Malý, Radek: Malá tma

Malý, Radek
Malá tma

ukázka beletrie česká

Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet. / Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám. / Vyvěsil jsem vlajku. Teď už dobře bude. / Vyhnal jsem svý Němce. Hergot, to se mám!

 

Radek Malý: Malá tma. Host, Brno 2008, 72 stran

 
  
Odrhovačka
 
Vyhnal jsem svý Němce ze svých malých Sudet.
Pak jsem to chtěl zapít. Zavřeli mi krám.
Vyvěsil jsem vlajku. Teď už dobře bude.
Vyhnal jsem svý Němce. Hergot, to se mám!
 
Kopance a klacky, nadávky a facky.
Nebylo to snadný, ale jsou ti tam.
Konečně jsem čistej. Vyhnal jsem svý nácky!
Vyhnal jsem svý Němce. Zůstal jsem tu sám.
 
 
 
Opilej vítr hraje s nocí karty.
Ona se smála, on jí dal rty na rty.
Po řece plujou poplivaný chleby.
Řekněte, hvězdy, proč jste jako hřeby?
 
Cpeme se horem, vypouštíme dolem.
Jsme stroje na trus. Málo ctíme půst.
Kočička čísi prosmýkla se kolem
mých nohou, mých úst… úst, co chtějí srůst.
 
Veliký pátek. Bůh brečí před kostelem,
jak byl by první, komu umřel syn.
Moc světel. Vítr vráží do zdechlin.
Za nízkou zídkou hádá se duše s tělem.
 
 
 
Do zahrad padly první květy
bílého mrazu. Sklízet je a klít
a zpívat písně, já tobě a mně ty,
je třeba. Tak pojď. Pojď se nezničit.
 
Vylovit z řeky smrtnou pannu
a napít se s ní třeba, třeba ne.
Ověnčit vínem slavobránu
a spálit listí pracně shrabané.
 
Až kouř se s mlhou v šero smísí,
až ztichne echo kaštanových slov,
až Ema vyjme maso z mísy,
vezmem se. Já tě, ty mě. Na hřbitov.
 
 
 
Vánoce přeběhly jako mráz po zádech.
Jak voják přes čáru – stejně ho vrátěj.
Vrátěj ho, slunce ne. Došel mu včera dech.
Vánoce přeběhly. Dny dál se krátěj.
 
Cpeme se v kostele na věčné půlnoční
a na mráz nechce se. Farář má krizi.
Hvězdáři z Petřína volají na oční,
že mají vidiny. Že slunce mizí.
 
Silvestr ochcává památník smíření.
Ale jsme veselí. To se dnes musí.
Zmrzli tři: dva bílí a jeden mouřenín.
Nebe se rozbilo na čtyři kusy.
 
 
 
Berlin

V kavárnách pijem u jednoho stolu
s rarachy vodku. Sluší nám to spolu.
Čtvrt na smrt. Ještě fůra času,
tak pijem. A Bůh drží kasu.
 
Andělé strážní míhají se za skly
výloh a sklínek. Do koní už práskli.
Nechtěli nalít ani včera,
tak pijem – z dlaní Lucifera.
 
V Kreuzbergu Kristus válčí se svým stínem
a červené je nebe nad Berlínem.
Stříká z něj krev a káva.
 
Jakýpak soudy – co si neprominem,
spálíme v lihu, spláchnem levným vínem.
Tak pijem. Marná sláva.
 
 

Stalo se šero v parku Sanssouci
Stalo se z vran, jimž bylo dáno křičet
Komorník stále v sále hartusí
a zažehává třistatřicet víček
 
Princátko pruské pořádá dnes bál
a hosté posté povolují písty
stalo se šero Vítr vlaze vál
oranžerií platanové listí
 
 
 
Předseda, soudce

Když nikde není místo pro kočárek,
vegetarián, přece dáš si párek,
oči se zúží do dvou malých čárek
a chce se spát.
 
Zasadíš jabloň, nestříháš – a zplaní.
Všechno ti zdaní, i tvá nepřiznání
a tajná přání z časů vinobraní.
Zdaní i chlad.
 
Postavíš – nebo koupíš – dům a spadne.
Co počít? Nic. A nebo syna. Za dne.
Za nocí kvílet, jak je žití snadné.
Pán. Muž. Stroj. Hrad.
 
 
 
Malátná malá tma mihavě mrká. Mosty
se o to přou, kdo půjde pod ně spát.
Je pondělí a po neděli hlad.
Malátná malá tma. Svítí z ní kosti.
 
Vranění, šeření. Čeření času. Ostych
utrhnout kytku, s můrami se prát.
Bílému králi dává dáma mat.
Jsou škvíry ve dvířcích. Jsou okolnosti.
 
Opletník plotní se zaplétá s plotem,
noc brčkem topolů mléko mlh srká.
Běžkyně lesklá potem.
 
Váha se převáží. V hodinách hrká.
Malátná malá tma míhavě mrká
na život za životem.
 
 
 
V muzejích míjíš hlavy potentátů,
za okny mží a zastavit se nesmíš.
Jako bys v puse nosil skelnou vatu,
jako bys včera papež byl a dnes myš.
 
Jako bys znal ty tváře, oči zrádné.
Ten chobot má, ten rohy a ten zas kly.
Venku mží, mříže míhají se za skly,
chodby jsou dlouhé a záchodky žádné.
 
Sály a sálky. Malé všední Salo.
Už domžilo, už do deště se dalo.
Za tebou věčně dědci tiší, šedí
se šourají a hledí, jestli hledíš.
 
 
  
Otázky, odpovědi

Je slunce v něm, či úpí před kočárem?
Je tenhle burčák náš, či z dovozu?
Je mladý podzim, nebo léto staré?
Je luna pátým kolem od vozu?
 
a kde je beránek?
 
Dál den se krví barví do nachova
Břicháči mraky panděra jí cpou si
Dál kočky mlčky po stavení brousí
Ty znají býlí, které luna chová
 
a kde je beránek?
 
Na křižovatce přivázaný k tyči
Na nebi, jen tak, nahatý, a křičí
Na stromě, trčí, plný vran a ran
Na loži v růži, trny rozedrán
 
nakresli mi beránka
 

© Radek Malý
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4214x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce