NDiaye, Marie
Hilda

Marie NDiaye: Hilda, Minuit, 1999, 91 stran 

Drama spisovatelky Marie Ndiaye Hilda (Minuit, 1999, 91 s.) námětem i zpracováním zcela zapadá do defilé jejích dříve či později publikovaných prozaických textů.

Hlavní postavou je Madame Lemarchandová, panička, která hledá služku a paní k dětem. Lemarchandová je tu vykreslena jako krutá žena, co myslí jen na sebe, chce, aby ji všichni litovali, pracovali za ni, starali se jí o děti, ale ještě se s ní "přátelili".

Vyhlédne si Hildu, jednoduše proto, že má zvláštní jméno. Informovala se na ni a ví, že je pěkná, schopná. Chce ji zaměstnat a jedná o tom s Franckem, manželem Hildy. Ten se vzpírá, vždyť jejich malé děti budou muset jít do jeslí. Nakonec Hilda přece nastoupí, Franck si ale stěžuje, že chodí domů unavená, že děti pláčou. Potom se Franck navíc ještě zraní a nemůže sám pracovat, je mu bídně, chce mít Hildu u sebe. Ta nejdřív chodí domů jen na noc, pak u Lemarchandů i spí, nakonec s nimi musí odjet na tři měsíce do Paříže. A najednou je u Francka Corinne, Hildina sestra. Lemarchandová ji nechce vyměnit za Hildu (ale ani Corinne si to moc nepřeje). Corinne začne s Franckem žít (navlékla to paní Lemarchandová? - prý jí zaplatila za to, že s Franckem a dětmi zůstane). Franck už Hildu nechce, už je moc pozdě. Madame Lemarchandová, ta sobecká bestie, se vší silou snaží Hildu změnit a převychovat. Hilda se postupně podvoluje, jak pod vlivem drog ztrácí schopnost jednat, vzepřít se, jen upadá do nostalgie, deprese. Odporná ženská Lemarchandová dosáhne svého stůj co stůj. Až z toho čtenáři - divákovi zůstává husí kůže.

© Jovanka Šotolová