García Márquez, Gabriel

García Márquez, Gabriel

studie beletrie zahraniční

Gabriel José García Márquez (dále jen GGM) se narodil 6. března 1927 ve městečku Aracataca v Kolumbii jako první z jedenácti dětí svých rodičů.

 

Gabriel García Márquez – chronologický přehled života a díla

(Vypracoval Milan Valden podle knihy Geralda Martina Gabriel García Márquez: Život (Euromedia Group – Odeon 2009, přeložil Vladimír Medek) a dalších pramenů. Tučně jsou označeny informace o původním prvním knižním vydání Márquezových děl. Na konci jednotlivých roků jsou uvedena první česká vydání Márquezových děl a v závorce též některá důležitá díla jiných latinskoamerických autorů.)

1927–1933
Gabriel José García Márquez (dále jen GGM) se narodil 6. března 1927 ve městečku Aracataca v Kolumbii jako první z jedenácti dětí svých rodičů: otec Gabriel Eligio García Martínez (1901–1985) a matka Luisa Santiaga Márquezová Iguaránová (1905–2002) uzavřeli sňatek v katedrále v Santa Martě 11. června 1926.
Po odjezdu rodičů zůstává v domě matčiných prarodičů a vyrůstá v péči milovaného dědečka (Nicolás Ricardo Márquez Mejía, 1864–1937) a babičky (Tranquilina Iguaránová Cotesová, 1863–1947). S rodiči a dalšími přibývajícími sourozenci se téměř nevídá.

1934–1935
Začíná navštěvovat základní školu, první třídu musí opakovat, protože škola byla v polovině roku zavřena; číst a psát se tak naučí až v 8 letech, v roce 1935. Rodiče se stěhují do Aracataky a GGM je tak s nimi konečně ve styku; znamená to však velkou změnu pro něj i mladší sestru Margot, která taktéž vyrůstala u prarodičů.
Dědečkův úraz a nemoc.

1936
28. března se v Arequipě v Peru narodí Mario Vargas Llosa, budoucí spisovatel a přítel GGM (až do jejich roztržky počátkem 70. let).
V prosinci odjíždí GGM s otcem do Sincé, kde se chce otec usadit; u místního učitele ho otec přihlásí na výuku, kterou ale úřady později neuznají a GGM ztratí další rok školní docházky.
(Jorge Luis Borges – eseje Dějiny věčnosti)

1937
Dědeček umírá v březnu v Santa Martě na zánět průdušek. GGM v něm ztratil milovanou bytost, průvodce i učitele. K otci nemá vztah a bojí se ho, s matkou si naopak postupně vybuduje pevný a láskyplný vztah.

1938
Otci se v Sincé nevede, a tak odjíždí s GGM do Barranquilly. Koncem roku sem přijíždí i zbytek rodiny. GGM chodí do základní školy a vydělává si malováním nápisů pro jednoho obchodníka.

1939
Další stěhování rodiny – do Sucre.

1940
Je poslán do Barranquilly na Gymnázium sv. Josefa.
O prázdninách ho otec pošle do místního nevěstince, kde je GGM „znásilněn“ prostitutkou.
(Adolfo Bioy Casares – román Morelův vynález)

1941–1942
Pokračují studia na Gymnáziu sv. Josefa.
(Jorge Luis Borges a Adolfo Bioy Casares – Šest problémů pro dona Isidra Parodiho, 1942)

1943
V lednu odjíždí GGM do hlavního města Bogoty ucházet se o stipendium; uspěje u zkoušky a je přijat na Národní chlapecké lyceum v Zipaquirá (30 mil od Bogoty).

1944
GGM patří k nejlepším studentům, hodně čte a začíná psát básně. Prožívá četná milostná dobrodružství.
Nejvýznamnější kolumbijský list El Tiempo uveřejňuje 31. prosince 1944 báseň GGM Píseň pod pseudonymem Javier Garcés.
(Jorge Luis Borges – sbírka povídek Fikce)

1945
Počátkem roku píše báseň Ranní sonet éterické školačce (později Dívka), podepsanou stejným pseudonymem, v níž pravděpodobně oslavuje svoji budoucí ženu Mercedes Barchovou (nar. 6. listopadu 1932), s níž se jako s malou setkal poprvé někdy v roce 1941 nebo 1942 a pak ji opakovaně vídal v Magangué, kam se rodiče a sourozenci přestěhovali.
Chilská básnířka Gabriela Mistralová laureátkou Nobelovy ceny za literaturu jako první z latinskoamerických autorů.
(Adolfo Bioy Casares – román Plán úniku)

1946
V listopadu odmaturuje a rozhodne se jít studovat práva do Bogoty.
(Miguel Ángel Asturias – román Pan prezident)

1947
25. února se GGM zapisuje na Kolumbijskou národní univerzitu v Bogotě. Práva ho nebaví a vlastně ani neuvažuje, že by se jim někdy věnoval. Spíše ho zajímá literatura.
Objevuje Kafku; pod dojmem jeho Proměny píše svoji první povídku Třetí rezignace a posílá ji do deníku El Espectador, kde povídka vychází 13. září.
25. října mu tamtéž vychází další povídka Eva je ve své kočce.
Vzniká další povídka Druhá strana smrti.
V Sucre umírá babička Tranquilina.

1948
Čte mj. Joyceova Odyssea.
V dubnu bezprostředně prožije přelomové politické události (tzv. El Bogotazo) v Bogotě, kde se těsně mine se svým budoucím přítelem Fidelem Castrem, který se zde účastní studentského kongresu. Rozhodne se odejít z Bogoty i z univerzity a 29. dubna odletí do Barranquilly a odtud se vypraví do Cartageny, kde je přijat jako sloupkař do deníku El Universal.
21. a 22. května mu zde vycházejí první dva články.
Píše rodičům, že se nadále uživí sám. Rozhodne se definitivně nikdy nevykonávat právnické povolání. Nicméně se stává opět studentem práv na zdejší univerzitě. Nevydělává však tolik, jak by si představoval, a žije na pokraji bídy.
Povídka Druhá strana smrti vychází 25. července v El Espectadoru.
Objevuje další autory, mj. i Virginii Woolfovou.
Začíná pracovat na svém prvním románu Dům, nikdy nedokončeném a neuveřejněném, který je však zárodkem pozdějších děl včetně Sto roků samoty.
(Ernesto Sabato – román Tunel)

1949
Onemocní zápalem plic a léčí se u rodičů v Sucre. Tam poznává různé příběhy a legendy, které se později stanou inspirací pro jeho slavné povídky.
Čte angloamerické autory: Faulknera, Dos Passose, Steinbecka, Woolfovou, Huxleyho a další.
Práce na Domě ustává.
Studia práv značně zanedbává (do 4. ročníku postupuje, ale se třemi chybějícími zkouškami).
Upevňuje se jeho levicová politická orientace.
Koncem prosince opouští Cartagenu a usadí se v Barranquille.
(Miguel Ángel Asturias – román Kukuřiční lidé, Alejo Carpentier – román Království z tohoto světa, Jorge Luis Borges – sbírka povídek Fikce)

1950
Naváže důležité přátelství s tzv. Barranquillskou skupinou. Sám později tvrdí, že toto město mu umožnilo stát se spisovatelem.
Začne pracovat v deníku El Heraldo; nadále píše pod pseudonymem Septimus.
Téměř rok bydlí v malém pronajatém pokoji v bordelu Hotel New York.
Navštíví ho matka a spolu odjedou do Aracataky prodat dům jeho dědečka, k němuž nakonec nedojde (cesta je později vylíčena v 1. kapitole jeho pamětí Žít, abych mohl vyprávět). Na GGM udělá návštěva jeho rodného města veliký dojem a znamená pro něj definitivní potvrzení jeho literárního poslání i inspiraci pro Všechnu špínu světa. Zrodí se „Macondo“, GGM přestane s prací na rukopisu Domu a rozhodne se dát se jiným směrem.
24. dubna uveřejňuje v El Heraldu článek Problémy románu?
Začne publikovat také v nezávislém týdeníku Crónica (vychází v tiskárně El Heralda od dubna 1950 do června 1951), kde působí zároveň jako šéfredaktor.
Pro Crónicu vznikají povídky Žena, která přišla v šest hodin, Večer bukačů a Karikatura Kafky. Uveřejňuje zde také povídky J. L. Borgese.
Rodí se Všechna špína světa, jež bude později jeho prvním publikovaným románem.
Po dlouhé době se opět setká s Mercedes, která se s rodinou přestěhuje do Barranquilly, kde si její otec otevře lékárnu.
Na konci roku se stěhuje do solidního penzionu.
Umírá Argemira Garcíová, babička z otcovy strany.
William Faulkner dostává dodatečně za rok 1949 Nobelovu cenu za literaturu.

1951
V lednu je v Sucre zavražděn přítel GGM Cayetano Gentile, a to dvěma bratry, kteří tak chtěli pomstít čest své právě provdané sestry, kterou údajně před svatbou zneuctil právě Gentile; tragickou událost GGM později zvěční v Kronice ohlášené smrti.
Musí pomoci rodině přestěhovat se ze Sucre do Cartageny, kam odjede s nimi; své texty posílá z Cartageny. Jeho otec doufá, že GGM bude pokračovat ve studiích práva. Otec však není schopen rodinu uživit, v Cartageně se jako „lékař“ (či spíše léčitel) neuchytí a jezdí po okolí jako potulný doktor.
Začne opět pracovat v El Universalu; ke studiím se však již nevrátí.
V březnu vychází v Bogotě povídka Nebo, černoch, na kterého museli čekat andělé.
Od července už neposílá texty do El Heralda (jeho „Žirafy“, jak své sloupky nazýval, zde nevycházejí až do února 1952).
V září má hotovou první verzi románu Všechna špína světa.
Setkání s básníkem Álvaro Mutisem, který se stane jedním z jeho celoživotních přátel.
Mutis odesílá Všechnu špínu světa do Buenos Aires do nakladatelství Losada.
V prosinci se stěhuje zpět do Barranquilly a vrací se do El Heralda.
(Manuel Rojas – román Syn zloděje)

1952
V únoru přichází z nakladatelství Losada zamítnutí publikování jeho románu a též zdrcující dopis předsedy nakladatelské rady (který byl shodou okolností švagrem Borgese). GGM je tím velice zklamán. Přestává s psaním do El Heraldu a začne pracovat jako obchodní cestující s knihami.

1953
Nadále cestuje jako obchodník po kraji, který tak důkladně poznává.
Zapůsobí na něj Stařec a moře a druhá četba Paní Dallowayové.
V červnu proběhne státní převrat pod vedením generála Rojase Pinilly.
Krátce pracuje v El Nacionalu.
Vznikne povídka Den po sobotě odehrávající se v Macondu (vystupují zde některé postavy z pozdějších Sto roků samoty); dílo získá Národní cenu za povídku 1954.
Mutis ho přemlouvá, aby odjel zkusit štěstí do Bogoty.
(Juan Rulfo – sbírka povídek Llano v plamenech, Alejo Carpentier – román Ztracené kroky)

1954
V lednu přiletí do Bogoty. Získává dobře placené místo v redakci El Espectadoru; mj. začne psát i filmové kritiky.
V Barranquille se podílí na krátkém experimentálním filmu Álvara Cepedy Modrá langusta.
V Kolumbii vrcholí období tzv. Violencie; v Bogotě dojde 9. června ke střelbě vládních jednotek do studentské demonstrace, čehož je GGM přímým svědkem. Následuje série politických článků a příklon ke konkrétní politické ideologii – k socialismu.
Píše reportáž o tragické události v Medellínu, kam se vypraví: 12. července tam došlo k sesuvům půdy s velkými ztrátami na životech. Série tří článků vyjde v srpnu.
Ernest Hemingway nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

1955
Vychází série článků o ztroskotání námořníka L. A. Velaska (později vydaná v knižní podobě pod názvem Zpověď trosečníka).
V květnu vychází v Bogotě knižní prvotina GGM, román Všechna špína světa; kritika jej přijímá dobře, prodává se ovšem špatně.
Ve svých článcích dává čím dál víc nepokrytě najevo své nepřátelské postoje vůči vládě generála Rojase Pinilly.
Naskytne se možnost odjet do Evropy jako reportér. V červenci odletí do Barranquilly, aby se setkal s milovanou Mercedes (k setkání ale nakonec zřejmě nedošlo); pak odlet do Evropy, do Paříže. Odtud odjede do Ženevy na setkání mocností „Velké čtyřky“.
Píše dopis Mercedes a dostane od ní odpověď, což jej velmi povzbudí.
Pak odjezd do Říma.
V září v Benátkách na filmovém festivalu.
V říjnu pobyt ve Vídni.
Pak návštěva Československa (Praha) a Polska (Krakov, Osvětim).
Koncem října návrat do Říma.
Navštěvuje filmová studia Cinecittà, kde se zapisuje do kurzu filmové režie. Je okouzlen neorealistickými filmy, zejména scenáristou Cesarem Zavattinim.
Před Vánocemi odjede (na téměř dva roky) do Paříže.
V bogotské literární revue Mito vyjde povídka Monolog Isabel, která se dívá, jak v Macondu prší.
(Juan Rulfo – román Pedro Páramo)

1956
V Paříži se setká s dalším ze svých budoucích nejlepších přátel, s novinářem Pliniem Apuleyem Mendozou.
V Bogotě vláda zastaví vydávání El Espectadoru; GGM přestanou docházet šeky a je bez peněz.
Pak začne spolupracovat s novým bogotským deníkem El Independiente (vychází od 15. února), jehož vydávání je však už 15. dubna zastaveno.
Píše časté dopisy Mercedes a začne psát román Zlá hodina.
Vztah se Španělkou Tachií Quintanovou.
Ačkoli je po zastavení novin bez peněz, chce dál zůstat v Paříži.
Z jedné dějové linie vznikající Zlé hodiny se postupně osamostatní novela Plukovníkovi nemá kdo psát, dopsaná v prosinci.
Žije s Tachií, oba bez peněz; Tachia otěhotní, ale pak potratí. Jejich vztah končí.
(Julio Cortázar – sbírka povídek Konec hry, João Guimarães Rosa – román Velká divočina: Cesty)

1957
Živí se jako zpěvák v jednom pařížském nočním podniku pro Latinoameričany.
Několikrát je za alžírské války zadržen policií, která ho považuje za Araba.
V Kolumbii je svržen Rojas Pinilla a moc převezme pětičlenná vojenská junta.
Navštíví východní Německo. Tamějšími poměry je spíše zděšen; dochází k závěru, že demokratický socialismus je lepší než komunismus.
Podaří se mu získat vízum na cestu do Moskvy na 6. světový festival mládeže.
V červenci dlouhá cesta vlakem z Berlína přes Československo a Ukrajinu do Moskvy. Kromě Moskvy navštíví i Stalingrad. Pokouší se poznat co nejvíc, mluvit s lidmi např. o Stalinovi; některým věcem nerozumí, jiným nechce věřit. I když nezapírá záporné stránky, stojí spíše na straně SSSR.
Z Ruska odjede do Budapešti. Zde mluví s obyčejnými lidmi a dostane se do delegace doprovázející Jánose Kádára na jeho řečnickém turné. Poměry v Maďarsku (rok po krutě potlačeném povstání a nástupu Kádára) je otřesen nejvíc.
Mezitím rodina konečně prodá dědečkův dům v Aracatace (2. srpna).
V září návrat do Paříže. Napíše sérii článků o své cestě na Východ v roce 1955 a cestě letošní; některé však vyjdou až v roce 1959 pod souhrnným názvem 90 dnů za železnou oponou v týdeníku Cromos.
V listopadu odejde do Londýna, kde zůstane 6 týdnů. Píše zde další povídky odštěpené ze Zlé hodiny, které se později stanou součástí sbírky Pohřeb Velké matky.
Dostane nabídku z venezuelského Caracasu, aby s Pliniem Mendozou a jeho šéfem Ramírezem MacGregorem pracoval v deníku Momento. Do Caracasu odletí před Vánocemi. Poprvé se tak ocitne v jiné latinskoamerické zemi než v Kolumbii.

