Na začátku října zemřel ve věku 82 let finský prozaik Veikko Huovinen (1927-2009) . 

Do finské literatury vstoupil tento severofinský samorost v r. 1950 sbírkou povídek Hirri, ale skutečný průlom zaznamenal až o dva roky později románem Havukka-ahon ajattelija (Mudrc z Havukka-aho, česky v překladu Jana Petra Velkoborského 1972), jehož hlavní hrdina, přírodní filozof Konsta Pylkkänen, je ztělesněním většiny mýtů o finské povaze – miluje přírodu, samotu i svou vlast, ale oddává se rád také planému mudrování a alkoholu.

Huovinen vydal více než 40 knih a experimentoval s nejrůznějšími žánry od společenské satiry po milostný román, ale typickým znakem jeho děl byl vždy humor, někdy laskavý, jindy groteskní až sarkastický - nikoliv náhodou za své literární vzory považoval N. V. Gogola a M. Twaina. Kromě již zmíněného románu Mudrc z Havukka-aho, vyšel česky v odeonském výboru Pět finských novel i Huovinenův Střihač psích drápů (1988).

Spisovatelovou největší láskou byla ovšem příroda a zejména les, ostatně sám původně pracoval jako lesmistr. Hold lesu vzdal vrcholným způsobem v unikátní próze Puukansan tarina (Příběh stromového národa), která byla v roce 1984 nominována na cenu Finlandia. Hlavní postavou zde není nikdo jiný, než přes 400 let stará moudrá sosna.

Poslední Huovinenova kniha, Pojan kuolema (Smrt syna, 2007), se však od většiny předchozích značně liší, neboť autor se v ní pokusil vypsat ze zármutku nad sebevraždou svého nejmladšího syna. K vydání knihy se dle vlastního vyjádření rozhodl také proto, aby pomohl dalším lidem vyrovnat se s nečekanou ztrátou svého blízkého.

O tom, že je o Huovinenovy texty stále zájem, svědčí i fakt, že se ve Finsku každoročně hraje několik divadelních adaptací jeho próz a režisér Kari Väänänen právě dotáčí film podle románu Mudrc z Havukka-aho. Premiéry filmu, která se chystá na leden příštího roku, se Veikko Huovinen už však bohužel nedočkal.