Volo, Fabio: È una vita che ti aspetto

Volo, Fabio
È una vita che ti aspetto

recenze beletrie zahraniční

Fabio Volo je spíše než spisovatel bavič, rozhlasový a televizní moderátor a v poslední době mimo jiné i herec. Na dráhu spisovatele se vydal roku 2001, kdy publikoval svůj první román Esco a fare due passi (Jdu se trochu projít), jehož výtisků se prodalo přes 300 tisíc.

Fabio Volo: È una vita che ti aspetto (Čekám na tebě celou věčnost), Mondadori, Milano 2004, 172 stran

Český čtenář dosud ještě neměl možnost poznat tohoto současného italského autora, velmi oblíbeného zejména u mladé generace. Nabízí se však škodolibá otázka, zda je to škoda či nikoli. Ale nepředbíhejme. Fabio Volo je spíše než spisovatel bavič, rozhlasový a televizní moderátor a v poslední době mimo jiné i herec. Na dráhu spisovatele se vydal roku 2001, kdy publikoval svůj první román Esco a fare due passi (Jdu se trochu projít), jehož výtisků se prodalo přes 300 tisíc. Po tomto prvním úspěchu vznikly v letech 2001-2007 další tři romány s obdobnou tématikou; kromě té naší Un posto nel mondo (Místo na světě) a Il giorno in più (Den navíc).
 
Román È una vita che ti aspetto (2003) je v pořadí jeho druhá kniha a svým způsobem navazuje na tu první. Opět je hrdinou mladý muž kolem třicítky, který se nám zpovídá ze svého dosavadního života, z toho, jaký by měl být a jakým se na konci stal. Oním hrdinou je Francesco, mladík, který má spoustu přátel, vysokoškolský diplom, pěkné auto, perspektivní zaměstnání a žije ve vlastním, komfortně zařízeném bytě. Podle společenských měřítek by to měl být ve své podstatě šťastný muž. A přece tomu tak není. Cítí potřebu být jen sám se sebou, ale zároveň má strach zůstat osamocený. V noci se budí hrůzou a bojí se, že přijde o rodiče. Trpí depresemi a ozývají se v něm hypochondrické stavy. Je obětí existenční strnulosti: existuje, ale nežije. Jeho lékař a současně přítel mu radí, aby se začal mít rád a začal mít rád svůj život: „Řekl mi také, že skončilo čekání na Godota. Měl bych nějakým způsobem začít jednat. Jednat o svém životě. Ale jaká je ta první věc, kterou mám udělat? Ten první krok? E pak, kdo je to do prdele ten Godot? Co já vím!“ (s. 29)
 
Spouštěcím mechanismem, který odstartuje Francescovo hledání sebe samého, se stane nenadálý odjezd jeho nejlepšího přítele, jenž ve své podstatě vede stejně tak prázdný život jako on. A tak nám na cestě za štěstím Francesco postupně odkrývá kapitoly svého života a my jsme svědky jeho nespokojenosti v práci, jeho neschopnosti komunikovat s rodiči a navázat s nimi užší vztah, jeho sexuálních a drogových dobrodružství, ale též jeho přeměny, na jejímž konci jej čeká vytoužený pocit štěstí po boku té pravé lásky.
 
Toliko k ději, který se zejména ke svému závěru jeví jako vystřižený z románů Danielle Steel. Upřímně? Ano, je tomu tak, s tím rozdílem, že hrdinou příběhu je nešťastný František, co nakonec ke štěstí přišel, a nikoli Františka.
 
Pokud jde o obsahovou stránku, autor vychází ze skutečného života. Situace, v nichž se hlavní hrdina nachází, jsou mladým lidem velmi povědomé a často se s Francescem v mnoha věcech ztotožňují. Jeho myšlenky, obavy, sny a fantazie jsou jejich myšlenkami, obavami, sny a fantaziemi. Zároveň téma, které se snaží zpracovat, je poměrně aktuální a čas od času dozajista postihne každého z nás. Kdo někdy nepochyboval o svém životě a o tom, zda způsob, jakým ho vedeme, má smysl či nikoli? Bohužel autorovo zpracování je velmi povrchní a místy připomíná jen uměle popsaný kus papíru. Je nad jeho síly jít do hloubky, k podstatě věci. Přišel by tím ostatně o velkou část svých čtenářů. V jeho případě se totiž nabízí otázka, zda jeho psaní není jen způsob, jak zaplnit díru na literárním trhu, respektive nabídnout nenáročným mladým čtenářům příběh, se kterým by se mohli sami ztotožnit.
 
Román je román psán formou monologu. V souladu s tematikou autor volí jednoduché krátké věty, často doplněné o řečnické otázky, užívá běžnou mluvenou italštinu, obohacenou o výrazy mladé generace a neváhá sklouznout ani k vulgarismům. Za nepostradatelný by se dal považovat v tomto případě Volův smysl pro humor a ironii a lehkost, s jakou dokáže vykreslit komické situace, které jsou jeho nejsilnější zbraní a nejlepšími okamžiky této knížky.
 
Osobně vidím přínos tohoto románu ve výstižném popisu současné italské mladé generace, a to jak jejího chování, způsobu trávení volného času, tak také jejího mluveného projevu. Fabio Volo se projevil jako výborný pozorovatel okolního světa a nezklamal ani jako bavič. Zaujal mě též mužský pohled na nás ženy. Která žena by taky nechtěla vědět, jaké myšlenkové pochody má muž v její přítomnosti? È una vita che ti aspetto je zkrátka velice nenáročná, odpočinková knížka, u které se možná pobavíte, ale nečekejte, že najdete recept na to, jak najít sebe a smysl svého života.
 

© Gabriela Unzeitigová. Recenze vznikla v semináři současné italské literatury na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 75 čtenářů.

Diskuse

Vložil: LUNA, 08.02.2010 00:22
Volo, Fabio: È una vita che ti aspetto
KRASNA KNIZKA..DOPORUCUJI
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

50%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 2129x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce