Státní cena za literaturu
Vaculík, Ludvík (Státní cena za literaturu a překlad, 2008)

Státní cena za literaturu

Státní cenu za literaturu získal Ludvík Vaculík, za překlad Jiří Stromšík.

Ludvík Vaculík – za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru.

Prozaik, fejetonista a publicista Ludvík Vaculík (nar. 1926 v Brumově-Bylnici) působil po vysokoškolských studiích jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, v Československém rozhlase a v týdeníku Literární noviny (později Literární listy, Listy). Z jeho veřejných vystoupení v druhé polovině 60. let měl největší ohlas diskusní příspěvek na IV. sjezdu SČSS (červen 1967) a manifest Dva tisíce slov (otištěn v červnu 1968). Poté nemohl oficiálně publikovat, zvolil si svobodné povolání a výrazně se podílel na aktivitách samizdatu – jako autor, editor i vydavatel (Edice Petlice, časopis Obsah). Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. Do společenského života i do literatury se mohl vrátit až po listopadu 1989. Žije v Praze.

Z díla: Na farmě mládeže, Rušný dům, Sekyra, Morčata, Český snář, Jak se dělá chlapec, Milí spolužáci!, Nepaměti, Cesta na Praděd, Loučení k panně. Pravidelně publikuje v Lidových novinách sloupek Poslední slovo. Za doklad slovesně brilantního a k polemice vyzývajícího umění je pokládána jeho bilanční próza Hodiny klavíru (2007), komponovaný deník z let 2004–2005.

Ludvík Vaculík patří k významným a uznávaným českým prozaikům, je laureátem mnoha cen (Cena George Orwella, Cena Egona Hostovského, Cena Jaroslava Seiferta). Jeho publicistické texty přinášejí velmi osobní a naléhavou zprávu o morálním stavu české společnosti.

 

Státní cena za překladatelské dílo
Jiří Stromšík
– za dosavadní činnost v oblasti překladů literárních děl.

Překladatel a literární vědec Jiří Stromšík (nar. 1939 ve Valašském Meziříčí-Krhové) vystudoval obor němčina a čeština na FF UP v Olomouci, poté působil na jako aspirant na FF Univerzity P. J. Šafaříka v Prešově a jako odborný asistent na FF UK v Praze, kde mu jako neprověřené osobě nebyla v roce 1974 smlouva prodloužena. V průběhu dalších let učil němčinu na pražské jazykové škole, od roku 1985 pracoval v teoreticko-naukové redakci nakladatelství Odeon. Od roku 1990 působí na Katedře germanistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, zprvu jako asistent, v roce 1996 se habilitoval pro obor německá literatura a v roce 2004 byl jmenován profesorem. Žije v Praze.

Se jménem Jiřího Stromšíka jsou spojeny závažné překladatelské počiny, které českému kulturnímu kontextu zpřístupnily výrazná díla německé literatury. Vynikající germanista je svému autoru hodnotným partnerem, a to v rovině filologické i v rovině kulturněhistorické. Tuto skutečnost dokládá například jeho překlad rozsáhlého korpusu z díla Johanna Joachima Winckelmanna – vzhledem k tomu, že pro řadu textů nejsou dosud k dispozici komentované kritické edice. Uznání si zaslouží také brilantní přetlumočení krystalického narativního stylu Franze Kafky, osobitých textů Martina Walsera, Siegfrieda Lenze nebo Güntera Grasse. Překladatelsky snad nejzáslužnější je téměř úplný převod hlavních děl velkého středoevropského autora Eliase Canettiho (autobiografická trilogie Zachráněný jazyk, Pochodeň v uchu, Hra očí, román Zaslepení, eseje Svědomí slov, psychologická studie Masa a moc).
 

Aktualita

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Ana,

Ludvík Vaculík je mi celkem lhostejný, ale líbí se mi jeho sebeironická poznámka o tom, proč cenu dostal a jaká jsou kritéria: Kdo ji ještě nedostal a kdo by už mohl umřít... - Velice mě však potěšila cena pro pana prof. Stromšíka, jehož překladatelské práce si nesmírně cením a díky němu mohu číst ve skvělých překladech hlavně mého oblíbence Eliase Canettiho! Díky za ně i za další, za Kafku, Grasse...