Kornelia Piela

Malá nikdy nebude bydlet ve Waldzellu
Malá by v tomto příběhu být neměla. Objevuje se
náhodou. Když chceš pádit a rozrážet vzduch,
můžeš lehce zabloudit. Záměrné
úsměvy adresované kolemjdoucím mužům. Je jasné,

že se s ní neožení. Jedinou šancí jsou předmanželské
služby. Jedinou šancí je uvědomění sisebe sama -
jako vždy. Pro dobro intelektu. Meditace
a zalíbení v kráse. Chlapci nezapomenou.

Tady není místo na modřiny a jizvy, na potoky
času. Existující utopie nepřijímají poselství
ze zemí malých děvčátek. Ani takhle hezkých.

Nepřipoutávej se k ní, miláčku.

Už i okna jsou na odpis, dveře chybí odjakživa,
tak kudy bychom se tam měli vracet.
Sotva nastíněný příběh stačil uvíznout v krku.
Takhle se potichu začíná zapomínat.

Na nových mapách jsou jiná bílá místa,
když se tu konečně usadíme, už jen
děláme místo vzpomínkám z budoucnosti.
Chybí několik popisů, pár slov, nějaké věty.

Když se tu konečně usadíme, už jen
odejít z domova a nevracet se. Už z dálky je vidět, že
chybí několik popisů, pár slov, nějaké věty,
z tabulek pokrytých měděnkou zmizela všechna písmena.

Překlad © Martina Bořilová