Stambolova, Albena: Osmý den v týdnu

Stambolova, Albena
Osmý den v týdnu

ukázka beletrie zahraniční

Takový den, kdy se dělají objevy. Například, když si uvědomíš, že dřív byla doma tři zrcadla, a teď je tam jen jedno. Jednoho takového dne, avšak aniž by jí to došlo, šla se Abigail projít. Pokřtili ji po jedné Poeově hrdince, ale ne po Annabel Lee. Bylo to zvláštní jméno...

 

Albena Stambolova: Osmý den v týdnu

Stefanovi

Takový den, kdy se dělají objevy.

Například, když si uvědomíš, že dřív byla doma tři zrcadla, a teď je tam jen jedno.

Jednoho takového dne, avšak aniž by jí to došlo, šla se Abigail projít. Pokřtili ji po jedné Poeově hrdince, ale ne po Annabel Lee. Bylo to zvláštní jméno; a to zvláště když je tvým oblíbeným místem k procházkám Jižní park v Sofii. Ale ať už s ním, či bez něho, byla Abigail žena – mladá, kolem třiceti let, s dlouhými kaštanovými vlasy, hladkou pletí a šikmýma očima jako Číňánek. Ale takových jako ona je ve městě spousta, také žen a také s šikmýma očima.

Jenže ona si vyšla právě toho dne. Měla ráda vstupování do parku – dlouhé a široké, dokonce pomalé. Ještě víc to zpomalovala, šla jen, co noha nohu mine, jako by jedna váhala, zda má následovat druhou. A neměla oblíbená místa. Samotné to místo bylo jejím oblíbeným.

Nejdřív zašla k řece, v podmračeném soumraku kráčela v tlejícím listí pod vlahými stromy. Náhle se kolem mihnul jakýsi pes puštěný na svobodu. A honěný jinými psy. Jinde se Abigail psů bála. Ale tady ne.

Když k ní muž promluvil, zpočátku ničemu nerozuměla. Podařilo se jí soustředit se a postupně pochopila, že k ní mluví, ale tak, že mu nemusí odpovídat. Nebo alespoň ne hned.

Bylo dost zamračeno, ale oni šli ke světlu. Jak došlo k tomu, že kráčejí spolu, na to by se později Abigail ráda zeptala. Uvědomila si, že i ona s ním mluví. Hovořili a procházeli jednou z alejí, která vedla ještě víc k jihu. Muž držel v ruce řemínek. Nic však na něm nebylo uvázáno.

- Chcete vidět něco zajímavého?

- Ano. A co?

- Pojďte, ukážu vám to.

Vedl ji trávou pod stromy. Šla teď za ním a viděla, jak se řemínek vláčí po zemi. Se suchými stébly trávy a listím, co zpočátku vytvářely pohybující se balónek a pak se náhle rozpadly.

Muž se u jednoho stromu zastavil a Abigail se postavila vedle něho.

- Obejděte ho.

- Proč?

- Abyste ho viděla z druhé strany.

- Proč?

- Uvidíte.

Později si Abigail kladla otázku, jak to, že se s ním nebála jít do lesa; jakož i jak to, že ho poslechla.

Ale poslechla ho a obcházela strom. Když stanula téměř sto osmdesát stupňů od muže, řekl jí, aby se na něho podívala. A ona se na něho podívala.

Tuto část kmene, kterou spatřila, tvořilo zrcadlo. Místo kůry jí část povrchu o pravoúhlém tvaru vracela obraz. Ne však její, ale jeho. Zadívala se na něho a poprvé ho spatřila. Byl spíš vysoký, s tmavými vlasy, jako byly i její, a s tmavýma, hluboce posazenýma očima. Upřeně se na ni díval, přímo do očí.

- To není možné. Je v tom nějaký trik.

Abigail k němu běžela a znovu se podívala na kmen, přesvědčená, že spatří otvor, nebo průrvu, něco, co by vysvětlilo, jak to, že ho viděla z druhé strany.

Ale byl tam jen kmen, pevný a pokrytý kůrou. Muž stál a díval se stejným směrem jako ona. Nic jiného tam nebylo, jen strom. Abigail na něj položila ruce a ucítila jeho drsný povrch.

- Teď tam běžte vy – řekla náhle Abigail.

Otočil se a podíval se na ni.

- Bude lépe, když se uklidníte a pak půjdete zase vy.

- Proč?

- Protože jsem vás sem dovedl kvůli vám, a ne kvůli sobě.

- Je v tom trik, že?

Pokrčil rameny a Abigail pochopila, že už jí nic víc neřekne. Šla tam a znovu se podívala. Nejdřív spatřila plochu zrcadla, pak i jeho. Strom nebyl ani příliš silný, ani příliš tenký. Byl dost tenký na to, aby ji slyšel, když na něho promluví, ale i dost silný, aby ho neviděla, když ze strany vykoukne.

- Jste tam?

Neodpověděl jí a ona pochopila, že neslyší ani svůj vlastní hlas. Věděla, že se ho zeptala, jestli je tam, ale také věděla, že to nevyslovila nahlas. A tehdy jí přišla v hlavě jeho odpověď.

- Tady jsem.

- Já jsem tady taky. Vidíte mě?

- Samozřejmě.

- Tak si pojďme vyměnit místa.

- Dobře.

Abigail pokračovala v opačném směru než předtím a obešla strom, aby stanula tam, odkud vyšla. Muž tam nebyl, ale když se podívala na kmen stromu, uviděla ho.

- Už tomu rozumíte?

Dál spolu mluvili, aniž by mluvili. Dívala se na něho a on se díval na ni. Dokud se jí nepřestalo zdát, že je v tom trik. Ale to nejpřirozenější na světě. Pak jí muž řekl, že teď odchází, a Abigail cítila, že je tomu tak dobře.

Byla skoro noc, či skoro den – ta chvíle, o níž Francouzi říkají, že je mezi psem a vlkem.

Abigail šla k východu z parku, který byl před chvílí vchodem. Kdesi v dálce před sebou, mezi ostatními postavami, viděla záda muže, který vedl na řemínku psa. Ta záda ji tak přitahovala, že ji to donutilo přidat do kroku, chtěla něco vidět – ani ne tak muže, jako to, co má na řemínku. Když se k němu v šeru přiblížila, viděla, že je to malé zvířátko, možná nějaký ten moderní pes malý formát.

Nebyl to pes. Abigail muže dohnala a viděla, že vede na řemínku kocoura, tmavého nebo černého, v padající noci to nebylo možné přesně určit. Kocour kráčel ukázněně, jako by držel s mužem krok. Abigail šla vedle nich a viděla, že se na ni kocour podíval. Na ni, nebo na něco jejím směrem?

Najednou hrozně zatoužila být doma. Aby si něco zkontrolovala. Ale co? Jestli je všechno na svém místě? Jestli je všechno stejné?

Všechno bylo stejné, ale dokud si nelehla a neusnula, myslela Abigail na strom v parku.

Za pár dní šla zase na procházku. A ještě mnohokrát jindy. Procházela alejemi a lesními pěšinami, ale ani jednou si nevzpomněla na muže, strom a kocoura.

Kdoví, možná proto, že nebyl osmý den.

Z bulharštiny přeložila © Ivana Srbková
článek vyšel v časopise Host 04/2004
na iLiteratura.cz publikujeme s laskavým souhlasem autorky i překladatelky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2034x

Inzerce
Inzerce
Inzerce