Coetzee, J. M.: Diary of a Bad Year

Coetzee, J. M.
Diary of a Bad Year

recenze beletrie zahraniční

Coetzeeho nová kniha je románem v esejích, doplněných vzkazy, emaily a zápisky. Jeho struktura je zajímavá už z hlediska vizuálního.

 

Coetzeeho deníky bez konce
J. M. Coetzee: Diary of a Bad Year. Harvill Secker. London 2007, 304 stran

Jihoafričana J. M . Coetzeeho popisuje internetová Wikipedia jako muže několikera řemesel: v prvé řadě samozřejmě jako prozaika, dále jako povídkáře, esejistu, literárního kritika a lingvistu. V novém románu Diary of a Bad Year (Deník špatného roku) dokazuje svou erudici v sekundárních oborech mnohem přesvědčivěji než v disciplíně hlavní: tedy v psaní příběhů.

Zaměřením připomíná Deník špatného roku například Barnesovu Historii světa v 10 a ½ kapitolách. Esejistický styl bývá většinou čtenářem vnímán jako elitářský a výsostně intelektuální; na druhou stranu ovšem autor klasickou fabuli hledá jen těžko. Coetzeeho nová kniha je románem v esejích, doplněných vzkazy, emaily a zápisky. Jeho struktura je zajímavá už z hlediska vizuálního: každá strana je čarou přepůlena na dvě části: v horní části čteme úvahy hlavního, bezejmenného hrdiny, staršího muže, zřejmě spisovatele či myslitele, v té dolní útržky z korespondence (emailové i papírové) mezi Anyou a jejím manželem. Anya je mladá Filipínka, již náš protagonista potkal jednoho dne v prádelně a z obdivu (či možná soucitu) jí nabídl spolupráci: měla by pro něj přepisovat jeho eseje na nejrůznější témata (válka v Iráku, terorismus, státnost, film, ale také ptačí chřipka nebo pedofilie). Samotné mužovy úvahy jsou zajímavé a svěží, jenže čtenář by přece jen čekal, že nějak zasáhnou do vývoje vztahu mezi starším intelektuálem a mladou povrchní ženou, jež sama sebe nazývá „the little Filipina“. K tomu dochází jen nepřímo: z konverzace čtenář vycítí, jak se Anyiin vztah k muži pomalu proměňuje. Na počátku totiž oba manželé plánují, jak rafinovaně změní mužovu poslední vůli, takže 3 miliony dolarů dědictví nedostanou společnosti na ochranu laboratorních zvířat, ale oni sami. Anya si postupně uvědomuje, jak je nemorální její chování, a spiknutí nakonec torpéduje.

Román tvoří celkem dva deníky. Ten druhý je mnohem lidštější a čtenářsky příjemnější. Hlavní hrdina už nepublikuje své úvahy, ale vzpomíná na svoje dětství a jinošství; rozebírá svoje sny; nabízí nejrůznější pohledy na lásku a erotiku, ale také na bolesti v kyčli. Knihu najednou ovládne dosud nepoznaný pocit důvěrnosti a nostalgie. V „románu pod čarou“ zjišťujeme, že kniha, kterou spisovatel psal a Anya přepisovala, je hotová a odevzdaná, takže spisovatel pozve svou typistku i jejího manžela k sobě do bytu na malou oslavu. Muž se tam postupně zpije do němoty, Anya serozhodne jej opustit a odjíždí za svou matkou do Sydney (celý román se odehrává v Austrálii; proč Jihoafričan Coetzee píše o jiném kontinentu, rozebírá australskou politiku i reálie, není z knihy zřejmé). Odtud si dopisuje se spisovatelem. Adresát jejích vzkazů a postřehů už není její manžel, ale autor sám. Z potenciální oběti se stává partner. V druhém deníku se díky tomu děj (pokud se o něčem takovém vůbec dá mluvit) hýbe kupředu daleko rychleji.

Největším problémem Coetzeeho nového románu je samotná struktura. Nejde ani o knihu esejí, v nichž mimochodem zazní mnoho vynikajících postřehů o problémech dnešního světa, ani o román. Na druhou stranu, mikropříběh El Seňora a jeho filipínské asistentky je i v náznacích zajímavý, je z něj cítit vzájemná takřka erotická přitažlivost i určitá spřízněnost staršího muže, jenž duchovně mnohokrát převyšuje svou (potenciální) partnerku, která však handicap vyrovnává živočišným sex appealem. Taková partnerství však většinou nemají šťastný konec, a podobně je tomu i s Coetzeeho románem. Ten přesněji řečeno nemá žádný konec. Protagonista prostě zemdleně odloží pero – nejdříve mu dojdou síly při psaní esejí na společenská témata, poté i při osobních vzpomínkách.

Deník špatného roku není špatná kniha. Ale není to ani skvělá kniha. Coetzee se v Čechách nikdy moc neprodával (když získal roku 2003 Nobelovu cenu za literaturu – porota ovšem ocenila především jeho literární zpracování jihoafrického režimu apartheidu a obecně nesvobody –, vyšlo najevo, že si český překlad jeho nejslavnějšího románu Hanebnost za dva roky od vydání pořídilo jen něco kolem 700 lidí) a tahle kniha na tom po mém soudu mnoho nezmění.

© Richard Olehla

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 141 čtenářů.

Diskuse

Vložil: CML 11, 13.05.2008 21:08
Coetzee, J. M.: Diary of a Bad Year
Pravda je, že překlad Hanebnosti je špatný, takže to na vyznění knihy bohužel nepřidá. Co bych si ale od Coetzeeho rád přečetl, tak to jsou romány Foe (kde si pohrává s robinsonovskými motivy) a Master of Peterburg (o Dostojevském) - ale těch se asi nedočkáme...
Vložil: KV, 12.05.2008 09:24
Coetzee, J. M.: Diary of a Bad Year
Coetzeeho Hanebnost, anebo spíše Disgrace je ale v originále výborná, mnohovrstevná kniha, a jistě by si ji zde v češtině přečetlo více lidí, nebýt zcela nepodařeného překladu, který musel odrazovat už při zkoumání knihy v knihkupectví. Od koupě mohla odradit i řada velmi kritických recenzí překladu.... Výborná, skvělá (!) je také Coetzeeho Age of Iron, kterou se snad ani nikdo do čj přeložit nepokoušel ... Škoda, že všechny dobře přeložené tituly (s vyjímkou staršího a také skvělého Život a doba Josefa K. a poněkud nečitelné Elizabeth Costello) jsou spíše drobnější, ne tak myšlenkově významná díla ....
Vložil: CML 11, 11.05.2008 09:01
Coetzee, J. M.: Diary of a Bad Year
Coetzee píše o Austrálii, protože zde již pár let žije a pracuje a má dokonce i australské občanství. Proč tu není ani zmínka o tom, že román vyšel před pár týdny i česky - Deník špatného roku - v nakladatelství Metafora (v překladu Z. Duška)? Jde již o čtvrtou Coetzeeho knihu v tomto nakladatelství... (předtím Pomalý muž, Chlapectví a Mládí). - Jinak souhlasím s tím, že to není špatná, ale ani skvělá kniha. Coetzeemu jsem na chuť nikdy moc nepřišel, Nobelovu cenu měl podle mě dostat někdo jiný - je tu přece řada mnohem lepších, výraznějších autorů, Philip Roth, Mario Vargas Llosa, Ismail Kadaré, Salman Rushdie, Margaret Atwoodová - ale už jsem si zvykl (a nejsem jistě sám), že nobelovka většinou přinese spíš zklamání výběrem vítěze (viz loňská Doris Lessingová...). Jen s výběrem předloňského Orhana Pamuka jsem navýsost spokojen!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   64%čtenáři

zhlédnuto 3330x

štítky k článku

Inzerce