Guerra, Wendy: Všichni odcházejí (in Reflex)

Guerra, Wendy
Všichni odcházejí (in Reflex)

recenze beletrie zahraniční

Osud sněhové vločky v tropickém socialismu líčí prozaická prvotina kubánské spisovatelky Wendy Guerra. Už proto, že hlavní hrdinka deníkové novely Všichni odcházejí se po tvrdohlavém rozmaru své hipísácké matky jmenuje Nieve (Sníh).

Sníh nad Kubou
Wendy Guerra: Všichni odcházejí. Přel. Denisa Kantnerová, Euromedia-Odeon, 2008, 192 s.

Osud sněhové vločky v tropickém socialismu líčí prozaická prvotina kubánské spisovatelky Wendy Guerra. Už proto, že hlavní hrdinka deníkové novely Všichni odcházejí se po tvrdohlavém rozmaru své hipísácké matky jmenuje Nieve (Sníh).

Sníh, který taje, kdykoli na něj začne pražit příliš agresívní slunce, a tím tu je jak samotný politický režim, tak prostá individualizace malé dívenky uprostřed rozvrácené rodiny. Matka vyznávající volnost, aktivistka, u níž přespávají desítky umělců-disidentů a lidí ze šedé zóny, na jedné straně a její protipól otec, s nímž už sice nežije, ale on malou Nieve vysoudí. Aby ji následně neposílal do školy, nechal hladovět a sem tam jí jednu ubalil.

"Máma říká, že jestli chci žít a nemluvit o politice, mám jet do Kanady ... Na Kubě je podle ní politika obsažená ve všem, co člověk jí, co si obléká, kde bydlí, ve všem, co mu patří, i v tom, co mu nepatří," zapisuje si dospívající Nieve do deníku a to je postřeh přesně toho, kdo zjistil, že na ostrově, přes nějž se přehnal uragán nad cukrem, můžete patřit pouze do dvou táborů. Buď jste s nimi a účastníte se aktů zavržení a chodíte pořvávat: "Chátro, flákači, jděte pryč!" na disidenty, nebo sami v bytech organizujete konspirativní schůzky a čtete zakázané autory.

Během dvanácti let od roku 1978 až po studium na umělecké škole na sklonku let osmdesátých Nieve ve svém deníku dospívá sama k sobě a k tomu, že jí chybí potřebný radikalismu pro to, aby zaujala jen jedno ze dvou uvedených stanovisek. Vymezení vůči matce ji vrací zpět k režimu, ale sama se zase natolik "pomamila", že Fidelovu propagandu nebaští celou. Nestará se o ideály ani jedné strany a chce žít, což v jejím podání znamená jak tahání s prominentním umělcem, tak čtení trezorové literatury. Proč by si měla upírat jedno nebo druhé?

Z určitého úhlu pohledu to možná vypadá amorálně, ale vlastně to není o moc víc než osvobození od vnucené dichotomie "my versus oni", která je vlastní generaci, jež přišla, až když karty byly rozdané. Nieve musí být odvážnější. Protože je příliš konformní pro revolucionáře a málo poslušná pro systém, což se rovná zcela sama. Znamená to mít kuráž říct: "Ono je to trošku složitější."

Projevuje se to v zápisech z konce roku 1989, kdy se Kubánci dozvídají, že padla berlínská zeď, padla železná opona. Všechno hmatatelné, co Kubu podpíralo, se zbortilo a Nieve si uvědomí, že oni žádnou zeď kolem sebe nemají. Jenom jiné skupenství sněhu, které ostrov obklopuje "Nemůžu si představit, jak bychom tady rozbili tu vodní, beztvarou a hlubokou zeď." Próza Wendy Guerry ten val samozřejmě nerozbije - to záleží na tuhosti kořínků bratrů Castrových - ale umí dát poznat jeho beztvarost.

 

© Pavel Turek, aktualne.cz
článek vyšel v týdeníku Reflex 28/2008
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 95 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

61%čtenáři

zhlédnuto 2683x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce