Tenhunen, Eeva: Černé ryby

Tenhunen, Eeva
Černé ryby

recenze beletrie zahraniční

Černé ryby jsou debutovým dílem Tenhunen, které mělo ve Finsku obrovský úspěch a dodnes je považováno za jednu z nejlepších finských detektivek.

 

Trochu jiný strašidelný hrad
Eeva Tenhunen: Černé ryby, z finského originálu Mustat kalat (WSOY, Helsinki-Porvoo 1964) do češtiny přeložil Andrej Rády, vydalo nakladatelství Ivo Železný, edice Severská knihovna, Praha 1994

Finská autorka detektivních románů Eeva Tenhunen nás ve své prvotině Černé ryby přivádí do finského města Savonlinna, kde sama studovala a kde strávila podstatnou část mládí. Děj příběhu se odehrává na hradě Olavinlinna, který je oblíbeným cílem turistů z celého světa a kde si autorka o letních prázdninách vydělávala jako průvodkyně.

Černé ryby jsou debutovým dílem Tenhunen, které mělo ve Finsku obrovský úspěch a dodnes je považováno za jednu z nejlepších finských detektivek.

Pro autorčinu tvorbu je typické využívání prvků místního koloritu, což knihám dodává na věrohodnosti. Knihy se zakládají na skutečných reáliích, a tak je čtenář po dočtení obohacen nejen zážitkem z příběhu samotného, ale i relevantními fakty z prostředí děje. V případě Černých ryb se dozvídáme mnoho zajímavostí o hradu Olavinlinna, který autorka velmi dobře zná z vlastní zkušenosti. Tenhunen nejen podává stručnou historii a poskytuje detailní plán hradu, ale seznamuje nás také s legendou spojenou s hradem a hradním příkopem, která se v Savonlinně skutečně vypraví.

Hlavní hrdinkou příběhu je Liisa, se kterou se čtenář bude moci setkat i v pozdějších dílech autorky. Liisa přijíždí na hrad, aby se připojila ke kamarádkám a spolu s nimi pracovala jako průvodkyně. Kromě průvodců jsou zde i další lidé, kteří zde pracují na archeologických vykopávkách. Mezi nimi je i profesor Karsten, který Liise není lhostejný.

Již po několika stranách je čtenář vtažen do podivné atmosféry mezi mladými průvodci, kteří jsou vzájemně provázáni komplikovanými vztahy. Když jednoho dne Kirsti, všemi nenáviděná potvora, a poněkud pomalejší Kari oznamují, že se zasnoubili, atmosféra houstne. Pro čtenáře pak takřka není žádným překvapením, když Kirsti následující den umírá. Stane se tak za podivných okolností, které nápadně připomínají okolnosti, za kterých možná vznikla jedna z legend, jimiž je hrad opředen. Na místo přijíždí policie a začíná se vyšetřování. Zjišťují se motivy, alibi, kdo, kde, kdy, jak a proč, a Liise z toho jde hlava kolem. Inkeri, Liisina nejlepší kamarádka, je poslední dobou ještě divnější než dřív a má podivné narážky. Když pak o nějaký ten den později tráví večer s Liisou a další kamarádkou Jattou, přijímá telefonní hovor, po kterém se obléká a odchází do města. Ráno je na hradě nalezena mrtvá...

Liisa se hlouběji zapojuje do vyšetřování spolu s profesorem Karstenem a policejním komisařem. Při jednom z výslechů u Liisy jí profesor, když jsou spolu o samotě, úpěnlivě prosí, aby za žádnou cenu sama neotevírala Inkerin deník, pokud ho náhodou najde. Ten se nyní zdá být klíčovým bodem ve vyšetřování, avšak nikde není k nalezení. Profesor chce, aby Liisa rovnou zavolala jemu nebo komisaři... Když se Liisa diví, doktor vysvětluje: mohla by se z deníku dozvědět ošklivé věci o lidech, které má ráda, a to by ničemu nepomohlo... Liisa souhlasí a slibuje.

Avšak když později deník přece jen najde, zvědavost je silnější a ona deník otvírá. Ošklivé věci se opravdu dozvídá, a to nejen o ostatních, ale i sama o sobě... Liisa okamžitě poznává, kdo je vrah.

Situace se však o něco víc komplikuje, když Liisa zjišťuje, že již tak zamotané vztahy mezi přítomnou mládeží jsou vlastně ještě zamotanější, avšak zcela jinak, než jak se Liisa dosud domnívala. Ač pod přísným dohledem policejního komisaře i profesora, rozhodne se Liisa promluvit si s Karim, o kterém ví, že je vrahem Inkeri, která však první zabila Kirsti. Než se ale Liisa dostane k jádru věci, přijde úder, a když se Liisa probere, věří, že je mrtvá. Chybí už jen rychlé rozuzlení.

Ačkoliv závěrečné rozuzlení je překvapením asi jedině pro Liisu samotnou, zatímco čtenář již dávno tuší, že vrahem asi nebude zahradník, je detektivka velmi čtivá a zábavná. Autorka se nebojí bořit jistá tabu detektivních příběhů a do komplikované zápletky míchá humorné elementy. Jistá průhlednost zápletky je vykoupena kořením v podobě pověsti z prostředí hradu, která se táhne jako červená nit celým dějem a vrhá na události podivné šero. Na strašidelném hradě navíc nechybí ani temné sklepení, ani blázen procházející se v temných chodbách.

© Linda Dejdarová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 139 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.