1958
V Caracasu proběhne v lednu převrat, který donutí odejít do exilu diktátora Péreze Jiméneze.
GGM poprvé vysloví myšlenku napsat román o diktátorovi (tedy budoucí Podzim patriarchy).
Odletí do Barranquilly, kde se 21. března ožení s Mercedes Barchovou (po téměř tříletém zasnoubení a snad třináctileté „známosti“). Pak odjedou do Cartageny k rodičům GGM, kteří tam staví nový dům a které GGM neviděl skoro tři roky.
Vznikne povídka Úterní siesta (čtvrtá, která se odehrává v Macondu), kterou bude později opakovaně prohlašovat za svoji nejlepší a nejosobnější.
S Mendozou opustí deník Momento na protest proti tomu, jak šéfredaktor informoval o návštěvě tehdejšího viceprezidenta USA Richarda Nixona, jež se v Caracasu setkala s nevolí lidu, za což se ale list skoro omlouval.
GGM přinutí Mercedes, aby zničila jeho dopisy, které jí psal z Evropy (bylo jich 650).
27. června se stane šéfredaktorem časopisu Venezuela Gráfica a píše též do časopisu Élite, kde pracuje Mendoza.
V bogotské revue Mito vyjde v červnu novela Plukovníkovi nemá kdo psát.
Průběžně sleduje události na Kubě a Fidela Castra.
(Carlos Fuentes – román Nejprůzračnější kraj, Alejo Carpentier – Válka s časem)

1959
1. ledna padne na Kubě diktátor Batista a Castro vstoupí do Havany.
GGM je mezi novináři, které Castro pozve na Kubu, aby sledovali proces s Batistovými zločinci; odletí tam s Mendozou 18. ledna. Ocitne se v blízkosti Castra, čerstvého ministerského předsedy, ale k osobnímu seznámení ještě nedojde.
V Havaně vznikne tisková agentura Prensa Latina; je zřízena kancelář i v Bogotě a mají ji vést Mendoza a GGM, který tak překoná svou nechuť a kvůli kubánské revoluci se v květnu vrací do Bogoty. Kancelář se brzy stane shromaždištěm kolumbijské levice.
V týdeníku Cromos vychází konečně série článků 90 dnů za železnou oponou o cestě GGM východní Evropou v letech 1955 a 1957.
24. srpna se narodí první syn Mercedes a GGM, Rodrigo García Barcha.
Vzniká přelomová povídka Pohřeb Velké matky, v němž se poprvé spojí přístup „realistický“ a „magický“.

1960
Prensa Latina už si nemůže dovolit mít v Bogotě dva novináře, a tak GGM v září odchází a pobývá hlavně v kanceláři v Havaně; Mercedes se synem zůstanou u jejích rodičů v Barranquille.
Začíná karibská krize.
Cesta do peruánské Limy (kam nakonec nedorazí) s krátkou zastávkou v Ciudad de México, které GGM okouzlí a fascinuje.
V prosinci letí do Havany prozatím naposledy a na letišti v Camagüey, kde čeká na zpožděný spoj do Havany, se konečně osobně setká s Fidelem Castrem, taktéž letícím do Havany.
(Julio Cortázar – román Výherci, Augusto Roa Bastos – román Syn člověka)

1961
V lednu odletí i s Mercedes a synem do New Yorku, kde se právě otevírá kancelář Prensy Latiny; zůstanou tam pět měsíců.
J. F. Kennedy je 20. ledna uveden do úřadu prezidenta USA.
GGM znovu přepracovává Zlou hodinu.
Narůstající rozpory mezi starými a novými komunisty se projevují i v práci v agentuře; GGM je počítán mezi ty nové a jemu i Mercedes několikrát vyhrožují anonymními telefonáty.
18. dubna americká invaze v Zátoce sviní.
V květnu převezme Prensu Latinu nový ředitel z řad starých komunistů; Mendoza i GGM rezignují.
Oba jsou znechuceni vývojem revoluce k byrokratismu; zatímco však Mendoza se se socialismem rozejde, GGM bude Castra obhajovat i nadále.
Rozhodne se odjet do Mexika, protože vrátit se do Kolumbie nechce; musí jet autobusem přes celý jih USA (tedy i Faulknerovým krajem, po čemž vždy toužil).
Koncem června dorazí do hlavního města Mexika, kde z jeho známých žije mj. Álvaro Mutis.
První text, který zde napíše, je esej o Hemingwayovi, který právě (2. července) spáchal sebevraždu.
Finanční situace rodiny je opět velice špatná. Dostane však zálohu na vydání Pohřbu Velké matky.
Na popud Mitose čte Juana Rulfa (Pedro Páramo a Llano v plamenech); později tvrdí, že to byl od Kafky jeho největší objev.
Píše povídky Moře ztraceného času a Hrozně starý pán s velikánskými křídly (ta je dokončena až r. 1968).
Aby uživil rodinu, vyvine své úsilí směrem k psaní filmových scénářů, po němž stejně dávno toužil.
Mutis mu domluví schůzku s podnikatelem a producentem několika Buñuelových filmů Alatristem, který GGM nabídne řízení bulvárních časopisů Rodina a Události pro každého, což on přijme, neboť u filmu stejně nic nenajde.
Odešle Zlou hodinu (pracovní název zněl „Prdel, která si říká město“) do soutěže o kolumbijskou literární cenu za rok 1961.
Knižně vychází novela Plukovníkovi nemá kdo psát.
(Ernesto Sabato – román Kniha o hrdinech a hrobech)

1962
16. dubna se narodí druhý (a poslední) syn Márquezových, Gonzalo García Barcha.
Téhož dne je Zlá hodina vyhlášena vítězem kolumbijské literární ceny za rok 1961 (odměna 3 000 dolarů).
Vychází román Zlá hodina.
Vychází sbírka povídek Pohřeb Velké matky.

Oba časopisy se pod jeho vedením zlepšily, práce tohoto typu ho však frustruje a GGM nadále touží po filmu a především po románu. Vrátí se k práci na textu Dům, pak začne pracovat na románu o diktátorovi, od obojího nakonec upustí.
Nadále sleduje Castrovo počínání na Kubě a jeho obdiv ke Castrovi roste.
(Carlos Fuentes – novela Aura a román Smrt Artemia Cruze, Alejo Carpentier – román Výbuch v katedrále, Julio Cortázar – Příběhy o kronopech a fámech)

1963
V dubnu se konečně stane scenáristou: napíše scénář podle vlastního námětu k filmu Honák; není sice pro Alatristeho, ale tomu se scénář líbí a nabídne GGM, že mu bude nadále platit, když zůstane rok doma a napíše pro něj dva scénáře; z dohody později sejde, ale to už má GGM i jiné kontakty; s režisérem Robertem Gavaldónem připravuje film Zlatý kohout podle Juana Rulfa, s nímž se v listopadu spřátelí.
Začne také pracovat pro různé reklamní agentury a zůstane na volné noze do konce roku, celý rok 1964 a značnou část r. 1965.
Druhé vydání Plukovníkovi nemá kdo psát.
(Julio Cortázar – román Nebe, peklo, ráj, Mario Vargas Llosa – román Město a psi)

1964
Seznámí se s Carlosem Fuentesem, tehdy již proslulým spisovatelem, který obdivuje jeho knihy.
Spolupracují na nové verzi scénáře ke Zlatému kohoutovi; film je natočen mezi červnem a červencem.
Trpí literární nemohoucností a sleduje mezinárodní úspěchy Carpentiera, Cortázara, Fuentese a Vargase Llosy (počátek tzv. Boomu).
V říjnu se natáčí film V tomhle městečku se nekrade podle povídky GGM, který se podílel na střihu a objevil se i v malé roli výběrčího lístků před biografem.
Přepíše scénář Honáka, který natočí Arturo Ripstein pod názvem Čas zemřít.
18. prosince premiéra Zlatého kohouta; film propadne komerčně i u kritiky.

