Petterson, Per: Jeg forbanner tidens elv , Oktober Forlag, 2008.

Cena Severské rady za literaturu, kterou tento společný severský orgán udílí každoročně knize libovolného žánru napsané v jednom ze severských jazyků, putuje po sedmi letech opět do Norska. Naposledy sklidil nejvyšší ocenění Severské rady Christensenův román Halvbroren (Poloviční bratr, norsky 2001, česky 2004). Za rok 2009 udělila porota cenu norskému spisovateli Peru Pettersonovi za román Jeg forbanner tidens elv (Proklínám řeku času, norsky 2008).

Per Petterson debutoval v roce 1987 a od té doby napsal celkem šest románů, jednu sbírku povídek a jednu sbírku esejů. Bestsellerem se stal až poměrně nedávno román Ut og stjæle hester (Jít krást koně, norsky 2003, česky 2007), který byl zatím také jako jediný přeložený do češtiny. Uznání se však Pettersonovi dostalo i za dřívější tvorbu, což dokládá i fakt, že byl na cenu Severské rady za literaturu nominován již před dvanácti lety za román Til Sibir (Na Sibiř, norsky 1996).

Arvid, hlavní hrdina románu Jeg forbanner tidens elv, vyrostl ve východní části Osla, která na rozdíl od bohaté západní části byla domovem proletariátu. K této třídě se Arvid pod vlivem marxismu-leninismu také pyšně hlásí a před studiem dá proto přednost práci. Odchod ze školy je pro matku, která neměla možnost studovat, životním zklamáním a postaví mezi matku a syna neproniknutelnou zeď, kterou se po letech snaží oba prolomit.

Příběh nemocné matky a jejího syna, kteří hledají vzájemné porozumění, není jen intimním vyprávěním o složitosti lidských vztahů. Život jedince nelze oddělit od společensko historického vývoje, tím je v knize Norsko sedmdesátých let. Jak napovídá název knihy, který je citátem z básně vůdce Maa, čas bohužel nelze zastavit, ani vrátit.

Pettersonovo mistrné vyprávění je postaveno stejně jako v románu Ut og stjæle hester na mlčení, na nevyřčených pravdách a nikdy nepoložených otázkách. Mimo to je Petterson také básníkem přírody a jeho lyrické líčení podzimní přírody na poloostrově Jylland dodává příběhu sílu.

© Barbora Grečnerová