Spiró, György: Feleségverseny 1

Spiró, György
Feleségverseny 1

ukázka beletrie zahraniční

Renáta Vulnerová, kterou jednomyslně a nadšeně zbožňuje celý maďarský národ, se narodila na hranici Kelenföldu a Albertfalvy v jednom poněkud vybydleném dvou a půl pokojovém panelovém bytě v osmém poschodí a říkali jí Rea, protože Reni se jim nelíbilo.

György Spiró: Feleségverseny (Souboj manželek), Magvető, 2009, 340 stran
Ukázka vznikla během překladatelského soustředění v Maďarském překladatelském domě v Balatonfüredu, které probíhalo pod lektorským vedením Roberta Svobody v červnu 2009.

1
Renáta Vulnerová, kterou jednomyslně a nadšeně zbožňuje celý maďarský národ, se narodila na hranici Kelenföldu a Albertfalvy v jednom poněkud vybydleném dvou a půl pokojovém panelovém bytě v osmém poschodí a říkali jí Rea, protože Reni se jim nelíbilo.

Ohledně školního vzdělání jejího otce, Bódoga Vulnery chybí údaje. Její matka Emmő Somondóová úspěšně dokončila základní školu. Je nepodloženou domněnkou, že se do Budapešti dostali z Bekešské župy v oné době, kdy tam z hlavního města a ze Zadunají odsunuli Cikány, neboť v době cikánského odsunu bylo již Renátě více než šestnáct let. Pravdou však je, že Bódog Vulnera po celé roky pobíral podporu jako Maďarskem Repatriovaný maďarský krajan, neboli, jak se tehdy říkalo, „vlastenecký uprchlík“. Mnozí z těch, kteří se v Maďarsku narodili, žili z takto podvodně získaných prostředků, když tvrdili – a falešnými dokumenty dokládali -, že pro své maďarství museli jako menšina uprchnout z některého ze sousedních států do staré vlasti.

Bódog Vulnera měl patrně na hejtmanství XI. obvodu nějakého příznivce, když podporu, která mu jako v Maďarsku narozenému nenáležela, pravidelně pobíral. Ovšem třicet-čtyřicet procent ze státem poskytované částky si strčil do kapsy podporu přiznávající úředník, podobně tomu tedy mohlo být i v případě Bódoga Vulnery.

Jelikož náš román je určen především maďarské mládeži, která dospívala v zahraničí, a která nezná ani dějiny tohoto čtvrtstoletí ani dnešní Maďarsko, budeme občas tuto jedinečnou historii prokládat stručným líčením doby a prostředí, upřímně doufaje, že tím nenarušíme běh událostí.

Vulnerovic dům odpojili od dálkového topení ještě před narozením Rey, a každý řešil zimu tak, jak mohl. Do módy znovu přišla litinová kamna, a protože komíny v podobných domech nebyly, vyřízli většinou v oknech díry a vyvedli jimi kouřové trubky. Kvůli nejistým dodávkám proudu nebyl elektrický radiátor dobrým řešením; v zimě byly beztak výpadky proudu častější než v létě. Jelikož takovéto vytápění bylo proti požárním předpisům, ze zásahového auta občas za účelem dopadení pachatelů vyskalovaly desítky kominíků, avšak prokurátoři přestupková řízení většinou s nelibostí odkládali.

Když zrovna pustili proud (Vulnerovic proud odebírali načerno, tedy kradli), ve velkém pokoji, kde se zdržovali ve dne, zapínali starosvětský zářič, který vypadal, jako parabolická anténa, v níž se žhavila kovová spirála. V takových bytech vytápěli jen jeden pokoj nebo půl pokoje. Do módy opět přišly duchny. Do nohou dávali na noc dvě věci: do ručníku zamotanou, na kamnech předehřátou cihlu, anebo gumovou láhev zvanou Termofor, kterou večer naplňovali teplou vodou. Vynálezce Manó Mocháts, který na své jméno nechal přepsat starý, prošlý patent, se před půl rokem vrátil domů z jednoho kanadského výzkumného ústavu, kde spolu s kolegy formuloval definici gravitačního zprostředkujícího prostředí. Tři členové čtyřčlenného výzkumného týmu obdrželi Nobelovu cenu nikoli podělenou na tři díly, ale každý zvlášť jednu celou, jen maďarského kolegu z toho vynechali. Když se to Mocháts dozvěděl, dostal ve svém pesterzsébetském bytě záchvat mrtvice, a když se znovu postavil na nohy, zařekl se, že se kanadským kolegům pomstí, a do pěti let vydělal s Termoforem víc než by činila suma devíti Nobelových cen. Jeho žák, Rabár Barrabi vypracoval princip gravitační bomby.

Po sídlištích chodili úředníci Státního ústavu teplotní normalizace, aby udržovali v obytných místnostech centrálně povolené maximum 14,6 stupňů. Měli všelijaké moderní měřící přístroje, které vláda draze nakoupila v zahraničí, ovšem tyto úředníky očekávali před domy rozhněvaní muži, takže pokud se nespokojili s nabízenou částkou a mermomocí chtěli jít měřit, důkladně je zmlátili.

Jak ve svém prvním prohlášení vyprávěl Birs Vulnera, mladší bratr Rey, teplou vodu kradli Vulnerovi z bývalé plovárny v Kondorosiho ulici. Potrubí postavili podle předpisů, jen na něj nežádali povolení. Voda nebyla horká, ale díky vestavěném čerpadlu, na nějž se dům složil, se v ní dalo i v osmičce prát a pomývat.

(Překlad © Tomáš Vašut)

 

* * *

Plovárna už léta byla mimo provoz, ale budovu v létě vytápěli, odsud se tedy brala teplá voda. Pucek Vulnera popřel, že by jeho rodina měla cokoli společného s pěstováním omamných látek. Řekl, že pěstitelé používají zdarma dálkové topení, od kterého obyvatele odřízli, ale plovárnu, která už roky zela prázdnotou, ne. Na to by potřebovali kontakty na samosprávě nebo na policii, Pucek Vulnera, který byl tohoto času policejním rotmistrem, obstaral informace na policejním kapitanátu.

Rea si kdysi na uzemí bývalé plovárny hrávala, jako podvýživené, neduživé dítě se protáhla ještě v pěti letech mezi polámanými, zrezivělými mřížemi. Někdy s ní byl i Pucek, její starší bratr, jindy Četra, sestra, která se ovšem raději courala na trhu, kde její matka, Máňa Šimandová pracovala načerno jako prodavačka. Obě dívky si právě hrály v houští, když se vedle nich spustil alarm plovárny, nezněl to jako zvonek, ale spíš jako siréna, a ze sousedních domů vyběhlo na deset ozbrojenců. A ony dvě se krčily v houští třesouce se strachy, Četra plná hrůzy Reu objala a Rea svou o poznání starší sestru konejšila. Choulily se tam, zatímco ozbrojenci vyváděli na ulici postavu spoutanou dvěma pouty a za sebou vlekli corpus delicti: vytrženou ambrózii.

Pucek později řekl, že siréna se spustí, až když se rostlina vytrhne i s kořeny, a následně naběhne komando, utrhnout jeden dva lístky není žádný problém, protože alarm je zabudovaný v zemi, tomu ale dívky nerozuměly. Pucek také vysvětloval, že tyto rostliny kvůli ZEU nelze pěstovat na volném prostranství, protože tam by je zbystřily družice, právě proto je pěstují na uzavřených prostranstvích a opatrně je dávkují teplem, topí jim, ale jen opatrně, protože družice měří i teplotu budovy, a kde naměří příliš vysokou teplotu, tam shodí bombu. Tomu rozuměly ještě méně, ale Pucek na tom nebyl o mnoho lépe, takže se o další vysvětlování již nepokoušel.

(Překlad © Kateřina Horváthová)

© Tomáš Vašut, Kateřina Horváthová
Na iLiteratura.cz se souhlasem autora a překladatelů

Diskuse

Vložil: Yaneva bila, 10.04.2019 18:45
Spiró, György: Feleségverseny 1
Madarsky jazyk
Vložil: Yaneva bila, 10.04.2019 18:44
Spiró, György: Feleségverseny 1
Madarsky Kashmir
Vložil: Yaneva bila, 10.04.2019 18:44
Spiró, György: Feleségverseny 1
Madarsky jazyk
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2156x

Inzerce
Inzerce