Taková „naše současnost za pět set“
Rudan, Vedrana: Crnci u Firenci

Taková „naše současnost za pět set“

Nová kniha známé a lehce skandální spisovatelky Vedrany Rudan se tentokrát zaměřila na obyčejnou chorvatskou rodinu, její strasti a problémy se světem kolem i mezi jimi samými.

Asi se budeme trochu opakovat, ale Vedraně Rudan se podařila další opravdu dobrá kniha. Nemyslíme tím dobrá jen v rámci Chorvatska, ale dobrá i v evropském kontextu. Nutno přiznat, že Vedrana Rudan překypuje nápady a zároveň je schopná tyto ideje přetavit do solidní knihy a přitom se nebojí experimentovat s narativními postupy.

„Černoši ve Florencii“ nám představují jednu „takovou normální chorvatskou rodinku“. Každou kapitolu vypráví jiný člen této rodiny a nám se tak daří postupně si ujasňovat jednotlivé charaktery a pozice, které postavy v daném rámci mají. Nejprve se setkáváme s ještě nenarozenými dvojčaty, která vedou celou řadu v podstatě tragikomických dialogů, v nichž komentují své postavení, pokoušejí se poznat, o čem se mluví v televizi či rádiu, nebo rozebírají hádky a rozhovory členů rodiny. Vše je tu nahlíženo poněkud jinou – „dětskou logikou“, jako např. spor dvojčat o to, zda se na výrobu krému proti celulitidě používají namleté nenarozené (tj. potracené) plody. Pak se seznámíme se starou prababičkou – partyzánkou, která odmítá vzít v potaz řadu moderních změn (o chorvatském platidle – kunách – mluví sveřepě jako o dinárech apod.) a v podstatě si na všechno stěžuje a své dceři dělá občas i naschvály. Ráda by se ještě v životě dostala do Florencie, kde údajně dvoumetroví černoši prodávají deštníky (odtud název knihy). Její dcera –babička– pracuje, pracuje a pracuje, veškerou energii věnuje dětem, hádá se s matkou, nerozumí si s manželem (válečným vysloužilcem) a má italského milence (neboť dělá služku v Terstu). Pak nastupuje dcera – budoucí matka dvojčat (ale ještě to neví!), která je poněkud zdrcená svým mladým, ale již značně únavným životem a která to dotáhla dokonce tak daleko, že je otcem jejích budoucích dětí Srb. Předposledním členem rodiny, který má co říci, je bývalý voják –účastník poslední občanské války, který po návratu domů přestal pracovat i komunikovat se svou rodinou. Celé dny tráví jen díváním se do zdi a jen my, čtenáři, se postupně dozvídáme, proč má trauma, když nepřítele vlastně skoro ani neviděl, natož aby po něm střílel... Největší překvapení si ale autorka nechala až na závěr. Ke slovu se dostává syn –strýček dvojčat–, který se po krachu své kariéry v Americe vrátil domů, neboť mu chyběly „západy slunce doma na kopci“. Rozhodl se napsat knihu, a proto rozdal celé rodině kazetové diktafony, aby údajně „pro Američany“ za 50 euro namluvili své životní příběhy, postřehy a myšlenky. A nám se tak v knize všechny postavy odhalují a my se dozvídáme jejich skutečné úvahy a motivace chování, které navenek vypadají leckdy jako pravý opak.

Kromě obecného lehce feministicky kritického přístupu k mužům, ale i ženám, pak prostřednictvím postav Vedrana Rudan vyjadřuje též řadu svých značně kritických postojů vůči současné chorvatské společnosti (např. komentáře dvojčat k vysílání chorvatské televize, ke katolické propagandě apod.). A to vše je v lehkém závoji sarkasmu, ironie a černého humoru. Byť je kniha zcela nová, lze předpokládat brzké překlady do řady evropských jazyků, jako tomu bylo i u předchozích Rudaniných knih.

Začíná být stále zřejmější, že by si i český čtenář zasloužil přečíst si aspoň jednu knihu Vedrany Rudan v češtině.

Vedrana Rudan: Crnci u Firenci (Černoši ve Florencii), nakladatelství Profil International, Zagreb 2009, 170 s.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse