Reklama
Dai Sijie: Balzac a čínská švadlenka, přel. Jarmila Fialová, Mladá fronta, Praha 2005, 136 stran
| „On ne peut pas rompre avec la Chine, seulement la fuir. Ces mots viennent du coeur, ils résument ma vie.“ 1 (Dai Sijie) |
Dai Sijie
V posledních letech se celý svět nechává okouzlit Čínou, jejím ekonomickým potencionálem a rozvojem, neomezenými možnostmi, ale i kulturou. Komunistický režim se po desetiletích pevné vlády otevírá kapitalismu a prvkům demokratické vlády. Před několika měsíci se v Pekingu konaly letní olympijské hry a vládní strana se celému světu snažila ukázat, jakého pokroku dosáhla i to, že se celá země ubírá tím správným směrem. V minulosti ovšem Mao Ce-tungova pevná ruka a způsob vlády rozhodně nepřispívaly k dobrému obrázku země na Západě. Jedním z „temných období” je tzv. kulturní revoluce, jež probíhala v letech 1966 až 1976. Život intelektuálů, lékařů, vědců, literátů a mnoha dalších se navždy změnil, byli pronásledováni, vězněni a jejich děti byly poslány „na převýchovu” do zapomenutých vesniček kdesi v horách. Jedním z nich byl i Dai Sijie, který svou francouzsky napsanou prvotinou s autobiografickými prvky Balzac et la petite tailleuse chinoise (česky Balzac a čínská švadlenka, 2005), vydanou v roce 2000 ve Francii, okouzlil čtenáře po celém světě a vysloužil si uznání kritiky. Tento rok byl významný pro světovou literaturu z pera čínských autorů i proto, že další politický uprchlík žijící od roku 1988 ve Francii, Kao Sing-ťien, obdržel Nobelovu cenu za román Hora duše. 2
Kao Sing-ťien, spisovatelka Shan Sa 3 a Dai Sijie patří mezi nejvýznamnější představitele nové vlny čínských spisovatelů, kteří žijí ve Francii a svými díly dokázali oslovit mnoho čtenářů po celém světě. Poslední jmenovaný se narodil 2. března 1954 v jihovýchodní čínské provincii Fu-ťien (Fujian). Jeho rodiče byli lékaři, během kulturní revoluce se dostali do vězení a sám Sijie byl v roce 1971 poslán na převýchovu do horské vesnice v oblasti S´-čchuanu (Sichuan). Po svém návratu v roce 1974 mohl dokončit gymnázium a po smrti Mao Ce-tunga o dva roky později začal studovat na univerzitě dějiny umění. Zlomovým okamžikem byl pro něj rok 1984, kdy získal stipendijní pobyt v Paříži. Ve Francii se rozhodl zůstat natrvalo a začal se věnovat režírování filmů. 4
Jeho filmografie do dnešních dnů čítá celkem pět filmů. V roce 1989 na sebe upozornil prvním celovečerním filmem Čína má bolest, za který obdržel Prix Jean Vigo. V roce 1993 následoval Pojídač měsíce. Na motivy vietnamské legendy natočil v roce 1998 film Tang, ten jedenáctý. Zároveň jako spoluautor scénáře převedl na filmové plátno v roce 2002 svou knižní prvotinu Balzac a čínská švadlenka, která ještě téhož roku otevírala filmový festival v Cannes a získala nominaci na Zlatý Glóbus za nejlepší zahraniční film. Jeho posledním filmem jsou Dcery čínského botanika z roku 2006.
Během let strávených ve Francii se Dai Sijie seznámil se západní kulturou a literaturou a vztah, který si k Západu vytvořil, je patrný především z jeho útlé prvotiny Balzac a čínská švadlenka, která vyšla v roce 2000 v nakladatelství Gallimard.
|
„Chtěl jsem napsat román, kterým bych vzdal hold literatuře, která ovlivnila celý můj život. Právě skrze knihy se mi vybavují vzpomínky. Každé období mého života je spjato s romány, které jsem četl. Po patnácti letech strávených ve Francii jsem cítil potřebu psát ve francouzštině a chtěl jsem si také ověřit, zda jsem schopen v tomto jazyce vyprávět příběh.“ 5 |
Román, který bývá někdy pro svůj malý rozsah nazýván novelou, zaznamenal celosvětový úspěch. V prvním roce se ho prodalo na 250 000 výtisků a obdržel i několik významných literárních cen (Prix Edmée de La Rochefoucauld, Prix Relay du Roman d‘Évasion, Prix de Jouvenel). Po dlouhých 23 týdnů se držel na prvním místě žebříčku nejprodávanějších knih v New York Times. Nakladatelství Gallimard pokračovalo v dalších vydáních (2001, 2005, 2008), v roce 2008 vyšel komplet tří audionahrávek s upraveným textem knihy. Samozřejmě následovaly překlady do mnoha světových jazyků. Úspěch zaznamenalo především vydání ve Spojených státech amerických. Česky kniha vyšla v roce 2005 v překladu Jarmily Fialové (nakl. Mladá fronta). O tři roky dříve se z této knihy mohli těšit slovenští čtenáři. 6 Byla také přeložena do čínštiny.
V roce 2003 vychází spisovatelův druhý román Le complexe de Di (Diův komplex). Oproti své prvotině a některým filmům zasadil Sijie děj do současné Číny, kde spolu „soupeří“ komunismus a kapitalismus. Autor v něm kritizuje současnou čínskou morálku úzce spjatou s korupcí. Hrdina Muo se po studiu psychoanalýzy vrací z Francie domů do Číny, kde hodlá pod vlivem Freuda a Lacana vykládat lidem sny a zároveň se snaží osvobodit svou první lásku, Sopku Staré Luny. Literární kritika k dílu zaujala převážně negativní postoj; měsíčník Le Matricule des anges Sijiemu vytýká mj. stylistickou neobratnost a zbytečně dovysvětlující vsuvky, 7 ke kritice se připojil i literární časopis Lire. 8 I přes nepříznivý postoj odborné kritiky byl román ověnčen cenou Prix Femina.
V roce 2007 vychází příběh, ve kterém mladá Francouzka a Číňan společně pátrají po části ztraceného rukopisu, který začíná větou, jež dala název i celému románu – Par une nuit où la lune ne s’est pas levée. Na rozdíl od předchozích dvou knih se zde již nesetkáváme s autobiografickými prvky. Při jejím psaní strávil autor jeden rok výzkumem a rešerší v oblasti lingvistiky a budhismu. Letos v březnu má v nakladatelství Flammarion vyjít další román s názvem L´Acrobatie aérienne de Confucius. 9
Balzac a čínská švadlenka
V prvotině Sijie v ní čtenářům představuje Čínu v plném proudu kulturní revoluce, děj začíná roku 1971, a přestože se určitě nejednalo o „veselé“ období jeho života, všechny temné okamžiky procesu převýchovy, které přenesl do knihy, jsou zde stejnou měrou vyvažovány nadhledem, komičnem, milostným vztahem dvou protagonistů i silou přátelství. Další stejně důležitou, ne-li hlavní roli, zde sehrávají knihy, zakázané překlady šperků západní literatury, ke kterým se lze uchýlit před každodenními nepříjemnostmi, vzdělávat pomocí nich krásnou venkovanku a změnit nejen její pohled na svět. Nejedná se ale o úplný obraz té doby, jak poznamenal sám autor v jednom ze svých rozhovorů:
|
„Deset let byly všechny knihy, s výjimkou těch propagandistických, v Číně zakázány. Nepodávám zevrubný popis každodenního života lidí poslaných na převýchovu, můj příběh vypráví o tom, jak mohou knihy kompletně změnit život jednotlivce. Odehrává se na pozadí čínské kulturní revoluce a právě v ní je zdroj jeho autentičnosti a důvěryhodnosti.“ 10 |
Již od první scény po příchodu dvou mladých studentů na převýchovu do zapadlé vesničky na hoře s poetickým názvem Nebeský Fénix (le Phénix du Ciel) se čtenář stává svědkem střetu dvou světů; na jedné straně dvou mladíků, jejichž rodiny byly oficiálně vedeny jako „nepřátelé lidu“, se statisticky vyjádřenou šancí „tři z tisíce“ na návrat do města, a na straně druhé svébytným předsedou vesničky bývalých pěstitelů opia, ze kterých se po nástupu komunismu ze dne na den stali vzorní a uvědomělí zemědělci, kteří jsou ale nevzdělaní, často ani neznají aktuální poměry Číny, natožpak celého světa, a nikdy neviděli žádný film. Dva mladíci mají ale nespornou výhodu, vypravěč celého příběhu, jehož jméno neznáme (ve filmu se jmenuje Ma), umí hrát na housle a tato „hračka pro buržousty z města“ 11 jim nakonec spolu s budíkem, který v sobě skrývá kohoutka, co zobe zrní, dopomůže k respektu u venkovanů. Nejdřív je ale nezbytné včas zasáhnout, aby housle neskončily v plamenech (pro citované úryvky jsem zvolila zkratky F – originál a Č – překlad):
|
– Comment elle s’appelle, ta chanson ? „Jak se ta tvá písnička jmenuje?“ |
Ubytování v chatrči na kůlech nad chlívkem s prasaty, každodenní tvrdá práce na polích (vynášení lidských i zvířecích výkalů) prokládaná ještě tvrdší prací v dolech bez reálné šance na blízký návrat. Vypravěč a jeho přítel od dětství Luo se však setkají s nejkrásnější dívkou celé hory. Ta sice umí jen šít a málokdy opouští dům, stane se ale vhodným objektem pro „převýchovu“ ve zcela jiném duchu, než jakou naplánoval Mao pro oba mladíky. Předčítat Švadlence (la Petite Tailleuse) – opět neznáme její jméno – naučit ji psát a rozšířit její vědomosti se především pro Lua stane hlavní náplní jejich volného času. Vítaným pomocníkem je v tomto případě kamarád Brejloun (Binoclard) z nejbližší vesnice, syn rodičů literátů, kteří mu s sebou na venkov zabalili kufr plný překladů knih západní literatury. Poté co mu sehnali lidové popěvky od místního mlynáře, které ovšem upravil podle oficiálních požadavků, odjíždí Brejloun zpět do města pracovat do nakladatelství. Během slavnosti před jeho odjezdem se trojici hrdinů podaří ukrást kufr plný zakázaných knih:
|
„A l’intérieur, des piles de livres s’illuminèrent sous notre torche électrique ; les grands écrivains occidentaux nous accueillirent à bras ouverts : à leur tête, se tenait notre vieil ami Balzac, avec cinq ou six romans, suivi de Victor Hugo, Stendhal, Dumas, Flaubert, Baudelaire, Romain Rolland, Rousseau, Tolstoï, Gogol, Dostoïevski, et quelques Anglais : Dickens, Kipling, Emily Brontë ...“ (F: 106) „Při svitu baterky se objevily hromádky knih – velcí západní spisovatelé nám otvírali náruč: v jejich čele náš starý přítel Balzac s pěti nebo šesti romány, následován Victorem Hugem, Stendhalem, Dumasem, Flaubertem, Baudelairem, Romainem Rollandem, Rousseauem, Tolstým, Gogolem, Dostojevským a několika Angličany: Dickensem, Kiplingem, Emily Brontëovou...“ (Č: 73-74) |
Po nocích oba chlapci doslova hltají evropské klasiky, přes den pracují na polích a ve volných chvílích kultivují Švadlenku; oba se do ní zamilovali, avšak ona dala přednost Luovi. Obyvatele vesnice si na svou stranu získali hlavně uměním vyprávět příběhy. Předseda je proto opakovaně poslal do několik dní chůze vzdáleného města, aby tam zhlédli promítání severokorejského filmu a pak ho převyprávěli celé vesnici. Když při druhé projekci ve městě promítali stejný film, nastal vhodný okamžik pro improvizaci podle „evropského modelu“. Když se následně krejčí během svého pobytu ubytuje u obou chlapců, aby si po nocích nechal vyprávět příběhy, není divu, že se na nových oděvech vesničanů objeví námořnické motivy z osudů kapitána Edmonda Dantese.
Poklidná atmosféra je narušena Luovým odjezdem za nemocnou matkou a Švadlenčiným zjištěním, že je těhotná. Svatby byly tehdy povolené až od pětadvaceti let, takže těhotenství a svým způsobem i potrat představovaly vážný problém. Odjela s vypravěčem do města, kde knihy opět pomohly celou záležitost vyřešit (za potrat vzdělanému lékaři „zaplatili“ Uršulou Miruetovou a Janem Kryštofem). Vše ale spěje k nevyhnutelnému konci. Švadlenka přizpůsobí svůj zevnějšek modernímu vzhledu (ostříhá si vlasy, ušije podprsenku) a v bílých teniskách se vydává vstříc velkoměstu. Oba mladíky tak nechá „uvězněné“ kulturní revolucí:
|
„Elle m’a dit que Balzac lui a fait comprendre une chose : la beauté d’une femme est un trésor qui n’a pas de prix.“ (F: 191) „Řekla mi, že díky Balzakovi pochopila jedno – krása ženy je poklad nedozírné ceny.“ (Č: 131) |
Dalším významným evropským dílem zmiňovaným v souvislosti s touto knihou je Shawův Pygmalion, který sice není v onom kufru, ale motiv převýchovy se jako nit táhne celým románem. Nejedná se zde pouze o milostný příběh; v díle jsou zastoupeny i dobrodružné, komické a historické prvky. Celek působí vyváženě a přináší zábavu i poučení.
Čtenář nemusí znát historii Číny posledního století, a přesto bude knize rozumět. Sijie neváhá pomocí vsuvek explicitovat pojmy, včetně pojmu kulturní revoluce:
|
„Deux mots sur la rééducation : dans la Chine rouge, à la fin de l’année 68, le Grand Timonier de la Révolution, le président Mao, lança un jour une campagne qui allait changer profondément le pays : les universités furent fermées, et « les jeunes intellectuels », c’est-à-dire les lycéens qui avaient fini leurs études secondaires, furent envoyés à la campagne pour être « rééduqués par les paysans pauvres ». (Quelques années plus tard, cette idée sans précédent inspira un autre leader révolutionnaire asiatique, un Cambodgien, qui, plus ambitieux et plus radical encore, envoya toute la population de la capitale, vieux et jeunes confondus, « à la campagne ».)“ (F: 11) „Pár slov o převýchově: koncem roku 1968 vyhlásil Velký kormidelník Revoluce, velký Mao v rudé Číně kampaň, která měla zemi od základů změnit: zavřely se vysoké školy a „mladí intelektuálové“, to znamená středoškoláci, kteří dokončili studium, byli posíláni na venkov, aby je „chudí venkované převychovali.“ (O několik roků později se touto bezprecedentní ideou inspiroval jiný asijský revolucionář, Kambodžan, který byl ještě ctižádostivější a ještě radikálnější, a poslal „na venkov“ všechny obyvatele hlavního města, staré i mladé.)“ (Č: 9) |
Velmi poeticky působí obraz zapomenutého kraje jihozápadní Číny a způsob, jakým místní lidé přijímají komunismus. Obecně lze říci, že na slovo poslouchají svého předsedu, avšak při jeho účasti na sjezdu ve vzdálenějším městě se morálka uvolní a odpadá i povinnost každodenní práce na poli. Nebeský Fénix nadále zůstává oblastí, kde přežívají původní tradice, zvyky a pověry. A tak je malárii třeba z těla „vyšlehat“ větvemi vrby a broskvoně, k nemocnému Luovi jsou zavolány čarodějnice, aby nad ním bděly a pomocí zaříkadel ho uzdravily (aby neusnuly, musí jim Ma vyprávět film); venkované také věří, že zubař vytahuje lidem ze zubů schované červy, a tak je uzdravuje. Osamělý starý mlynář ani nemusí vědět, že se hlavní město před více než čtvrtstoletím přestěhovalo do Pekingu. Nezapomenutelným zážitkem pro oba zůstane právě setkání s ním a jeho zablešenou chatrčí:
|
„Tout en buvant, je sentais des petits insectes grimper le long d’une de mes jambes, sous mon pantalon. A l’instant où j’y introduisis discrètement ma main ... je me sentis soudain agressé sur l’autre jambe. J’eus rapidement l’impression que ces innombrables petits chéris se réunissaient sur mon corps, ravis de changer de plat, ravis du nouveau festin offert par mes veines.“ (F: 77) „Při pití jsem náhle ucítil, jak mi pod kalhotami šplhá po jedné noze drobný hmyz. Právě když jsem tam navzdory protokolu, který mi ukládalo mé oficiální postavení, nenápadně strčil ruku, cítil jsem, že jsem atakován i na druhé noze. Najednou jsem měl dojem, že si ty nesčetné malé potvůrky daly na mém těle schůzku, nadšeny změnou menu, nadšeny novou hostinou, kterou jim nabízejí mé žilky.“ (Č: 53) |
Na čtenáře určitě zapůsobí lehkost a nenucenost autorova stylu. Jednou z nejdůležitějších složek knihy je právě příběh obou chlapců, který zaznamenává jeden z nich. Vypravěč příběhu na léta převýchovy vzpomíná s časovým odstupem několika desítek let, i proto dostává jejich osud nádech nostalgie po času mládí 12 a dodává příběhu i jakési kouzlo. Podporuje to i způsob, jakým popisuje samotné místo:
|
„... envoyés dans cette montagne, nommé « le Phénix du Cièle ». Un nom poétique, et une drôle de manière de vous suggérer sa terrible hauteur : les pauvres moineaux ou les oiseaux ordinaires de la plaine ne pourraient jamais s’élever jusqu’à elle ; seule pouvait l’atteindre une espèce liée au ciel, puissante, légendaire, profondément solitaire. „... které poslali na horu zvanou „Nebeský Fénix“. Má-li ve vás to poetické jméno vyvolat představu její strašlivé výšky, neobejde se bez zvláštního přirovnání: ubozí vrabčáci nebo běžní ptáci z roviny se k ní nikdy nemohli povznést; dosáhnout její výšky mohl jen ptačí rod spjatý s oblohou, mocný, legendární, bezvýhradně samotářský. |
Pro uvedení Švadlenky do příběhu používá rysů typických pro pohádky a legendy:
|
„La princesse de la montagne du Phénix du Ciel portait une paire de chaussures rose pâle, en toile à la fois souple et solide, à travers laquelle on pouvait suivre les mouvements de ses orteils à chaque coup qu’elle donnait au pédalier de sa machine à coudre.“ (F: 26) „Princezna oné hory Nebeský Fénix nosila světla růžové plátěné střevíčky, pružné a zároveň pevné, takže pokaždé, když šlápla na pedál šicího stroje, mohli jsme sledovat pohyb jejích prstů.“ (Č: 20) |
Tento fakt dokresluje i postava jejího otce, jediného krejčího na Nebeském Fénixu, který si doslova "žil jako král" (Č: 21). Všude tam, kam mu jeho nosiči donesli šicí stroj, byl nadšeně vítán a dopřával si nejlepší pokrmy, dokud neušil všechny šaty a neodešel do další vesnice. Konečně posunováním hodinových ručiček na budíku, jediném přístroji na měření času, „jsme už vůbec nevěděli, kolik je hodin, a nakonec jsme o času neměli nejmenší ponětí.“ (Č: 16)
