Cena Hieronymitae Pragenses

Cena Hieronymitae Pragenses

aktualita překlad

Úvodní slovo z vyhlášení výsledků prvního ročníku překladatelské soutěže pro mladé překladatele z portugalštiny

 

Cena Hieronymitae Pragenses - úvodní slovo

Vážené dámy, vážení pánové, milí kolegové,

sešli jsme se, abychom vyhlásili vítěze prvního ročníku překladatelské soutěže nesoucí název Hieronymitae Pragenses, jejímž smyslem je podpora začínajících překladatelů z portugalštiny.

Tato iniciativa vzešla z Ústavu románských studií a od samého počátku ji podpořilo pražské Centrum Camõesova institutu v čele s Joaquimem Ramosem. Ráda bych vyzvedla skutečnost, že přestože Camõesův institut tento první ročník ceny plně dotuje, přihlašované překlady nebyly ve statutu ceny omezeny na literaturu portugalskou, ale jejich základem mohla být literární tvorba všech lusofonních zemí. To, že byly nakonec přihlášeny překlady pouze z literatury portugalské, je podle mého soudu nejen výsledkem evropské spolupráce a programů Erasmus, ale i výsledkem soustavné podpory, jíž se portugalistice a výuce portugalského jazyka od Institutu Camões dostává na všech českých univerzitách. Ráda bych při této příležitosti vyjádřila naději, že se v příštích ročnících soutěže Hieronymitae Pragenses podaří spojit portugalský a brazilský zájem o výuku a šíření portugalštiny v České republice a lepší obeznámenost české veřejnosti s lusofonními kulturami. Podpora překladu a překladatelů je k tomu královskou cestou.

Protože jsme teprve na začátku cesty a vyhlašujeme výsledky soutěže poprvé, dovolte mi několik slov k poněkud neprůhlednému latinskému názvu soutěže. Na první pohled odkazuje k patronovi překladatelů svatému Jeronýmovi, od něj se však rozbíhá dvěma směry, jimiž se ubírají česká a portugalská jeronýmovská tradice. Na jednom pólu stojí Hieronymus Pragensis alias Jeroným Pražský, reformační myslitel, který v mládí studoval jako český stipendista v Oxfordu a na Sorbonně. Na pólu druhém pak portugalští jeronymité, příslušníci řeholního řádu Ordo Sancti Hieronymi neboli Hieronymitae. Od jejich lisabonského kláštera – jedné z mála památek manuelského renesančního stylu, která přežila lisabonské zemětřesení roku 1755 – odplouvaly v době objevných plaveb karavely do Afriky, Asie a později Brazílie. Portugalští Hieronymité jsou místem, odkud se člověku otevírá svět. A Hieronymitae Pragenses jsou tedy současně Jeronýmovci Pražští i pražští jeronymité. Pomyslné bytosti nepřeložitelně spojující nejprve dvě země, které se v dějinách spojovaly spíše výjimečně, posléze ale – doufejme – i Čechy a celý portugalsky mluvící svět.

Prvního ročníku soutěže se zúčastnilo osm soutěžících, mezi nimiž byli studenti a absolventi FF v Praze a Brně. Sedm z nich překládalo prózu a jedna poezii. Překladatelé si ve všech případech vybrali díla portugalských autorů dvacátého století, jmenovitě – chronologicky seřazeno − šlo o Sophii de Melo Breyner Andresenovou, Jorge de Senu, Branquinha da Fonsecu, Miguela Torgu, Josého Saramaga, Herberta Heldera, Hélii Correiovou a Inês Pedrosovou.

Podle statutu Ceny předkládají soutěžící překlad v rozsahu 15 až 20 NS prozaického textu nebo 150 až 200 veršů. Každý překladatel ví, že to nedá málo práce. V době, kdy čím dál víc studentů při studiu pracuje, můžeme mít radost, že se přece někteří pouštějí i do obtížné, nadto nehonorované práce nad rámec všech svých povinností. V tomto smyslu bychom vlastně měli ocenit každý přihlášený překlad jako projev nadstandardního zájmu.

První porota, která posuzovala překlady přihlášené do soutěže Hieronymitae Pragenses, pracovala ve složení: PhDr. Vlasta Dufková, PhDr. Marie Havlíková, PhDr. Zuzana Burianová, PhD. a Mgr. Silvie Špánková. Všem patří za jejich poctivou práci dík.

