Francisco José Viegas

Muž mnoha literárních profesí, Francisco José Viegas, se narodil v roce 1962 na severu Portugalska, který je jeho domovem dodnes. Po krátké akademické kariéře na katedře lingvistiky Univerzity v Évoře (1983-1987) působí jako redaktor a novinář - externí spolupracovník celé řady portugalských novin a časopisů, například prestižního kulturního čtrnáctideníku Jornal de Letras, Artes e Ideias, nejčtenějšího týdeníku Expresso, deníků O Jornal či Diário de Notícias. Je šéfredaktorem literárního časopisu LER. V Portugalsku je jeho jméno známé i z mnoha televizních pořadů – patří k nim i literární pořady Ler Para Crer nebo Primeira Página, jejichž byl autorem i průvodcem. Na internetu má už léta stálé místo jeho blog Origem das Espécies, kde se objevují nové a kvalitní příspěvky téměř každý den.
V letech 2006 až 2008 byl ředitelem prestižní kulturní instituce Casa Fernando Pessoa.
V jeho pestré novinářské činnosti nechybí fejetony, které vyšly v roce 2006 a 2008 i knižně.

Je nejen autorem řady románů s detektivní zápletkou, o nichž bude řeč později, ale také osobitým básníkem. Vydal celkem jedenáct básnických sbírek, tu poslední s titulem Se Me Comovesse o Amor (Kdyby mě láska dojala) v roce 2008.

Při jméně Francisco José Viegas, se portugalskému čtenáři téměř automaticky vybaví jména dalších dvou mužů – Jaimeho Ramose a Filipa Castanheiry. Policisté, protagonisté řady Viegasových detektivních románů, jsou s autorem nerozlučně spojeni díky tomu, že Viegas je uvedl do života už v osmi knihách, z nichž ta první, Crime em Ponta Delgada (Zločin v Ponta Delgada) vyšla v roce 1989, poslední, O Mar em Casablanca (Moře v Casablance) v roce 2009. Za detektivní román Longe de Manaus (čs. Muž bez minulosti, Garamond, 2009) Viegas v roce 2005 získal cenu Grande Prémio de Romance e Novela od Asociace portugalských spisovatelů APE/IPLB, která je druhou nejvýznamnější portugalskou literární cenou, po Prémio Camões

Čtenáře, který se s Viegasovými knihami setkává poprvé, autor upozorňuje, že před sebou nemá detektivní román v pravém slova smyslu. Ačkoliv v žádném příběhu nechybí zločin, a to zločin výsostný, vražda, není detektivní zápletka hlavním či jediným důvodem románu.

Vražda hlavně musí mít smysl
Fenomén vraždy tu lze chápat buď jako vstřícný krok vůči modernímu čtenáři, kterého pátrání po tom „kdo je vrah“ udržuje pozorného a v napětí, takže snáz a jaksi podvědomě přijímá i to obrovské množství historických faktů, které Viegasovy knihy obsahují. Fenomén vraždy slouží jako středobod, kolem něhož vyrůstají další zápletky, související s dramatickými dějinnými zvraty Portugalska dvacátého století. Vražda je současně mementem, nezvratně tragickým vyústěním toho, že oběť se snažila postavit se proti běhu času, proti logice světa. Inspektor Jaime Ramos ze severoportugalského Porta, a jeho nejbližší kolega a přítel, Filipe Castanheda, z Azorských ostrovů, řeší spáchané zločiny především proto, že nevysvětlená smrt prostě nepatří do jejich pojetí řádu světa, není logická a nedává smysl. Jejich primárním cílem není potrestat pachatele (i když trest, ať už dílem společenských institucí, či dílem osudu, nakonec přichází), ale vysvětlit, co vede k tomu, že někdo předčasně zemře a někdo jiný je schopen sáhnout na život člověka. Neobjasněná smrt v jejich očích bere smysl celému předchozímu životu oběti, což je nepřípustné. Mimo jiné i proto, že vyšetřovatelé i oběti obvykle patří ke stejné generaci. A specifické prožitky generace narozené v 50. a 60. letech dvacátého století bývají i příčinou vyšetřovaných násilných činů. Ramos i Castanehira se podvědomě obávají, že nevrátí-li smysl životu těch, které někdo zavraždil, ztratí tak trochu smysl i jejich vlastní existence.

Oba vyšetřovatelé jsou sympatičtí cynici s poměrně drsným smyslem pro humor, víceméně smíření s tím, že budou mít vždycky trochu míň peněz, než by potřebovali, že jsou každým dnem starší a že sláva a úspěch jsou pomíjivé nesmysly, dobré leda tak k tomu, aby někdo spáchal vraždu. Dodržují jisté etické normy, kterých není mnoho, ale zato jsou skálopevné.

Z Portugalska přes Brazílii do Angoly a zase zpátky
Viegasovy romány obsahují i bohatý místopis. To má dva důvody. Generace Portugalců, kterým je dnes zhruba padesát let, se ještě narodila do velké, ačkoliv značně nefunkční říše. Portugalsko bylo ještě v sedmdesátých letech sice nesmírně chudou, ale přece jen koloniální velmocí, s územními nároky v Africe (tam měla největší význam Angola) a v Asii (zbytky portugalských Indií v Timoru a víceméně symbolické vlastnictví Macaa). A právě dnešní padesátníci prošli peklem koloniální války, která poznamenala poslední roky agonie velké říše. S touto těžko sdělitelnou zkušeností, jíž je poznamenána celá generace, souvisí i každý z vyšetřovaných zločinů. A část vyšetřování pak probíhá i třeba v angolské Luandě. Povědomí o velké říši a dokonce nostalgické vzpomínky na půl tisíciletí vzdálenou slávu portugalských mořeplavců ostře kontrastuje s dnešním maličkým územím země, jejíž charakter hranic je takový, že ji řadí spíš k ostrovům než pevninským státům. Ale většina Portugalců v sobě nese vědomí přinejmenším jazykové spřízněnosti s kraji, které bývaly součástí dávné říše (kromě zmíněných území v Africe a Asii zbývá Brazílie). A tento „globální“ pohled na svět, který zrodil dnešní Portugalsko, vyjadřuje i místopisná pestrost Viegasových příběhů. Policejní inspektoři, rozkrývající minulost obětí i možných pachatelů, cestují, osobně či alespoň v duchu, po Brazílii, Guinei Bissau, Mozambiku a zejména Angole stejně jako nostalgickým údolím Doura, zapadlými vesničkami Minha.

Romány Fracisca José Viegase přinášejí napětí, soustu informací i potěšení srovnatelné s požitkářskými kulinářskými pokusy Jaimeho Ramose, jejichž popisy osvěží tak, až se sbíhají sliny.

Autor sám je také příznivcem dobrého jídla a pití. Proto lze v jeho bibliografii nalézt i průvodce nejlepšími pivovary a jejich výrobky: 99 + 1 pivo aneb Jak nezemřít žízní v pekle (2006)

Poezie:
O Verão e Depois (1978)
Fascínio da Monotonia (1982)
Olhos de Água (1983)
Paisagens, Caligrafias (1983)
As imagens (1987)
Todas as coisas (1988)
Poemas (1988)
O Medo do Inverno Seguido de Poemas Irlandeses (1994)
Metade da Vida (2002)
O puro e o impuro (2003)
Se me comovesse o amor (2008)

Cestopisy
Nas Margens de um Rio (1987)
Comboios Portugueses (1988)
O Voo dos Anjos (1995)

Divadelní hry
O Segundo Marinheiro (1988)

Romány
Regresso por um Rio (1987)
Crime em Ponta Delgada (1989)
Morte no Estádio (1991)
As Duas Águas do Mar (1992)
Um Céu Demasiado Azul (1995)
Um Crime na Exposição (1998)
Um Crime Capital (2001)
Lourenço Marques (2002)
Longe de Manaus (2005), čs. Muž bez minulosti (2009)
A Poeira que cai sobre a Terra (2006)
O Mar em Casablanca (2009)

Průvodce
99 cervejas + 1 ou Como Não Morrer de Sede no Inferno (2006)

Knihy fejetonů
Algumas Distracções (2006)
Um Liberal à Moda Antiga (2008)
Os Males da Existência - Crónicas de um reaccionário minhoto, jako António Sousa Homem.

© Lada Weissová