Ze slohových postupů převládá vyprávění a popis, které čtenáři zprostředkovává vypravěč jako svědek těchto událostí. Ich-forma je důsledně dodržována, kromě tří úryvků nazvaných Slovo starého mlynáře, Slovo Luovo a Slovo švadlenky, kde postupně vypravěč s postavami vede až „výslech“; každý z nich podává svůj pohled na milostnou scénu u vodopádu. Přítomnost vypravěče jako tazatele, který chce zachytit situaci, u které nebyl, lze poměrně snadno určit:
|
„Votre interprète ? Non, je ne l’ai pas reconnu tout de suite. (F: 142) ... Qu’est-ce que vous dites ? Coït ? C’est un mot trop savant pour moi. (F: 142) … De quoi je me souviens ? Si elle nage bien ? Oui, merveilleusement bien, maintenant elle nage comme un dauphin. (F: 145) … Tu veux que je te raconte ce qui s’est passé la dernière fois ?“ (F: 150) „Váš tlumočník? Ne, hned jsem ho nepoznal. (Č: 98) ... Co říkáte? Koitus? To je na mě moc učené slovo. (Č: 99) ... Na co si vzpomínám? Jestli umí dobře plavat? Ano, úžasně dobře, plave teď jako delfín. (Č: 100) ... Chceš, abych ti vyprávěla, co se stalo naposledy?“ (Č: 103) |
Vypravěč Ma čtenáře novely po celou dobu vede a často ho i oslovuje:
|
„Souvenez-vous, j’ai déjà mentionné son nom en rapportant notre rencontre avec le père de la Petite Tailleuse, sur le chemin qui nous menait chez le Binoclard. (F: 49) ... Chers lecteurs, je vous fait grâce des scènes de chute car, comme vous pouvez l’imaginer, chaque faux pas pouvait être fatal. (F: 20) ... Voilà. Le moment est venu de vous décrire l’image finale de cette histoire. Le temps de vous faire entendre le craquement de six allumettes par une nuit d’hiver.“ (F: 182) „Vzpomeňte si, jeho jméno už padlo, když jsem líčil naše setkání se Švadlenčiným otcem po cestě za Brejlounem. (Č: 35) ... Drazí čtenáři, ušetřím vás scének pádů – jak si totiž dovedete představit, osudný mohl být každý krok. (Č: 16) ... Takže. Přišel čas popsat vám závěrečný obraz tohoto příběhu. Čas dát vám možnost zaslechnout jedné zimní noci škrtnutí šesti zápalek.“ (Č: 125) |
Poměrně neotřelými a odvážnými přirovnáními a charakteristikami jednotlivých postav se Sijie snaží přiblížit exotické prostředí evropskému, respektive západnímu čtenáři:
|
„Sur les couvertures des manuels, on voyait un ouvrier, coiffé d’une casquette, qui brandissait un immense marteau, avec des bras aussi gros que ceux de Stallone. A côté de lui, se tenait une femme communiste déguisée en paysanne, avec un foulard rouge sur la tête. (Une plaisanterie vulgaire, qui circulait alors entre les collégiens, consistait à dire qu’elle s’était entouré la tête de sa serviette hygiénique.)“ (F: 12) „Na obálkách učebnic jste viděli jen dělníka v čepici se štítkem, který třímal v pažích, silných jako má Stallone, obrovské kladivo. Vedle něho stála komunistická žena převlečená za venkovanku a s rudým šátkem na hlavě. (Mezi studenty se tehdy vulgárně žertovalo, že si kolem hlavy omotala hygienickou vložku.)“ (Č: 10) |
Dalo by se říci, že pro popsání situace na zapadlém čínském venkově se nebojí použít pojmů blízkých čtenáři s evropskými kulturními tradicemi a vzděláním: Ma chce tak např. "dodržet rytířský závazek" ("tenir l´engagement chevaleresque") 13 a starat se o Švadlenku během Luovy nepřítomnosti.
Hlavní postavy procházejí vývojem. Nejvíce je patrný u Švadlenky. Ta se z nevzdělaného naivního děvčete, které neumí číst, promění v duchaplnou mladou ženu, která si je vědoma svého postavení a svých možností, což vyvrcholí jejím odchodem do města. Proměna jejího charakteru je patrná již v průběhu knihy:
|
„Luo et moi restâmes debout, pendant qu’elle s’agenouillait devant la tombe de son ancêtre. Elle se prosterna plusieurs fois, et lui adressa des paroles consolatrices, dans une sorte de monologue murmuré avec douceur. Soudain, elle tourna la tête vers nous : „Luo a já jsme zůstali stát, zatímco ona poklekla u dědečkova hrobu. Několikrát po sobě se poklonila a něžně, šeptem k němu promlouvala útěšnými slovy jako v jakémsi monologu. |
Zajímavý životní zvrat je patrný i u Brejlouna, který se chopí příležitosti, aby se dostal zpět do města. Z nemotory se z ničeho nic, ovšem s vydatným osobním nasazením obou studentů, vyklube „uvědomělý znalec“ lidových popěvků.
Luo, který svými nápady a činy posouvá děj dopředu, je spolu s vypravěčem okouzlen světem v zakázaných knihách, který nemá nic společného s cenzurou a propagandou v Číně. Knihy se pro ně stávají neocenitelnou inspirací:
|
„De temps à l’autre, je ne pouvais m’empêcher d’ajouter des petites choses à droite à gauche, disons des petites touches personnelles, pour que l’histoire l’amusât davantage. Il m’arrivait même d’inventer des situations, ou d’introduire l’épisode d’un autre roman, quand je trouvais que le vieux père Balzac était fatiqué.“ (F: 156) „Místy jsem neodolal a tu a tam přidal nějakou maličkost, řekněme drobnou osobní notu, aby ji příběh víc bavil. Když se mi zdálo, že je otec Balzac unavený, tak jsem si některé situace dokonce vymýšlel nebo do děje zapletl epizodu z jiného románu.“ (Č: 107) |
Dai Sijie se ve své knize nesnaží podat úplný, detailně rozebraný obraz čínské společnosti za kulturní revoluce. Vypráví příběh o přátelství, lásce, o vlivu čtení knih na člověka. Zdá se, že právě toto spolu s faktem, že vyprávění příběhů, význam západní kultury a literatury má stále hodnotu a může oslovit i mladé lidi v komunistické Číně, rozhodlo o úspěšnosti této knihy, se kterou ani sám autor nepočítal. 14
Po letech vyšla kniha v překladu do čínštiny, ovšem s příslušnými úpravami (na obálce je Švadlenka oblečena v uniformě, pozměněno je i autorovo sdělení ohledně významu knih). Překladatel doplnil vydání o poznámku, ve které navíc zpochybňuje možný vliv západní literatury na člověka (a především Číňana). 15
Dodejme, že samotný film, jenž Sijie natočil v autentickém prostředí čínského venkova, musel proto doznat menších úprav (pozměnil se charakter předsedy, do kufru přibyly i čínské knihy). Snímek je ještě oproti knize zasazen do aktuálního rámce; na jeho konci zmizí vesnice v zapomnění pod vodní hladinou napouštěné přehrady Tři soutěsky. Přestože je dodnes v Číně zakázaný (jako všechny Sijieho filmy), stal se jedním z nejprodávanějších pirátských DVD nosičů na černém trhu. 16
Bibliografie:
SIJIE, Dai. Balzac et la petite tailleuse chinoise. Paris: Gallimard, 2000. 192 s.
SIJIE, Dai. Balzac a čínská švadlenka. Přel. Jarmila Fialová. Praha: Mladá Fronta, 2005. 131 s.
ŠOTOLOVÁ, J. (ed.). Francouzská čítanka. Gutenbergova čítanka současné francouzské prózy. Praha: Gutenberg, 2004. s. 230-271.
Balzac et la petite tailleuse chinoise – Documents et supports complémentaires. [online]. Dostupné z:
http://crdp.ac-paris.fr/parcours/index.php [cit.5.1.2008].
BERÁNKOVÁ, E. Dai Sijie – Balzac a čínská švadlenka. Lidové noviny, 14.1.2006 [online]. Dostupné z:
http://knihy.kvalitne.cz/recenze/sijie_balzac_ln.html [cit.5.1.2008].
BOSWART, Š. Čínští literáti v Evropě. Literární noviny, 45, 2005, s.11 [online]. Dostupné z:
http://literarky.cz/?p=clanek&id=1045 [cit.5.1.2008].
