Srovnávací literatura
několik poznámek na úvod

studie literární věda

Srovnávací literatura (v českém kontextu se setkáváme i s označením literární komparatistika) je, navzdory svému na první pohled ne úplně průhlednému názvu, oborem kulturního zkoumání či spíše kulturní praxe, jejíž význam se v celosvětovém kontextu prosazuje čím dál naléhavěji.

Srovnávací literatura: několik poznámek na úvod…

Srovnávací literatura (v českém kontextu se setkáváme i s označením literární komparatistika) je, navzdory svému na první pohled ne úplně průhlednému názvu, oborem kulturního zkoumání či spíše kulturní praxe, jejíž význam se v celosvětovém kontextu prosazuje čím dál naléhavěji. Jeho obsahem a metodou je studium literárních a v širším slova smyslu kulturních fenoménů, přesahujících jeden jazyk, jeden region, jednu kulturu, jednu epochu. Ať už se zabýváme románem jako žánrem, barokem nebo romantismem, postavou dona Juana, jejími kulturními migracemi a proměnami od Tirsa de Molina po Milana Kunderu, tématem rajské zahrady nebo motivem šťastného divocha, vždy narazíme na hranice, které je třeba překročit, pokud se nespokojíme s pouhými výseky z těchto témat, jazykově nebo kulturně striktně omezenými. Základním impulsem srovnávací literatury je potřeba překračovat tyto v prvé řadě kulturní a jazykové hranice v zájmu hledání širších kontextů, v zájmu mapování literatury jako co nejkomplexnějšího celku. 
 
Srovnávací literatura tak není ničím jiným než reakcí na stále širší pluralitu současného světa. Žijeme v době bezprecedentní mnohosti, a tomu by mělo odpovídat i naše pojetí literatury. Už nevystačíme s jednotlivými izolovanými filologiemi, ačkoli se neobejdeme ani bez nich. Srovnávací literatura tak funguje jako místo syntézy, kde se protínají perspektivy a poznatky těchto jednotlivých filologií a kde je kulturní hierarchie nahrazena principem kooperace.  
 
Srovnávací literatura, šance pro všechny?
Jednotlivé filologie se svými jazyky sdílejí i jejich kulturní vliv a moc. Katedry anglistiky, romanistiky, hispanistiky a sinologie se úspěšně rozšířily po celém světě, vytvořily více či méně hustou síť míst, odkud probíhá opět více či méně intenzivní kulturní vyzařování vždy vázané na daný jazyk a jeho kulturu. Malé jazyky, okolo kterých se rozvíjejí malé filologie, nemohou těmto dominantním jazykům konkurovat a jejich pozice na okraji vlivu se stává nevyhnutelnou. Hierarchie nastolená jazyky a tradičními filologiemi je neúprosná. Germanistika tak ve sféře filologických zkoumání svou rozšířeností, prestiží a objemem textů zcela nezakrytě dominuje nad menšími obory, jako jsou bohemistika nebo kroatistika. Ale právě zde nabízí srovnávací literatura perspektivu, která zažité hierarchie zpochybňuje.
 
Germanistika své jednoznačně výsadní postavení ztratí, kdykoli se začneme zabývat širším literárním celkem – např. středoevropskou literaturou. Její úplný obraz získáme pouze v pomyslném průsečíku, kde se germanistika setkává s bohemistikou, hungaristikou, slovakistikou, polonistikou apod. Malé jazyky a filologie se tak stávají zásadními koreláty a spolutvůrci celkového obrazu středoevropské literatury, bez nichž by nemělo smysl vůbec se do jejího studia pouštět. Zároveň tím tyto malé jazyky a filologie získávají nový raison d’être na úrovni nadnárodních nebo přímo globálních celků. Velké jazyky spojují a unifikují, malé rozrůzňují, vnášejí do světa cit pro různé odstíny dějinných zkušeností pro inspirativní a osvobozující odlišnost.
 
V dynamickém vztahu mezi touto „jednotou a růzností“, použijeme-li titul slavné knihy Claudia Guilléna, spočívá jeden z hlavních důvodů, proč dnes srovnávací literaturu pěstovat. Jelikož je nejen prostředkem hledání společného základu, způsobem vzájemného poznání a přiblížení, ale zároveň je také komunikací uskutečňovanou s ohledem na vlastní totožnost a odlišnost. Je to způsob zkoumání globálního světa, kdy žádná kultura ani region nemůže pěstovat izolaci a autonomní odtrženost, kde se vše prolíná a ovlivňuje stále více, ať už prostřednictvím moderních komunikačních technologií, intenzivním data-flow, nebo zásluhou postmoderního otevření a znovuoživení dějinných kulturních archivů.
 
Navzdory Bábelu…
Vedle „hranic“ a jejich překračování je druhým základním pojmem srovnávací literatury „jazyk“, a to ve své významu obecném, diskursivním, i konkrétním, lingvistickém. Za obecné jazyky neboli diskursy můžeme považovat specifický jazyk celé kulturní epochy (již zmiňovaný romantismus nebo baroko), uměleckého druhu (film, literatura, divadlo), jazyk konkrétního vědění (filozofie, historie, sociologie, teologie) nebo jazyk určitého literárního žánru (román, epos, esej) či sám jazyk aktu vyprávění (naratologie).
 
Dnešní srovnávací literatura tak díky tomuto velkorysému pojetí dokáže překračovat hranice „čisté“ literárnosti, hranice literatury, jak byla tradičně akademicky chápána, směrem k plodným přesahům do mimoliterární oblasti, tam, kde se dva nebo více takových jazyků protíná. Prakticky se to projevuje např. v soustavném studiu vzájemných vztahů mezi literaturou a filmem, jak je to rozšířené na některých katedrách srovnávací literatury v USA i v Evropě (česky máme k tomuto tématu k dispozici zatím pouze práce S. Chatmana), ale i v tradičnějším studiu vztahů literatury a výtvarného umění (česky zejména J. Starobinski a W. Sypher). Takto pojatá srovnávací literatura umožňuje rovněž mapování dynamického pohybu mezi jednotlivými „literárními“ médii – od tradiční knihy po audioknihy a eBook.
 
A stranou pochopitelně nezůstávají ani jazyky v původním lingvistickém pojetí, koneckonců v této oblasti leží kořeny moderní srovnávací literatury, která se na počátku 19. století zformovala jako obor zkoumající vzájemné vztahy jednotlivých národních literatur. V současné době výrazné nové impulsy přicházejí především z oblasti translatologie. Ty zdůrazňují zásadní význam překladu v procesu literární komunikace, jeho možnosti i limity, a především základní komparativní zkušenost, která je v každém překladu obsažena – totiž překračování hranice jednotlivých jazyků a kultur. Srovnávací literatura se tak pomyslně vrací opět na svůj počátek, k důrazu na jednotlivé jazyky, na jejich svébytnost, ale zároveň neztrácí ze zřetele myšlenku vyšších kontextů, bez nichž bychom nemohli nikdy říci nic, co by přesahovalo rámec jednoho jazyka, někdy dokonce jedné knihy…

© Ondřej Kavalír

Diskuse

Vložil: jasmína, 02.04.2009 22:28
Srovnávací literatura: několik poznámek na úvod
Hezky napsané - založené na empirii, naléhavé.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 6560x

Inzerce