A nyní už k výsledkům. Statut ceny předpokládal ocenění prvního, druhého a třetího místa, konkrétní předložené překlady však porotu přiměly, aby udělila i jedno čestné uznání.
Vysloužil si ho překlad novelky Baron z roku 1942, jejímž autorem je Branquinho da Fonseca, tvůrce spojený s druhou generací modernistů. Baron je pro začínajícího překladatele výborně zvolený text – a výběr textu odpovídajícího překladatelovým možnostem je jednou z velkých překladatelských ctností. Baron, zasazený do prostředí tradičního iberského venkova, vypráví na portugalskou prózu poměrně jednoduchým, přesto však vybraným stylem hluboce lidský příběh o potřebě ideálu lásky a krásy, na němž se nakonec dokáží shodnout dva v mnoha ohledech protikladní muži, od kterých bychom pochopení pro nemateriální hodnoty spíše nečekali.
Porota na překladu ocenila především vyrovnaný výkon bez velkých propadů a celkovou solidnost překladatelského přístupu. Překladatelkou Barona je Barbora Kraftová, studentka posledního, 5. ročníku oboru portugalistika na FF UK v Praze.

Na třetím místě se umístil překlad fascinující, výrazově nesmírně obtížné prózy Zázračný léčitel od moderního portugalského autora Jorge de Seny. Senova novela vychází ze dvou středověkých legend obsažených v Zahradě ženichově z první poloviny 15. století a na příběhu o člověku, který se spolčil s ďáblem, ukazuje složitost hranic mezi dobrem a zlem. Jorge de Sena nebyl jen prozaik, ale také básník a mimořádně erudovaný literární historik a jeho novela se vřazuje do proudu suverénních přetvoření starých textů, jejichž cílem je na základě hlubokých znalostí výchozího díla pokračovat v určité výpravné tradici tak, aby mohla oslovit i moderního čtenáře. Takto široce rozkročeného tvůrce není snadné sledovat – a úryvky překladu Zázračného léčitele nebyly náhodou součástí překladatelčiny diplomové práce.
Porota ocenila překladatelčinu odvahu pustit se do takto interpretačně i stylisticky náročného textu. Se Senovou literární bravurou by měl co dělat i velmi zkušený překladatel, protože čtenář si tu všimne každého sebeméně falešného tónu, každého vybočení z rytmu a každého prohřešku proti ryzí češtině. Začínající překladatelka, která se se Zázračným léčitelem úctyhodně vyrovnala, se jmenuje Alena Dostálová a je absolventkou portugalistiky na FF MU v Brně.

Na druhém místě vyšly z hlasování poroty tři povídky ze sbírky Zvířata Miguela Torgy, pozoruhodného portugalského básníka a prozaika, který na své skutečné objevení českými překladateli naneštěstí teprve čeká. Předložený překlad je totiž – a statut ceny Hieronymitae Pragenses to umožňuje – překladem do slovenštiny. Torgovy povídky, jejichž protagonisty jsou snad s jedinou výjimkou zvířata, vycházejí z autorova dlouholetého soužití s portugalským venkovem, kde se narodil a působil jako lékař. Velkým problémem jejich převodu je sourodé spojení prostoty vesnického světa s filosofickou a myšlenkovou hloubkou autora, jehož vlastní jméno znělo Adolfo Correia da Rocha. Pro jeho literární naturel je výmluvné, že jméno Miguel ve svém pseudonymu přijal po španělském filosofovi Miguelu de Unamunovi, zatímco příjmení Torga označuje ryze portugalskou rostlinu Erica lusitanica, tedy lusitánský vřesovec.
Porota u překladu ocenila citlivou volbu stylistické roviny, v níž se výrazová prostota pojí se soucitem a cudnou láskou ke všemu živému. Vyzvednout je třeba i poctivost a důkladnost překladatelčina přístupu, díky které se v překladu objevuje minimum přehmatů vzniklých nepochopením regionálních výrazů a obtížných jazykových vazeb. Můžeme jen litovat, že se tu rodí naděje pro překlad slovenský a nikoli český. Nositelkou této naděje je Júlia Drobná, studentka pátého ročníku portugalistiky na FF UK v Praze.

Na prvním místě se s počtem 20 bodů z možných 20 bodů umístil překlad čtyř básnických próz, které současný portugalský básník a prozaik Herberto Helder roku 1963 zařadil do sbírky Kroky kolem. Helderovy krátké texty, jakési kamínky mozaiky, již si autor zvolil jako cestu k hledání smyslu lidského pobývání na zemi, obvykle obsahují jen zcela zárodečný příběh a jejich síla cele stojí na básnickém slově. Z překladu přihlášeného pod pseudonymem Passavidro je patrno, že překladatel, a pro nás Čechy bohužel opět překladatel do slovenštiny, dostal dar slova a básnického rytmu do vínku. Je to dar tak velký, že se srdce životem omletých porotců chvěje, aby na něj překladatel nezačal hřešit a nevydal se snadnou cestou efektní přibližnosti.

Laureátem prvního ročníku ceny Hieronymitae Pragenses se stává absolvent portugalistiky FF UK v Praze Juraj Štubner.

(ukázka z vítězného překladu)

© Šárka Grauová
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4173x

Inzerce
Inzerce
Inzerce