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945 [online]. Dostupné z:
http://www.obecprekladatelu.cz/F/FialovaJarmila.htm [cit.5.1.2008].
Par une nuit où la lune ne s'est pas levée – Dai Sijie [online]. Dostupné z:
http://www.chine-informations.com [cit.5.1.2008].
ŠOTOLOVÁ, J. Diův komplex (recenze) [online]. Dostupné z:
www.iliteratura.cz [cit.5.1.2008].
ZAHRADNÍČKOVÁ, H. Dai Sijie (portrét autora) [online]. Dostupné z:
www.iliteratura.cz [cit.5.1.2008].
ZAHRADNÍČKOVÁ, H. Dai Sije – Balzac a čínská švadlenka (recenze) [online]. Dostupné z:
www.iliteratura.cz [cit.5.1.2008].
WANG, L. Les écrivains chinois à Paris. In Zhonglian, 2002 [online]. Dostupné z:
http://francechine.mepasie.net [cit.5.1.2008].
www.cinsky.cz
www.gallimard.fr
_________________________
1. AISSAQUI, M. A la recherche de la langue Perdue. In Le Figaro, 18.01.2007 [online]. Dostupné z:
http://www.lefigaro.fr/ [cit.5.1.2008] zpět
2. nar. 1940, čínsky vyšlo v roce 1989 na Tchaj-wanu, francouzsky La montagne de l’âme (Éditions de l´Aube, 1995). V roce 1998 přijal francouzské státní občanství. Francouzský přepis jména je Gao Xingjian. zpět
3. nar. 1972, za svůj román La joueuse de go získala v roce 2001 Prix Goncourt des lycéens; česky vyšla Hráčka go v překladu Alexandry Freisové (Motto, 2003). Český překlad zachovává původní podobu jména. zpět
4. v letech 1984 až 1989 studoval na IDHEC – Institut des hautes études cinématographiques v Paříži. zpět
5. Balzac et la petite tailleuse chinoise – Documents et supports complémentaires. [online]. Dostupné z:
http://crdp.ac-paris.fr/parcours/index.php [cit.5.1.2008] zpět
6. Balzac a malá čínska krajčíročka. Slovart, 2002 (překlad Beáta Panáková). zpět
7. BABLON, L. Le Complexe de Di. In Le matricule des anges [online]. Dostupné z:
http://www.lmda.net [cit.5.1.2008] zpět
8. ŠOTOLOVÁ, J. Diův komplex (recenze) [online]. Dostupné z:
www.iliteratura.cz [cit.5.1.2008] zpět
9. http://www.chapitre.com [cit.12.2.2009] zpět
10. Balzac et la petite tailleuse chinoise – Documents et supports complémentaires. [online]. Dostupné z:
http://crdp.ac-paris.fr/parcours/index.php [cit.5.1.2008] zpět
11. Dai Sijie. Balzac a čínská švadlenka. Mladá fronta, 2005. str. 8 zpět
12. Balzac et la petite tailleuse chinoise – Documents et supports complémentaires. [online]. Dostupné z:
http://crdp.ac-paris.fr/parcours/index.php [cit.5.1.2008] zpět
13. Dai Sijie. Balzac a čínská švadlenka. Mladá fronta, 2005. str.109. Dai Sijie. Balzac et la petite tailleuse chinoise. Gallimard, 2000. str. 158 zpět
14. Balzac et la petite tailleuse chinoise – Documents et supports complémentaires. [online]. Dostupné z:
http://crdp.ac-paris.fr/parcours/index.php [cit.5.1.2008] zpět
16. Par une nuit où la lune ne s'est pas levée - Dai Sijie [online]. Dostupné z:
http://www.chine-informations.com [cit.5.1.2008] zpět
© Vladimíra Matějková
| Tweet |
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Související články:
Zhlédnuto: 1480x
Koupit knihu:
V roce 2012 projekt podpořili:
Top knihy
Inzerce
Inzerce
redakce se schází v kavárně
Top knihy
Inzerce
redakce se schází v kavárně