Carl-Henning Wijkmark: Stundande natten, Norstedts, Stockholm 2007

Švédský prozaik, esejista, literární kritik aj. Carl-Henning Wijkmark (1934) nebyl doma nikdy prorokem, o to větší zájem budí už po několik desetiletí jinde, především ve Francii a Německu. Silně intelektuální ladění jeho románů mu Švédové odpustili teprve nedávno: jakmile se ukázalo, že jeho nevybíravá beletrizující rozprava o euthanasii a stárnoucí civilizaci, Den moderna döden (1978, Moderní smrt), patřila v Německu k nejdiskutovanějším překladovým titulům úsvitu tisíciletí.

Letos Wijkmark ke starému smrtímu traktátu připojil nový románový pandán s básnivým názvem Stundande natten (Už blíží se noc). Už blíží se noc osciluje mezi komorní symbolistní truchlohrou a pastorační rukovětí umírajícího. Vypravěč Hasse se ocitá v nemocnici, na oddělení pro beznadějné případy, v poněkud nesourodé společnosti tří pacientů: galantního bezdomovce, mlčícího cizince z opačného konce světa a hazardního hráče, jenž uzavírá sázky na život věčný. Jejich pokoj pak pravidelně navštěvuje celé panoptikum dalších postav: nehumánní lékař, dvě zdravotní sestry, farářka… Každý ze zúčastněných se k životu staví jinak a z napětí mezi nimi vyvěrá román samotný. Klasické, avšak nevyhnutelné schéma. Naštěstí byl Wijkmark už zase tak nesnesitelně intelektuální, že román proložil neotřelými narážkami a důvtipnými úvahami na nejrůznější témata, literaturou počínaje a čím jiným než smrtí konče.

Vyšlo v literárním týdeníku A2 48/2007
Na iliteratura.cz se souhlasem autorky