Pessoa, Fernando: Nevinnost je nemyslet, básně Alberta Caeira

Pessoa, Fernando
Nevinnost je nemyslet, básně Alberta Caeira

ukázka beletrie zahraniční

Ukázky z díla Pessoova "pohanského" heteronyma Alberta Caeira.

Fernando Pessoa: Nevinnost je nemyslet, básně Alberta Caeira, překlad  Pavla Lidmilová, Garamond, Praha 2008

Ser poeta não é uma ambição minha.
É a minha maneira de estar sozinho.
 
Být básníkem není mou ctižádostí.
Je to můj způsob samoty.
 
HLÍDAČ STÁD
--
Moje myšlenky jsou spokojené
jako zvuk zvonců
za ohybem cesty.
Jen mě mrzí, že o té spokojenosti vím,
protože kdybych nevěděl,
místo aby byly spokojené a smutné,
byly by veselé a spokojené.
 
XVII
Salát
Jakou mám na talíři směs přírody!
Jsou to rostliny, sestry mé,
družky rostoucí u vody,
světice lidem neznámé...
Uříznou je a na stůl dají
a hluční hosté v hotelích
nedbale si „salát“ objednají,
lhostejní a samý smích.
 
Nevědí, že Matce Zemi
berou svěžest a první děti,
to první živé a duhové,
co kdysi Noe zahlédl,
když vody opadly a vrchol hor
vlhký a zelený se pozvedl.
A ve výši, kam holubice vylétla,
oblouk duhy zvolna vybledl...
 
Ze všemožných názorů o přírodě
nikdy nevyrostla ani travin, ani nevypučel květ.
Na veškeré vědění o věcech
se nikdy nedalo sáhnout jako na věci.
Chce-li být věda pravdivá,
jaká by byla pravdivější než o věcech bez vědy?
Zavřu oči a tvrdá zem, na níž ležím,
je reálná tak reálně, že i moje záda to cítí.
Nepotřebuji úvahy tam, kde mám bedra.
 
 
ZAMILOVANÝ PASTÝŘ
II
Láska je společnost.
Už neumím sám chodit po cestách,
protože už nemohu chodit sám.
Jedno viditelné pomyšlení mě nutí jít
a vidět míň, a přitom se radovat, že vidím vše.
I její nepřítomnost je něco, co je se mnou.
A já ji mám tak rád, že nevím, jak po ní toužit.
Když ji nevidím, představuji si ji a jsem silný jak vysoký strom.
Chvěji se však, když ji vidím, a nevím, kam zmizelo, co cítím bez ní.
Celý jsme jakousi silou, jež mě opouští.
Celá realita na mě zírá jako slunečnice s její tváří uprostřed.
 
ROZPTÝLENÉ BÁSNĚ
--
Kdesi za zatáčkou cesty
je možná studna, možná hrad,
a možná jenom cesta dál.
Nevím ani se neptám.
Když jdu po cestě před zatáčkou,
dívám se jen na cestu před zatáčkou,
protože mohu vidět jen cestu před zatáčkou.
K ničemu by mi nebylo vyhlížet druhou stranu
a to, co nevidím.
Všímejme si pouze místa, kde jsme.
Je dost krásné být tady, a ne někde jinde.
Jsou-li nějací lidé za zatáčkou cesty,
ať se starají o to, co je za zatáčkou cesty.
To právě je cesta pro ně.
Máme-li tam dojít my, dozvíme se vše, až tam dojdeme.
Zatím víme jen, že tam nejsme.
Tady je jenom cesta před zatáčkou, a před zatáčkou
je cesta bez nějaké zatáčky.
 
--
Až na mém hrobě vyroste tráva,
vězte, že na mě máte nadobro zapomenout.
Příroda nikdy nevzpomíná, a proto je krásná.
A zachce-li se vám morbidně „interpretovat“ zeleň na mém hrobě,
řekněte, že se pořád zelenám a jsme přirozený.
 

 

Překlad © Pavla Lidmilová
na iliteratura.cz se souhlasem překladatelky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3663x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce