Nepveu, Pierre, 1. část

Nepveu, Pierre, 1. část

rozhovor beletrie zahraniční

Jak se v Kanadě financuje vydávání kulturních časopisů? Básník, romanopisec, esejista Pierre Nepveu (1946) má s žádáním o dotace dlouholeté zkušenosti...

 

Bez subvencí by nepřežily...
- rozhovor s Pierrem Nepveu

Pierre Nepveu (nar. v Montrealu, 1946) je básník, romanopisec, esejista. Je také autorem antologie La Poésie québécoise, des origines à nos jours (1981, Quebecká poezie od počátků po současnost) jež vyšla v několika reedicích. Proslavil se jako autor průkopnických prací o quebecké poezii a literatuře, když se pokusil přehodnotit zavedený přístup k jejich výkladu.
Byl členem redakční rady literárního časopisu Spirale, který v devadesátých letech i řídil. V Editions Fides založil a po určitý čas vedl ediční řadu Nouvelles études québécoises. Od roku 1978 učí na Université de Montréal, kde mj. působí také jako šéfredaktor revue Études françaises.

V Praze byl Pierre Nepveu na začátku května na soukromé návštěvě, dík aktivitě kanceláře kanadského velvyslanectví se nám ale podařilo požádat ho o rozhovor. Vzhledem k vyostřené situaci kolem dotací na kulturu bylo zajímavé dozvědět se, jak si v této oblasti vede Kanada a konkrétně frankofonní Quebec.

 

J.Š.: Jste známý kanadský básník, spisovatel, zasadil jste se o přehodnocení dějin quebecké literatury, ale stejně tak se již dlouhou dobu pohybujete v nakladatelském světě, a konkrétně máte velké zkušenosti s vydáváním literárních časopisů. Zajímal by mě proto váš pohled na finanční podporu kultury, vaše kanadské zkušenosti...
P.N.: Po určitou dobu jsem pracoval pro jeden kulturní a literární časopis, který jsem potom i řídil – časopis Spirale publikuje především recenze na literární, ale i jiná umělecká díla. I u nás jsou samozřejmě subvence strašně důležité...

- Tak důležité, že by bez nich podobná periodika zanikla?
- Určitě by neměla šanci přežít. Zejména časopisy tohoto druhu, které se obracejí jen k určitému výseku čtenářů, v našem případě to nebyli nějak výjimečně vzdělaní čtenáři, ale spíš publikum se značně vyhraněným zájmem. Co si pamatuji, nikdy jsme nedosáhli tak vysokého počtu předplatitelů, aby se nám náklady na vydávání pokryly – měli jsme nejvíc něco mezi čtyřmi a pěti sty pravidelných odběratelů.

- Vaši čtenářskou obec tvoří Quebečané?
- Převážně ano, časopis vychází v Montrealu a v menší míře se distribuuje i mimo Quebec.

- Jaký je systém dotací v Kanadě?
- Funguje na několika úrovních. Předně jsou to města, v našem případě odbor kultury města Montreal, mají sice skromný rozpočet, ale podporují jak časopisy, tak i jiné kulturní záležitosti. Další instancí je Quebec, quebecká vláda. A pak se ještě přispívá i na federální úrovni: finance rozděluje i kanadská vláda. Každý rok tak musíme psát dlouhý rozklad, reprezentativní žádost, a pravidelně musíme reagovat na výčitky, že nemáme dostatečný počet předplatitelů, že nemáme odpovídající příjmy – protože donátoři samozřejmě sledují i počet prodaných výtisků, zajímá je, jaký je zájem o časopis v knihkupectvích atd. Fungujeme ale jen díky tomuto systému dotací.

- Musíte tedy každý rok znovu o dotace žádat?
- Každý rok, ano. Je to zdlouhavé, vydavatele to velmi zatěžuje – představte si, že pro každou z těch tří úrovní, pro každý ten úřad je třeba vypracovat odlišnou žádost...

- A existují nějaká předem daná kritérie přidělování dotací?
- O přidělení dotace rozhodují nezávislé poroty složené z lidí, kteří danou oblast dobře znají – v našem případě to jsou ti, kdo se pohybují v ediční a časopisecké branži. Kritériem je samozřejmě kvalita obsahu, autorské zázemí, prestiž, tedy otázka uznání v daných kruzích...

- Rozhodne-li se někdo nový, třeba mladý nebo dosud neznámý člověk vydávat kulturní časopis, má nějakou naději dostat dotaci?
- Tenhle problém se objevuje každoročně – znám například jeden časopis, který se zaměřuje především na vydávání původní tvorby, například také na esejistickou tvorbu, existují asi pět, šest let, a na první asi čtyři čísla, tedy celé dva první roky žádnou dotaci nedostali. Museli časopis rozjet, dokázat si najít čtenáře, předvést, že to myslí vážně a že mají v dlouhodobějším horizontu co přinést. Teprve pak se stali hodnověrným žadatelem. Je tedy obvyklé, že zpočátku mívají nové projekty podporu odjinud, třeba ze soukromého sektoru, snaží se financovat z vlastních zdrojů.

- Mají, nebo nemají tedy kulturní periodika v Kanadě krušný život?
- Víte, je zvláštní, jak vysoký počet časopisů vychází a jak pestrý mají záběr. Zajímavý je také další fenomen: pro určité aktivity se celé skupiny časopisů dokáží sdružit. Třeba když je knižní veletrh nebo pro propagaci, a dokonce i k zajištění distribuce se umějí dát dohromady – nejen společně jednat, ale vypomoct si i finančně.

- Co znamená pestrý záběr?
- Neobyčejně rozrůzněná tematika. Máte třeba časopisy zaměřené na poezii, ale také například na science fiction, jiné se zabývají spíše kritickým ohlasem, publikují recenze... Ale je nutné doplnit, že i nakladatelství v Kanadě čerpají mnohé dotace, které jsou buď na vydání určitého titulu, anebo na časově omezené zabezpečení provozu nakladatelství podložené stanoveným edičním plánem. Frankofonní trh v Quebeku představuje nějakých šest milionů – z celkového počtu sedmi milionů obyvatel... Ale ani vy nejste moc početní, že? (upřímně se rozesměje)

- Subvence na literaturu jsou tedy určeny nakladatelům, nebo i autorům?
- Kromě zmíněných podpor na vydávání literatury existují také spisovatelská stipendia – ta se vypisují především na úrovni vlád Quebeku a Kanady. I ty rozdělují nezávislé poroty, zájemci musí podat žádosti, popsat své plány... Stipendia se dělí na různé kategorie. Známý a zkušený autor může dostat mnohem významnější částku, ti, kdo ještě neprorazili na poli slávy, bojují o nižší podpory. Jsou i spisovatelé, kteří se s trochou šikovnosti dokáží díky různým možnostem grantů uživit. (smích) Vážně, ti nejznámější, komerčně nejúspěšnější spisovatelé mají v tomto směru pohodlný život.
A pak ještě existuje i další možnost, tu znám dobře z okruhu svých známých básníků – různé programy podporující veřejná čtení: autoři dostávají jakýsi plat za to, že uspořádají turné autorského čtení. Musíte v tom opravdu umět chodit, kombinovat různé podpory a často číst na veřejnosti, a pak i básník může jakžtakž vyžít ze subvencí. Ale obecná praxe to není.

- V zásadě u vás tedy funguje standardní podpora literární tvorby...
- Ale zapomněl jsem ještě na jednu možnost: quebecké a kanadské univerzity mají často rezidenční programy pro spisovatele. Jsou často i roční a jejich principem je spojení financování státního a podpory od univerzity. Spisovatel, který takto dočasně „sídlí“ na dané univerzitě, ale nemusí nutně učit. Už jeho přítomnost se cení: je například zvaný na různá setkání se studenty, a vzhledem k tomu, že u nás jsou velmi časté a propracované kurzy tvůrčího psaní, může zájemcům pomáhat jako konzultant. Občas má nějakou přednášku, většinou zaměřenou spíš na představení své tvorby, svých názorů. Já třeba učím na Univerzitě Montreal, a u nás tento program využíváme bohatě. Dočasné spojení s určitým spisovatelem má pro celou univerzitu vždy velký přínos, studenti se sice celebrit zpočátku trochu bojí, ale postupně si k nim najdou cestu a dokáží využít toho, co jim daná osobnost může nabídnout. Teroretická výuka literatury tak třeba získává úplně nový rozměr.

 

Druhá část rozhovoru

 

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3338x

Inzerce
Inzerce