1965
V červnu a červenci se natáčí Čas zemřít.
9. září má premiéru film V tomhle městečku se nekrade.
Psaní pro film ho neuspokojuje tak, jak očekával.
Účastní se legendárního večírku u Fuentese, kde se setká mj. s José Donosem a Williamem Styronem.
Luis Harss udělá s GGM interview do své knihy rozhovorů s deseti latinskoamerickými spisovateli Los nuestros (Naši) – dalšími zpovídanými jsou Asturias, Borges, Carpentier, Guimarães Rosa, Onetti, Rulfo, Cortázar, Vargas Llosa a Fuentes.
Uzavře dlouhodobou smlouvu s literární agentkou Carmen Balcellsovou z Barcelony.
Na jednom rodinném výletě v červenci ho náhle napadne první věta – a za ní vlastně celý román – jeho příštího díla, Sto roků samoty. Po návratu domů hned začne psát (román psal od července do srpna 1966, později však bude tvrdit, že mu to trvalo 18 měsíců). Naplno se začne věnovat knize – vzdá se placeného zaměstnání v redakci i společenského života. Rodině postupně docházejí peníze, až musejí prodat i auto.

1966
Veřejně – a s velkým úspěchem – čte úryvky ze Sto roků samoty na jedné přednášce.
Mercedes dává do zástavy vybavení domácnosti, nakupuje na dluh, spoléhá na dary od přátel.
V březnu odjede s filmem Čas zemřít na filmový festival do Cartageny, kde film překvapivě získá 1. cenu. Navštíví rovněž Bogotu a Barranquillu.
Pracuje dál jako posedlý a spoléhá na to – a tuší –, že to bude velký úspěch.
1. května vyjde 1. kapitola románu v El Espectadoru.
V srpnu vyjde 2. kapitola v literární revue Mundo Nuevo, která vychází v Paříži.
Kapitoly z románu čtou s nadšením Fuentes, Cortázar, Mutis a další přátelé.
Fuentes v tisku ohlašuje (ještě nedokončený) román jako velkou událost.
V Buenos Aires vychází výbor latinskoamerických povídek Desatero přikázání, který obsahuje i povídku GGM V tomhle městečku se nekrade.
11. srpna premiéra filmu Čas zemřít, který je opět propadákem.
V srpnu dopisuje Sto roků samoty.
Posílá román k přečtení přátelům do Bogoty.
Je již dohodnut s nakladatelstvím Sudamericana v Buenos Aires, že román vydají.
Má 120 000 pesos dluhů.
Okamžitě se vrací k psaní scénářů a článků (mj. Strasti autora knih pro El Espectador).
Odešle strojopis románu do Buenos Aires.
V prosinci s ním dělá interview novinář vlivného časopisu Primera Plana z Buenos Aires (interview vyjde za 6 měsíců s fotografií GGM na obálce).
(Mario Vargas Llosa – román Zelený dům, José Lezama Lima – román Ráj)

1967
V dubnu píše Vargas Llosa o chystaném románu článek Americký Amadis (v časopise Primera Plana).
Začátkem června vychází v nakladatelství Sudamericana v Buenos Aires Sto roků samoty; náklad je 8 000 výtisků, za 1. týden se prodá 1 800 kusů, na konci 2. týdne prodeje je román na 1. místě žebříčku bestsellerů.
Vychází interview v magazínu Visión.
29. června vychází interview v Primera Plana s GGM na obálce.
2. vydání v červnu, 3. vydání v září, 4. vydání v prosinci (celkem v nákladu 20 000 výtisků).
2. července vychází román v Ciudad de México.
1. srpna odletí do Caracasu na 13. mezinárodní kongres iberoamerické literatury; na letišti se osobně seznámí s Mariem Vargasem Llosou, prvním laureátem Ceny Rómula Gallegose.
Začátkem srpna odletí za Vargasem Llosou do Limy; GGM se stane kmotrem druhého syna Vargase Llosy.
12. srpna jsou oba v Bogotě; v Kolumbii však Sto roků samoty zatím nevyšlo a příliš se tam o něm zatím ani neví.
16. srpna letí s Mercedes do Buenos Aires.
GGM se chce přestěhovat do Španělska.
V říjnu navštíví svoji rodinu v Cartageně; s otcem si nerozumí ani teď, kdy dosáhl úspěchu.
10. října je zabit Ernesto Che Guevara.
Je oznámeno, že Nobelovu cenu za literaturu získá Miguel Ángel Asturias, kterého GGM vždy odmítal; počátek vzájemné nesnášenlivosti obou největších „magických realistů“.
V listopadu odjíždí s rodinou do Španělska; po týdnu v Madridu odjedou do Barcelony, kde nakonec zůstanou skoro 6 let, ačkoli zde vládne režim generála Franca.
Boom latinskoamerického románu, započatý rokem 1963, vrcholí.
V Barceloně zná především svoji agentku Carmen Balcellsovou, která je po jeho matce a po Mercedes třetí nejdůležitější ženou jeho života.
Chce se soustředit na Podzim patriarchy, rozčilují ho kritici i novináři a nechce se už bavit o Sto rocích samoty. Mercedes zajišťuje oddaně jak domácnost, tak i jeho obchodní a další záležitosti.
Vyjde kniha rozhovorů Luise Harsse Los nuestros.

1968
V dubnu a květnu navštěvuje rodina Paříž a Itálii, kde u Feltrinelliho vychází první překlad Sto roků samoty do cizího jazyka.
V Paříži, v době květnových nepokojů, se setká s Tachií.
Hluboce se ho dotkne sovětská okupace Československa 21. srpna, kdy je ještě v Paříži.
V září je opět v Paříží a poprvé se osobně setká s Juliem Cortázarem; on jediný bude s GGM neochvějně podporovat Kubu a Castra, zatímco jiní (včetně Vargase Llosy a Fuentese) se od Kuby odvrátí, což naruší i jejich vztahy s GGM.
8. prosince odjede s Cortázarem a Fuentesem na týdenní návštěvu Prahy na pozvání Milana Kundery, s nímž se údajně scházejí v sauně, aby nebyli odposloucháváni.
Oblíbený autor GGM, Japonec Jasunari Kawabata, přebírá 10. prosince Nobelovu cenu za literaturu.

1969
Pracuje na Podzimu patriarchy; od 1. dubna (až do srpna 1974) postupně nechává v úschově u Carmen Balcellsové jednotlivé části románu s pokynem „Nečíst“.
GGM přestane s kouřením (od 18 let byl vášnivým kuřákem).
Sto roků samoty vychází ve francouzském překladu.
(Mario Vargas Llosa – román Rozhovor v katedrále)

1970
V lednu je Sto roků samoty ve Francii vyhlášeno nejlepším zahraničním románem za rok 1969.
Román vychází anglicky v USA a Velké Británii; všude se setkává s nadšením.
V létě se do Barcelony stěhuje Vargas Llosa; pracuje na životopisné studii o GGM.
New York Times zařazují v prosinci Sto roků samoty mezi 12 nejlepších knih roku a anglický překlad G. Rabassy dostává americkou cenu za nejlepší překlad.
GGM se setká s Pablem Nerudou.
V srpnu cesta na festival do Avignonu na premiéru Fuentesovy hry Jednooký králem; sejdou se zde všichni hlavní autoři Boomu.
4. září je v Chille zvolen prezidentem Salvador Allende.
V listopadu vychází v mexickém časopise Siempre! povídka Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce, původně zamýšlená jako filmový scénář.
Knižně vychází série reportáží z roku 1955 Zpověď trosečníka.
Silvestrovská oslava je poslední, na níž se autoři Boomu sejdou společně v ještě bratrské náladě.

1971
Na 9 měsíců odjede s rodinou do Latinské Ameriky, do Barranquilly. S Mercedes navštíví Caracas.
Jeho jméno se objeví pod protestem slavných autorů proti pronásledování spisovatelů na Kubě; nechá své jméno vyškrtnout, a tím poškodí své vztahy s ostatními (mj. Cortázar, Vargas Llosa a Mendoza); zároveň však už nestačí zabránit, aby to nepoškodilo i jeho vztahy s Kubou.
Roztržka mezi autory je definitivní; hlavně poškodí vztah Vargase Llosy a GGM.
V jednom interview se GGM veřejně zastane Kuby i Castra; i tak je však další dva roky mimo styky s revoluční Kubou.
Kolumbijská univerzita v New Yorku mu v červnu udělí čestný doktorát.
Následuje roztržka s Asturiasem, z níž však GGM vyjde vítězně.
Po 6 měsících v Kolumbii odjíždí v červenci i s rodinou do Mexika.
V září návrat do Barcelony.
V říjnu návštěva u Pabla Nerudy v Paříži (Neruda je zde chilským velvyslancem) v době, kdy je oznámeno, že dostane Nobelovu cenu za literaturu (jako třetí latinskoamerický autor).
Pracuje na Podzimu patriarchy a připraví k vydání soubor povídek vzniklých za několik posledních let.
V prosinci vychází kniha Maria Vargase Llosy García Márquez: Příběh jedné bohovraždy.
První české vydání Sto roků samoty (Odeon; přeložil Vladimír Medek).

1972
Vychází sbírka povídek Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce.

GGM laureátem Ceny Rómula Gallegose; peníze věnuje venezuelské straně MAS vedené bývalým komunistou T. Petkoffem, za což je ze všech stran kritizován jako „reakcionář“.
12. října umírá jeho přítel Álvaro Cepeda.
Poslední setkání s nemocným Pablem Nerudou, který se z Paříže vrací do Latinské Ameriky.
Ve stavu deprese pomalu pokračuje v Podzimu patriarchy.

1973
Od května tvrdí, že Podzim patriarchy dokončil, ale chce ho nechat rok uležet a pak zjistit, zda se mu bude ještě líbit; ve skutečnosti se jím ale zabývá až do roku 1974.
Na jaře v Paříži jako svědek na Tachiině svatbě s Charlesem Rosoffem.
GGM laureátem literární ceny Neustadt, udělované ve spolupráci s časopisem Knihy v zahraničí Oklahomské univerzity.
Po převzetí ceny v Oklahomě návštěva Los Angeles a San Francisca, letní dovolená v Mexiku.
Koupí si zchátralý venkovský dům na předměstí mexického letoviska Cuernavaca.
9. září odjíždí pracovně do Kolumbie.
11. září vojenský převrat v Chile a smrt prezidenta Allendeho.
GGM posílá Pinochetovi a vojenské juntě telegram, v němž je viní z Allendeho smrti.
23. září umírá v Chile Pablo Neruda.
Podílí se na vzniku levicového kolumbijského časopisu Alternativa.
Vyhlašuje, že se přestěhuje zpět do Latinské Ameriky a že přestane psát romány a dokud bude v Chile u moci vojenská junta, bude se naplno věnovat politice.
V prosince se stane členem druhého Russellova tribunálu pro vyšetřování a souzení válečných zločinů.

1974
V únoru vychází první číslo Alternativy; čtrnáctideník bude vycházet 6 let a GGM do něj bude pravidelně přispívat a poskytovat rady a konzultace.
První článek GGM v Alternativě má název Chile, státní převrat a gringové.
9. července umírá v Madridu Miguel Ángel Asturias.
12. června pořádá Carmen Balcellsová večírek na rozloučenou před odjezdem Vargase Llosy a plánovaným odjezdem GGM ze Španělska; večírek fakticky znamená konec Boomu v jeho evropském lesku.
Koncem léta odjede GGM s Mercedes do Londýna; syny nechají v Barceloně; v Londýně se zapíší do intenzivních kurzů angličtiny. Navazuje také styky s představiteli Kuby.
Sblíží se s nejmladším (o 20 let mladším) bratrem Eligiem.
Pracuje na konečné verzi Podzimu patriarchy a připravuje vydání Sebraných povídek.
Vánoce se syny v Barceloně.
(Alejo Carpentier – román Náprava dle metody a novela Barokní koncert, Ernesto Sabato – Abbadón zhoubce, Augusto Roa Bastos – Já Nejvyšší)

1975
V březnu vychází v Barceloně román Podzim patriarchy
(v nákladu 500 000 výtisků).
V červnu vychází v Barceloně kniha Sebrané povídky (1947–1972).

V psaní nemá žádné plány a chce se soustředit na Castra a na Kubu.
Na jaře opět v Londýně.
V červnu v Lisabonu na jednání Russellova tribunálu.
Pak odletí do Mexika a do karibské oblasti.
Spřátelí se s panamským diktátorem generálem Omarem Torrijosem.
V červenci odjede se synem Rodrigem na Kubu; procestuje ji křížem krážem.
V září uveřejní tři reportáže z Kuby pod názvem Kuba z jednoho konce na druhý.
Na konci léta se celá rodina sejde v Mexiku, kde se opět usadí v hlavním městě.
V říjnu – po infarktu generála Franca – převezme moc ve Španělsku princ Juan Carlos.
10. listopadu získává Angola nezávislost na Portugalsku.
11. listopadu Kuba oznámí, že do Angoly vyšle tisícové oddíly (zůstanou tam 13 let).
20. listopadu umírá generál Franco a 22. listopadu je Juan Carlos prohlášen španělským králem.
V listopadu vybuchne v bogotské redakci Alternativy bomba.
(Carlos Fuentes – román Terra Nostra)

1976
12. února je na premiéře filmu Přeživší v Andách podle scénáře Vargase Llosy; při setkání srazí Vargas Llosa GGM pěstí k zemi; v pozadí konfliktu je zřejmě Llosova žárlivost (GGM údajně po Llosově odjezdu z Barcelony do Peru „utěšoval“ Llosovu ženu Patricii, která v Barceloně dočasně zůstala). Okolnosti však zůstávají nejasné. Llosa zároveň žárlil i na slávu a úspěchy GGM. Oba se od té doby nesetkají.
V březnu a dubnu opět na Kubě. Navrhne, že napíše reportáže z kubánské expedice do Afriky.
Osobní setkání s Castrem, který ho okouzlí.
Od Raúla Castra se dozví podrobnosti o celé akci v Angole.
Článek je později uveřejněn po celém světě.
Vargas Llosa později prohlásí, že GGM se stal Fidelovým „lokajem“.
Za články o Kubě a Angole dostane novinářskou cenu Mezinárodní organizace novinářů.

1977
V srpnu setkání se španělským socialistou Felipem Gonzálesem.
Píše další články do Alternativy, mj. o generálu Torrijosovi.
6. září je podepsána nová dohoda o Panamském průplavu; v delegaci mj. GGM a Graham Greene.

1978
Účastní se jednání kubánské vlády s emigrantskou komunitou v zahraničí.
Rodrigo odjede studovat do Paříže kuchařskou školu.
Po smrti papeže Pavla VI. a po měsíčním pontifikátu Jana Pavla I. se papežem stává polský kardinál Karol Wojtyla jako Jan Pavel II. Tím se postupně mění mezinárodní situace, když papež v pozdějším tichém spojenectví s Margaret Thatcherovou a Donaldem Reaganem obrací nálady i proti Kubě.
GGM se angažuje v sandinovském hnutí proti Somozově diktatuře v Nikaragui.
Rodrigo odjede z Paříže na Harvard studovat historii.
Chilský exilový režisér Miguel Littín zfilmoval v Mexiku povídku GGM Vdova Montielová s Geraldinou Chaplinovou v titulní roli.
20. prosince zahajuje činnost mezinárodní organizace pro lidská práva Habeas – GGM stojí v jejím čele.
První české vydání Podzimu patriarchy (Odeon; přeložil Josef Forbelský).

