Amat, Nuria: Ať na mě prší život

Amat, Nuria
Ať na mě prší život

ukázka beletrie zahraniční

Dům obklopují zelené louky a na svahu vysoké hory si vymlela koryto maličká říčka. Mnohá léta jsme se bavili přeskupováním kamenů, které měly sloužit jako překážky ztěžující pstruhům pohyb ve vodě.

Nuria Amat: Ať na mě prší život, přel. Marie Jungmannová, Odeon, Praha 2009
 
Dům obklopují zelené louky a na svahu vysoké hory si vymlela koryto maličká říčka. Mnohá léta jsme se bavili přeskupováním kamenů, které měly sloužit jako překážky ztěžující pstruhům pohyb ve vodě.
Ještě teď, když vidím vodu, sním o rybaření.

Výše nad domem roztroušené jehličnany a několik úhledných krav tvoří neměnnou scenerii tohoto zapomenutého kouta mimo malou zemi.

Nenávidím na tom místě jeho pohodlí švýcarské pohlednice, vymýšlím si o otci, že si umínil postavit dům na místě, kde jsme odedávna trávili léto, aby tam jezdil s novou ženou a tímto rodinným vměšováním prolomil náš smutek opuštěných dětí. Plánovat nový život je vždy pochybné u člověka, který se domnívá, že hodně miluje, a proto je od kořenů ohrožen, ale pokouším se nechat stranou osobní zaujatost a rozhoduji se vrátit k historii počátků podle návodu svého otce, který žádá:

Hodně miluj a výměnou za to nic neočekávej.

Otci se odedávna líbily krátké aforistické věty, které používal jako vodítka pro život.

Amor vincit omnia. Láska zmůže všechno.
 

Z čehož lze po chvilce přemýšlení odvodit:

Proč milovat, když se necítím milovaná?

Předcházející léto se nová žena mého otce rozhodla utéct z tohoto domu v horách a projevila tak svůj nesouhlas s naším příjezdem. Dcera i já jsme v prokletém domově nebyly dobře přijaty. Ale tento příběh se stal před dvanácti měsíci, když můj otec ještě žil a macecha pořád ještě nesnesla pohled na otce s dcerou spolu pod jednou střechou.

Ty můžeš taky odjet, jestli chceš, řekla jsem otci.

Skutečně osamělou bytostí není ten, kdo byl opuštěn svými drahými, ale ten, kdo s nenapravitelným úsměvem na rtech trpí v jejich středu.

Budilo lítost vidět ho zdrceného okolnostmi, které si nevybral a nemohl zvládnout.

V očích mu byl vždy vidět tenký skelný povlak nerozhodné melancholie.

A tři dny poté, co manželka otce opustila, se za ní vrátil do města, kde citová jistota ubohé ženy už nebyla ničím ohrožována a nemusela se o ni s nikým dělit.

 

Macecha se nechovala vždycky jen ďábelsky. S mými dcerami vycházela dobře. Nežádoucí jsem byla já.

Snaží se být velkorysá v osobních věcech. Předměty, které maskují nevraživost uraženého a pomáhají očistit jeho viny. Je možné, že otec požádal svou novou ženu, aby se snažila trochu zabývat životem jeho dcery. Takže třeba nějaké prostěradlo pro tebe, nebo nějaký svetřík pro holčičku.

Dárek provázejí kapky jejího chladného pohledu. Její temperament německé školačky se nesrovnává s naším, katalánským, velmi osamělým, odtažitým a zvláštním.

Je překvapivé, jak málo ji zajímalo štěstí mého otce. Nemůžu jí to vyčítat. Vdala se za někoho zamilovaného do mrtvé.

 

 

© Marie Jungmannová


 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2490x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce