Drumea, Domnica: Crize

Drumea, Domnica
Crize

ukázka beletrie zahraniční

Pokoušela jsem se psát ale hrozně mi vyrostly nehty dlouhé a zahnuté zraňující

 

Domnica Drumea: Crize, Vinea, Bukurešť 2003, 119 stran; ukázku přeložila Libuše Valentová

Pokoušela jsem se mluvit ale...   (Am încercat să vorbesc dar) 

Pokoušela jsem se mluvit ale
vydala jsem jen
pár přidušených slabik
 
Pokoušela jsem se psát ale
hrozně mi vyrostly nehty
dlouhé a zahnuté
zraňující
 
Pokoušela jsem se plakat ale
cítila jsem
jak se těžké slzy
drolí na kousky
 
Víko bylo z masivního dubu
a hlína už byla
udusaná
 
 
Zátiší   (Natură moartă)
 
někdy si vzpomínám
na holé stromy v Grozăveşti
dívala jsem se na ně večer přes zašedlé sklo
pokoj na koleji s tebou
a rozechvělá prsa film ještě nezačal
ani náš příběh
jedna holka se opila
a zdálo se jí o světě
v němž drobně sněží
cigareta zmuchlaná v dlani
tehdy když jsem tě ještě chtěla svádět
někdo mi vyprávěl o jednom modrém
hřbitově kde je k vidění
berryman
plath
zjednaní sebevrazi
a tys vykřikoval do oken „nenávidím se a
nejradši bych umřel“
a tím jsi odrazoval naše milence s fialovými rty
oni však nikdy neexistovali
jenom
komplikované polohy ve sklenici
s ledovou vodkou
pokousané rty vyslovující
stejné hlouposti stejné vřelé vzkazy
mezi změklými rozevřenými stehny    
a pak jsem zase pozorovala stromy
občas se mi stýská
a ráda bych je viděla
padat
 
 
S anebo bez (Cu sau fără)
 
představuji si Liviovo město

z něhož vychází spousta silnic

komunikační šum
o němž jsi mluvil

a říkám si jestlis ho tehdy měl anebo ne

jestli v pachu smažených brambor

se mohou stát věci

tak vlahé a kluzké

jako je láska
která je vlastně
tak blízko
jako já
s čelem přilepeným k oknu
musím se jenom
otočit ke své holčičce
a usmát se na ni
 
 
Dívala jsem se jak prší a nechtělo se mi ven (Priveam cum cade ploaia şi nu mă înduram să cobor)
 
dívala jsem se jak prší a nechtělo se mi ven
nikdy mi po tvářích neteklo tolik slz kolik kapek deště
se chvělo na okenní skle
nikdy jsem rychle neproběhla
kolem stromů schýlených jak žebráci
jako vlak který uhání vpřed
a rozráží déšť před sebou
mé oči nikdy nebyly studené jako sklo
bičované deštěm
mokré vlasy mi nevlály jak zetlelé snopy
podél cesty
 
ale přece jsem odjakživa jako strašák
co stojí zmoklý a osamělý
uprostřed pole
s otřepanou a doširoka otevřenou náručí
s očima prázdnějšíma než je
hlaveň pušky
 
 
Večer jak chlupatý hřbet černé housenky (Seara mea ca un spate păros şi negru de omidă)
 
Večer jak chlupatý hřbet černé housenky
Dědeček umřel, umřela i paní naproti přes cestu
Muž na nemocničním lůžku
 
Zde v tomhle věžáku kde se netopí nikoho neznám
mám zmrzlé ruce
nohy mi ztuhly chladem
a zamrzly i všechny mé krásné city
 

Ona má díru v hlavě, oni přijdou a vyptávají se jí na Eminesca

ona čmárá jakési čáry do sešitu hluboké vrásky večer
stojí u okna
na poli jsou jen plastové sáčky a smetí a moje hlava
studená jak led
přimrzlá k její hlavě

 

 

© Libuše Valentová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2373x

Inzerce