Angiolo Poliziano: Rispetti e dispetti. Poklony a pošklebky, přel. Jiří Dědeček, Galén, Praha 2009, ukázky na s. 9, 28, 38, 45.
To vítr v noci orval rudé máky
déšť lepí lístky na kamení skal
krvavý dekor pro diváky
poránu kdosi přichystal
A ty se ptáš proč jsem tak bledý?
Protože jsem tu naposledy
Podívej, déšť už ustává
Čeká mě cesta krvavá
_ _ _
Musíš mě zabít mám-li už být zticha
zabít dobře a úplně
špatně zabitý sténá vzdychá
tu o růži tu o luně
Marná je všecka tvoje snaha
musíš mě zabít moje drahá
pokud tě dříve neničí
mé lásky písně slavičí
_ _ _
Všechny ty ženy co mě kdy opustily
když jsem šel ještě na dračku
bych nevyměnil za tu chvíli
kdy jste mi řekla Miláčku
Tu směnu mi však nikdo nenabízí
vy mně i já vám jsme teď cizí
Bylo to jenom na zkoušku
tak tedy sbohem, Drahoušku...
_ _ _
Trápit se umím to je očividné
stačí jen nalézt pohnutku
slzy se řinou krev mi v žilách stydne
když si dám povel k zármutku
Není mne ani zapotřebí
jak Krista Pána přitloukati hřeby
k mým prázdným pašijovým hrám
postačí mi vlastní sebeklam
© Jiří Dědeček, nakl. Galén