Pražské představení českého překladu románu Polony Glavanové Noc v Evropě
Polona Glavanová: Noc v Evropě, překlad Aleš Kozár, Agite/Fra 2007

Mezi 14. a 17. květnem už tak bohaté kulturní dění v české metropoli obohatil navíc mezinárodní knižní veletrh Svět knihy 2009 se zajímavým tématem, lehce ovlivněným českým předsednictvím EU "27 ze 27 - Evropa v literatuře, literatura v Evropě". Pražský veletrh je sice možná spíš moře pro upevňování nebo navazování obchodně-nakladatelských kontaktů, ale na svých březích nabízí také spoustu velmi přívětivých přístavišt pro klidnější setkávání knih a jejich autorů s jejich cílovým publikem. Po celém městu (neuvěřitelné, kolik větších či menších literárních kaváren se vejde do ulic Kafkova, Máchova a Havlova rodného města!) se odvíjela početná literární čtení a diskuse.

Jedno cele slovinské čtení ve své kavárně s č.p. 15 v Šafaříkově ulici (kam se dá, což je nejspíš opravdu jen náhoda, přijít po Lublaňské ulici) připravilo nakladatelství FRA a bylo věnováno představení českého překladu románu Noc v Evropě Polony Glavanové. Hlavní postavou večera byla samozřejmě autorka, rozhovor s ní vedl překladatel, jinak také hnací motor pardubické slovenistiky, Aleš Kozár. S velkým prožitkem, skoro v divadelní interpretaci - čímž si vysloužili na konci také hlasitý obdiv publika - přečetli několik úryvků z románu (paní Polona pochopitelně ve slovinštině, Aleš v překladu), čtení proplétali zajímavým povídáním o fenoménu literatury a cestopisu a cestování, autorčině motivaci pro psaní (v případě konkrétního díla pro psaní příběhu, jejichž hlavní hrdinové pocházejí také z neslovinského prostředí) a o tom, co spojuje dnešní obyvatele globální vesnice. Spisovatelčin názor na tento posledně zmíněný problém je, že nacionální iodentifikaci alespoň v rámci Evropy už vystřídal pocit generační identity. Rozhovor s publikem, který následoval, se dotýkal nejrůznějších věcí. Česká část publika se zajímala (vzhledem k již zmíněné živelnosti čtení, která byla pro většinu skutečně osvěžujícím překvapením), zda všichni slovinští literáti svá veřejná vystoupení realizují takto procítěně. K textu samotnému mířil dotaz o původu dynamiky samotného spisovatelčina literárního výrazu, v odpovědi na něj autorka vysvětlila, že se při psaní koncentruje na zvukovou podobu zapsaných slov a vět. Ze své perspektivy potvrdil vlastní vztah k témuž pricipu i překladatel, který byl dvojjazyčným publikem také pochválen za vynikající převedení hovorových prvků originálu do češtiny.

Večer byl velice příjemný, publikum (kterého nebylo - zejména pro trochu nešikovné umístění termínu večera do období první vlny univerzitních zkoušek - o mnoho víc než na tucet duší, ale i tak dost, abychom prostor příjemně naplnili) se při poslouchání dobře bavilo; jeho česká část svůj literární obzor rozšířila o příklad svěžího a komunikativního mladého slovinského literárního jazyka; spokojeno bylo i psisko, které pod nejbližším stolem pozorovalo lidské zaujetí jemu nejspíš ne zcela srozumitelným tokem slov. Po vystoupení přišla řada také na rozhlasovou novinářku, která s oběma protagonisty, zatímco my ostatní jsme okoušeli výrobky moravských vinařů a uzavírali nová přátelství, natočila krátké interview.

Můžeme tedy doufat, že tato událost, třebaže nebyla předem ohlášena s žádným velkolepým halasem, přispěla k upevňování zájmu Pražanů o slovinskou literaturu, kulturu a koneckonců také o slovinský jazyk sám.

Pokud ne dříve, tedy následující větší představení slovinské literární tvorby se uskuteční na podzim, kdy bude ve Slovanské knihovně představen sborník z loňské mezinárodní univerzitní konference o spisovatelce Zofce Kvederové a zásadní antologie slovinské lyriky posledních čtyřiceti let Krajiny za slovy, kterou připravili již zesnulý František Benhart a jeden z protagonistů v tomto příspěvku zmiňované události, Aleš Kozár.

© 2009 Andrej Šurla
článek vyšel v internetovém fóru SlovLit
na iLiteratura.cz se souhlasem autora