1979
V lednu audience u papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu.
V únoru audience u španělského královského páru v Madridu.
19. července převezmou sandinovci moc v Nikaragui.
Vznikne filmový scénář Viva Sandino (později známý jako El secuestro a El asalto).
V létě cesta do Japonska, Vietnamu, Hongkongu, Indie a Moskvy.
Rodrigo se vrací na Harvard a Gonzalo odjede s rodiči do Paříže, kde začne studovat hudbu se zaměřením na flétnu.
GGM pracuje pro UNESCO.
Sovětská invaze do Afghánistánu.
Film Nejdražší Marie podle scénáře GGM; režie Jaime Hermosillo.
Vyjde český výbor povídek V tomhle městečku se nekrade, obsahující i novelu Plukovníkovi nemá kdo psát (Odeon; přeložily Hana Posseltová a Blanka Stárková).

1980
17. března časopis Alternativa končí kvůli finančním potížím.
GGM veřejně prohlašuje, že na psaní nepomýšlí, ve skutečnosti ale hledá nový námět a uvažuje o návratu k literatuře. Tajně pracuje na nové knize.
Přestane se angažovat v Habeas i jinde. Chce se soustředit jen na Kubu a Kolumbii. Odvolá svůj slib, že nebude psát, dokud v Chile nepadne Pinochet.
Střídavě pobývá v Paříži a v Cartageně.
Vznikne povídka Stopa tvé krve ve sněhu (vyjde 6. září v El Espectadoru).
Přátelství s Françoisem Mitterandem a jinými francouzskými politiky.
19. března oznamuje na Kubě, že dokončil Kroniku ohlášené smrti, inspirovanou smrtí jeho blízkého přítele Cayetana Gentileho před 30 lety v Sucre.
24. dubna umírá v Paříži Alejo Carpentier.
Kubánský disidentský spisovatel Reinaldo Arenas uveřejňuje ostrý článek proti GGM a jeho vztahu ke Kubě (Gabriel García Márquez: Je pohůnek nebo hloupé hovado?).
Od září začíná uveřejňovat články (politické a kulturní komentáře i osobní témata) v El Espectadoru, El Paísu a v dalších listech (pravidelně až do března 1984).

1981
V únoru se s Mercedes vrací do Kolumbie, tehdy represivní a reakcionářské.
Vláda v Bogotě přeruší styky s Kubou a osočí GGM ze spojení s guerillovým hnutím M-19.
Šeptá se, že by ho mohli zavraždit.
25. března požádá o azyl na mexickém velvyslanectví, druhý den odletí do Ciudad de México.
V této atmosféře vychází novela Kronika ohlášené smrti, a to rovnou ve čtyřech zemích najednou (Španělsko, Kolumbie, Argentina a Mexiko) o celkovém nákladu více než milion výtisků. Kniha se hned začne překládat do 31 jazyků. Ve Španělsku zůstane kniha v žebříčku bestsellerů až do 4. listopadu a stane se zde toho roku nejprodávanější knihou (údajně až milion výtisků jen zde).
7. května je zažalován v Bogotě, že v knize očernil bratry za vraždu, z níž byli osvobozeni; soudy se však postaví na stranu autorské svobody.
24. května v Paříži na inauguraci prezidenta F. Mitteranda.
V červnu na Kubě (od té doby zde pravidelně tráví dovolenou s Castrem).
31. července zahyne při leteckém neštěstí panamský diktátor Torrijos; GGM měl původně být v letadle s ním; napíše jeho nekrolog (9. srpna v El Espectadoru).
Volby v Kolumbii nevyhraje liberál López Michelsen, kterého GGM podporuje, ale konzervativec Belisario Betancur.
Válka o Falklandské ostrovy.
Z jeho pohledu se svět vyvíjí špatně (Argentina je poražena Británií ve válce o Falklandy, v Polsku vystupuje hnutí Solidarita atd.).
Hledá nový námět na román, jímž má být láska, která je podle jeho novinových článků znovu „v módě“ jako námět uměleckých děl.
Interview pro magazín Playboy (tiskem vyjde až po roce).
(Mario Vargas Llosa – román Válka na konci světa)

1982
V dubnu vychází knižní rozhovor s GGM Vůně guajávy od Plinia Mendozy.
Nápad na novou knihu je na světě (budoucí Láska za časů cholery) – inspiraci našel v milostném vztahu mezi svými rodiči; těší se na psaní.
V létě cesta po Evropě.
Dovolená na Kubě i s Rodrigem, který právě dokončil studia na Harvardu a uvažuje, že půjde k filmu.
Hojné spekulace o GGM jako možném laureátovi Nobelovy ceny.
Když je oznámeno, že ji skutečně dostane, strhne se v Latinské Americe skutečná vřava a celonárodní oslavy; dům GGM v Mexiku je v obležení novinářů.
Noviny mu začínají říkat „nový Cervantes“ (s čímž jako první přišel Pablo Neruda, když si v roce 1967 přečetl Sto roků samoty); již dávno má přezdívku „Gabo“.
Socialista Felipe González se stává španělským premiérem.
Nedostane vízum do USA (kam nemůže od roku 1961, tedy od kubánské krize).
Navštíví v Madridu Gonzálese.
10. prosince převezme ve Stockholmu Nobelovu cenu za literaturu; předtím, 8. prosince, pronese ve Švédské akademii projev nazvaný Osamělost Latinské Ameriky. Po slavnostním předání cen pronese na banketu krátký text s názvem Chvála poezie.
Mezitím se koná velká oslava na počest GGM v Aracatace.
(Isabel Allendeová – román Dům duchů)

1983
Pobyt v Havaně, setkání s Grahamem Greenem, o němž napíše článek Dvacet hodin Grahama Greena v Havaně (El Espectador, 16. ledna).
23. ledna článek o významu Mexika v jeho životě Návrat do Mexika (El Espectador).
30. ledna článek o Ronaldu Reaganovi Ano, vlk už jde (El Espectador).
Účast na konferenci Hnutí nezúčastněných států v Dillí.
21. března slaví 25. výročí svatby s Mercedes.
11. dubna návštěva Kolumbie poprvé po půl roce; pobývá v Bogotě a v Cartageně, která se stane dějištěm většiny jeho dalších knih.
V květnu má premiéru film podle povídky a scénáře GGM Eréndira; režie Ruy Guerra, v roli babičky Irene Papasová.
Koncem července na oslavách 200. výročí narození Simóna Bolívala v Caracasu.
V prosinci návštěva Aracataky po 16 letech; 18. prosince v El Espectadoru článek Návrat k počátkům o této návštěvě.

1984
Pobývá v Cartageně a vrací se k práci na Lásce za časů cholery; z psaní rukou přejde k psaní na počítači.
12. února umírá v Paříži Julio Cortázar.
Rozmluvy s matkou i s otcem o jejich mládí a námluvách; poprvé má pocit, že si s otcem rozumí.
Na konci léta odjede do Mexika.
13. prosince umírá jeho otec Gabriel Eligio García.
GGM se nyní stává hlavou rozvětvené rodiny.
První české vydání Kroniky ohlášené smrti (Odeon; přeložil Eduard Hodoušek).

1985
V létě dokončí Lásku za časů cholery, svůj nejrozsáhlejší román.
Navštíví New York a na podzim odletí s románem do Barcelony.
Bouřlivé události v Kolumbii kolem M-19.
Po pobytu v Paříži odlétá do Ciudad de México, poničeného nedávným zemětřesením.
Vychází román Láska za časů cholery, který se stane jeho nejoblíbenějším dílem. Úspěch je opět obrovský.
V prosinci je oznámeno v tisku, že se chystá filmové zpracování Kroniky ohlášené smrti.
(Carlos Fuentes – román Starý gringo)

1986
Angažuje se pro vznik Nadace pro novou latinskoamerickou kinematografii v Havaně a Mezinárodní školy filmu a televize v San Antoniu de los Baños.
Pracuje na knize o chilském exilovém režisérovi Miguelu Littínovi, který se v květnu a červnu 1985 ilegálně vrátil do Chile, natočil tam film a neodhalen unikl.
V květnu vychází kniha Dobrodružství Miguela Littína v Chile (první náklad je 250 000 výtisků).
14. června umírá v Ženevě Jorge Luis Borges.
6. srpna projev GGM proti jadernému zbrojení Damoklův meč zkázy v mexické Ixtapě na 2. konferenci „Skupiny šesti“.
7. srpna v kolumbijské televizi nové zpracování Času zemřít podle scénáře GGM.
Rodrigo nastupuje na Americký filmový institut v Los Angeles (stráví tam 4 roky).
Gonzalo se s přítelkyní Píou Elizondovou stěhuje do Mexika a založí nakladatelství El Equilibrista. V říjnu zde vychází luxusní provedení povídky GGM Stopy tvé krve ve sněhu.
4. prosince je na Havanském filmovém festivalu slavnostně zahájena činnost Nadace pro novou latinskoamerickou kinematografii.
15. prosince je otevřena Mezinárodní škola filmu a televize v San Antoniu de los Baños.
17. prosince je v Bogotě zavražděn šéfredaktor El Espectadoru Guillermo Cano. Vrcholí tím válka mezi narkobaronem Pablem Escobarem (proti kterému Cano vystupoval) a kolumbijským právním systémem.
Dále financuje filmovou nadaci, i přes protesty Mercedes. Za interview s novináři si začíná účtovat 20 až 30 000 dolarů.
Ve filmové škole přednáší o psaní povídek a scénářů.
Pracuje na sérii šesti filmů Nesnadné lásky (v USA později jako Nebezpečné lásky).
Akira Kurosawa uvažuje o zfilmování Podzimu patriarchy, k čemuž nakonec nedojde.
Průběžně pracuje na novém románu o Bolívarovi, k němuž musí – poprvé v životě – nastudovat ohromnou spoustu knih a dokumentů.

1987
8. května má na festivalu v Cannes premiéru filmová verze Kroniky ohlášené smrti (scénář Tonino Guerra, režie Francesco Rosi), dosud nejambicióznější a nejhvězdněji obsazený film podle předlohy GGM (hlavní role: Ornella Mutiová, Rupert Everett, Gian Maria Volonté, Anthony Delon, Lucia Boséová, Irene Papasová, Alain Cuny).
V červnu čestným hostem Moskevského filmového festivalu; setkání s Michailem Gorbačovem v Kremlu 11. června.
Koncem září se Gonzalovi a Píe narodí syn Mateo, první vnouče GGM.
První české vydání reportážní knihy o Miguelu Littínovi v Chile pod názvem Chile očima skryté kamery (Knihovna Rudého práva; přeložil Oldřich Náveský).

1988
V březnu oslavy jeho 60. narozenin (ve skutečnosti 61., ale většinou až do roku 2002, kdy vycházejí paměti Žít, abych mohl vyprávět, se jako rok narození GGM uvádí 1928) a 30. výročí sňatku s Mercedes.
V El País vychází 6. března humorný a laskavý portrét Castra Řemeslo slov.
10. dubna chválí anglické vydání Lásky za časů cholery Thomas Pynchon v New York Times Book Review.
20. srpna má v Cervantesově divadle v Buenos Aires premiéru jeho hra-monolog pro jednu herečku Milostná polemika proti sedícímu muži; reakce kritiky jsou spíše záporné (text je publikován až roku 1994 v Bogotě); navzdory tomu je v budoucnosti ještě několikrát uvedena i jinde ve světě. Jinou hru ale GGM už nikdy nenapíše.
Pracuje na románu o Bolívarovi (Generál ve svém labyrintu).
První české vydání Lásky za časů cholery (Odeon; přeložila Blanka Stárková).

1989
Vychází román Generál ve svém labyrintu.

Kritiky jsou většinou pochvalné, ale objeví se i kritiky hodně záporné.
Jeho vztahy s médii se mění – už není nedotknutelný. Záporně se začíná nahlížet na jeho vztahy s mocnými, zejména s Castrem. Kvůli svému talentu rozvířit zájem o své knihy ještě před jejich vydáním dostane i přezdívku „García Marketing“.
Od nástupu Gorbačova se mění také politické ovzduší ve světě.
Mario Vargas Llosa se neúspěšně uchází o úřad peruánského prezidenta.
Dva dobří přátelé GGM jsou na Kubě popraveni za údajné pašování drog z rozhodnutí Castra a dalších.
14. července se v Paříži účastní oslav 200. výročí dobytí Bastilly.
V srpnu přednáší v Utahu na Redfordově filmové škole a festivalu v Sundance.
Vrací se do Kolumbie, kde je 18. srpna zavražděn vrahy ve službách Escobara liberální politik L. C. Galán.
Narkobaron Pablo Escobar je v magazínu Forbes na 7. místě nejbohatších lidí světa.
9. listopadu: pád Berlínské zdi.
Rozpad socialistického bloku.
V prosinci americká intervence v Panamě.
Rok 1989 díky bojům s drogovými kartely dosud nejstrašnější v současných dějinách Kolumbie.

1990
Koncem března je zavražděn medellínským kartelem další kolumbijský prezidentský kandidát B. Jaramillo a koncem dubna další kandidát C. Pizarro.
GGM je v Kolumbii a pracuje na novém románu (O lásce a jiných běsech), pak však odjede s Mercedes do bezpečnějšího Mexika.
Pinochetův pád v Chile.
V srpnu převezme moc v Kolumbii prezident César Gaviria.
27. srpna je GGM navržen jako kandidát do Ústavodárného shromáždění.
30. srpna je Escobarovými gangstery unesena novinářka Diana Turbayová a dalších pět novinářů (tyto události se později stanou námětem dokumentárního románu GGM Zpráva o jednom únosu).
Mexický básník a esejista Octavio Paz laureátem Nobelovy ceny za literaturu.

1991
25. ledna je zabita Diana Turbayová při pokusu armády o její osvobození.
V červenci se úřadům vydal Pablo Escobar za slíbené pohodlnější vězení poblíž svého města Medellínu.
Koupí si byt v Bogotě a pozemek pro dům v Cartageně.
V srpnu na Newyorském filmovém festivalu.
Setká se s Henrym Kissingerem a sledují pokus o puč proti Gorbačovovi v Moskvě (což vede k jeho prosincovému pádu a k následnému rozpadu SSSR).
Připravuje vydání sbírky povídek o poutnících.
I když se nadále zastává kubánského režimu, na popularitě mu to neubírá skoro nikde.

1992
Lékaři mu najdou nádor v levé plíci; v Kolumbii je úspěšně operován.
Vychází sbírka Dvanáct povídek o poutnících (kniha je uvedena v červenci v Seville při oslavách 500. výročí objevení Ameriky za osobní účasti GGM).
6. listopadu oslavy 60. narozenin Mercedes v Mexiku.
22. listopadu se v otevřeném dopise postaví na stranu prezidenta Gavirii v boji proti levicovým venkovským guerillám.
Karibský anglicky píšící básník ze Svaté Lucie Derek Walcott laureátem Nobelovy ceny za literaturu.

1993
Úřadu amerického prezidenta se v lednu ujme Bill Clinton, první demokrat po 12 letech vlády republikánů, nadšený čtenář knih GGM.
Účastní se „Fóra uvažování“ UNESCO (mj. spolu s Václavem Havlem, Umbertem Ekem aj.).
V červnu účast na volební kampani Felipa Gonzálese v Barceloně.
V říjnu je osloven Marujou a Albertem Villamizarovými, aby sepsal knihu podle jejich zážitků z únosu z let 1990–91; GGM souhlasí, ale nejprve chce dokončit román O lásce a jiných běsech.
2. prosince je v Medellínu zabit narkobaron Pablo Escobar.
Na konci roku se celá rodina sejde v Cartageně u matky; je pořízena fotografie Luisy Santiagy a všech jejích 11 dětí; k takovému setkání už pak nikdy nedojde.

1994
Začíná pracovat na knize Zpráva o jednom únosu, což ale tají, aby chránil své zdroje.
V březnu kvůli tomu navštíví okolí Medellínu.
Politické problémy v Mexiku.
V dubnu interview pro Washington Post.
Vychází román O lásce a jiných běsech.
Plánuje napsání pamětí (nakonec vyjdou až v roce 2002).
V červnu v Cartageně na 4. iberoamerickém summitu.
V září je spolu s Fuentesem pozván Williamem Styronem na setkání s Billem a Hilary Clintonovými.
20. září umírá přítel GGM z Barranquillské skupiny Alfonso Fuenmayor.
Mario Vargas Llosa získává prestižní Cervantesovu cenu (cenu, kterou GGM kupodivu doposud nezískal).

