldura Skuggasona neboli Skugga-Baldura slouží jako nomen omen, „skuggi“ znamená „stín“, takže patronymikum Skuggason lze číst i jako „syn stínu“, a výrazem „skuggabaldur“ islandština označuje bájnou příšeru z lidových pověstí, potomka lišky a kočky. Sjón tu nic nepojmenovává přímo, pod vyprávěním se vrství řada dalších příběhů, skrytých významů a intertextuálních odkazů, které samotnou dějovou linii daleko přesahují. Skugga-Baldur byl v roce 2005 oceněn prestižní Literární cenou Severské rady.

© Marta Bartošková
Článek vyšel v časopise Host v únoru 2007
Na iliteratura.cz zveřejňujeme se souhlasem autorky i časopisu Host