Viktor Špaček: Zmínky a případky. Literární salon, Praha 2007, 64 stran

Láhev

Ale tady jenom pán nese láhev.
A uvnitř pána?
Pán
nese láhev.

Ničím jiným není čas naplněný,
ani zvenčí,
ani zevnitř,
nejsou hodiny, dny, roky –

teď
tady
hodiny, dny, roky
jenom se nese láhev.

Proud

Jsem jak hadice, kterou protéká proud.
Chvíli ji zvedá, chvíli ji válí
zauzlovat se?
Pouštět proud jen koutkem úst?
Proud ji vždycky znova popadne
a mlátí hlavou o zem
té hadici,
navlečené na něm.

 
Vztah s chybou

Ale pak třesk dozněl a zapomnělo se.
Vysklené okno, nebo zasklené. Vypadá to stejně.
Nemusí se s tím dělat něco, mluvit, vědět.
Sám ten barák vymrzne.

Větývka

Tak lehce, jako by je někdo zapomněl,
v objetí skulili se z větývky života
a na zemi zápasí dál,
jako když hrob se pere s pařezem.

Ticho

Prsty v netrpělivosti?
Nebo oheň na střeše?
Svět, co mlčí po rozsudku,
jímž sám je.

© Viktor Špaček
na iLiteratura.cz se souhlasem autora i nakladatelky