1995
V únoru se Rodrigo žení s Adrianou Sheinbaumovou.
5. března točí GGM v Cartageně své vůbec první interview pro televizi.
Zahajuje činnost Nadace pro nové iberoamerické novinářství.
V tisku kritizuje nového kolumbijského prezidenta Sampera.
První české vydání románu Generál ve svém labyrintu (Práce; přeložil Zdeněk Kalkus).

1996
8. ledna umírá François Mitterand.
Začíná se stahovat z aktivní účasti na kolumbijských záležitostech. Některé hlasy však volají po tom, aby se ujal prezidentské funkce.
Vychází dokumentární román Zpráva o jednom únosu.
Film Starosta Oidipus podle scénáře GGM; režie Jorge Alí Triana.
Pobývá ve Španělsku, kde F. Gonzáles po 13 letech opouští úřad premiéra po prohraných volbách.
13. srpna oslavy Castrových 70. narozenin na Kubě.
První české vydání sbírky Dvanáct povídek o poutnících (Hynek; přeložil Vladimír Medek).

1997
Začíná mít problémy s pamětí.
Oslaví 70. narozeniny – mimo Kolumbii, jak zdůrazňuje.
V plánu má různé romány, z nichž se ale žádný neuskuteční.
Pracuje na knize pamětí.
Dává novinářské semináře v Madridu a Cartageně.
V září ve Washingtonu oslavy jeho 70. narozenin, 30. výročí vydání Sto roků samoty a 50. výročí vydání jeho první povídky v tisku.
V říjnu v kalifornské Pasadeně na 52. valné hromadě Meziamerického tiskového sdružení.
První české vydání románu O lásce a jiných běsech (Hynek; přeložil Vladimír Medek).

1998
V lednu navštíví Kubu papež Jan Pavel II.; GGM sedí při oslavách vedle Castra.
Počátek Clintonova skandálu se stážistkou Monicou Lewinskou a jeho politického oslabení.
V květnu překvapivě podpoří kandidaturu konzervativce A. Pastrany na úřad kolumbijského prezidenta.
22. listopadu přijede Pastrano na státní návštěvu USA jako první kolumbijský prezident po 23 letech; v delegaci nechybí GGM.
Na konci roku je GGM ve skupině, která koupí vlivný kolumbijský časopis Cambio.
(Roberto Bolaño – román Divocí detektivové)

1999
Od ledna píše do časopisu Cambio články převážně o proslulých osobnostech.
Na oslavách 40. výročí kubánské revoluce; setkání s Josém Saramagem, komunistou a otevřeným revolucionářem.
První a jediné setkání s Hugo Chávezem, který je od 2. února prezidentem Venezuely. Napíše o něm článek do Cambia.
V Evropě účast na Iberoamerickém fóru.
Vznikne povídka Uvidíme se v srpnu.
V Bogotě onemocní, konečná diagnóza zní lymfom – rakovina imunitního systému.
Odjede se léčit do Los Angeles, kde žije syn Rodrigo.
19. dubna umírá Octavio Paz.
Léčba GGM pokračuje úspěšně, na podzim je v Mexiku a jednou za měsíc jezdí na kontroly do Los Angeles.
Nezdařený filmový přepis novely Plukovníkovi nemá kdo psát, režie Arturo Ripstein.

2000–2001
Většinou žije v ústraní v Mexiku, pracuje na knize pamětí a uveřejňuje pravidelně články v Cambiu.
V květnu 2001 vychází kniha nejmladšího bratra Eligia, tehdy již trpícího mozkovým nádorem, Po stopách Melquíadesových klíčů: příběh „Sto roků samoty“.
Koncem června 2001 Eligio umírá; GGM se pohřbu nezúčastní.
Koncem července 2001 má hotovou první verzi pamětí, tehdy ještě pod názvem Žít, abych o tom mohl vyprávět.
Nadále se léčí.
11. září 2001 teroristické útoky na USA.

2002
Postupný návrat do veřejného života.
Oslaví 75. narozeniny.
V 96 letech umírá jeho matka Luisa Santiaga; GGM se pohřbu nezúčastní.
8. října vycházejí v Mexiku paměti Žít, abych mohl vyprávět, zahrnující období od jeho narození do roku 1955; jde o jeho vůbec nejdelší knihu. V prvních třech týdnech se jen v Latinské Americe prodá milion výtisků.
V listopadu se v Mexiku setká se španělským královským párem.
V prosinci na Havanském filmovém festivalu.

2003
Poskytne interview pro časopis Américas (vyjde v čísle květen-červen).
V březnu americká a britská invaze do Iráku, která GGM velmi otřese.
Čím dál víc se vyhýbá veřejným akcím a fotografům a do tisku se k ničemu nevyjadřuje.
V listopadu zvláštní zasedání PEN klubu v New Yorku na počest GGM; GGM se však nedostaví.
První české vydání pamětí Žít, abych mohl vyprávět (Odeon; přeložil Vladimír Medek).

2004
Pracuje na dokončení novely (krátkého románu) Na paměť mým smutným courám, kterou plánoval už dlouhá léta a pracoval na ní už koncem 90. let.
Na podzim vychází novela Na paměť mým smutným courám, prozatím poslední dílo GGM, také přijaté s největšími rozpaky.
V listopadu v Cartageně na zasedání Iberoamerického fóra s účastí španělského krále a dalších.
První české vydání knihy Zpověď trosečníka (Odeon; přeložila Blanka Stárková).

2005
V dubnu na zasedání Iberoamerického fóra v Barceloně.
Narůstající problémy s krátkodobou pamětí mu zabraňují v dalším psaní.
První české vydání novely Na paměť mým smutným courám (Odeon; přeložila Blanka Stárková).

2006
V lednu po delší době nové interview – pro barcelonský deník Vanguardia.
V létě těžce onemocní Fidel Castro a stáhne se z politického i veřejného života.
První samostatné české vydání novely Plukovníkovi nemá kdo psát (Odeon; přeložila Hana Posseltová).
První česká vydání románů Zlá hodina a Všechna špína světa (Odeon; obojí v překladu Vladimíra Medka).

2007
Návštěva nemocného Castra v Havaně.
Osmitýdenní oslavy 80. narozenin GGM.
V březnu Cartagenský filmový festival věnovaný GGM; hlavní zemí je Kuba.
V dubnu se koná v Cartageně za účasti španělského královského páru kongres Královské akademie a výroční shromáždění Meziamerického tiskového sdružení.
V Královské akademii vychází kritické pamětní vydání Sto roků samoty (40 let od 1. vydání), obsahující eseje Álvara Mutose, Carlose Fuentese a dokonce Maria Vargase Llosy.
Plány na rekonstrukci a muzeum v domě v Aracatace.
16. listopadu premiéra (nepříliš povedené) filmové verze Lásky za časů cholery (scénář Ronald Harwood, režie Mike Newell; v hlavních rolích Javier Bardem, Giovanna Mezzogiornová a Benjamin Bratt).
Nové české vydání knihy Dobrodružství Miguela Littína v Chile a první vydání Zprávy o jednom únosu (Odeon; obojí v překladu Vladimíra Medka).

2008
V květnu je v tisku oznámeno, že GGM dokončuje nový román, který vyjde na konci roku; jde však jen o spekulace.
Vychází první oficiální životopis GGM od Geralda Martina pod názvem Gabriel García Márquez: Život (nakladatelství Bloomsbury v Londýně).
První samostatná a úplná česká vydání povídkových sbírek Pohřeb Velké matky a Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce (Odeon; obojí v překladu Blanky Stárkové).

2009
V březnu se účastní filmového festivalu v mexické Guadalajaře.
V dubnu popírá jeho agentka Carmen Balcellsová, že by GGM psal nebo dokonce měl hotový nový román.

 

© Milan Valden

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.